Se svým doprovodem jsem již s klubem SaSaZu měla zkušenost, a proto jsem se rozhodla pořídit lístky se vstupem na balkóny, které pár dní před koncertem pořadatelé uvolnili na stránkách TicketPro. V čekání u hlavního vchodu jsme zabíjeli čas na Androidu, naslouchali problémům kolem splašení lístků na listopadový koncert Nickelback (nejčastější zvolání: „Jak je možný, že se nikde nedají sehnat lupeny na stání u pódia?!“) a jedné slečně, která všem kolem sebe dávala hlasitý workshop k tomu, jak si svou starou džínovou bundu pobít cvočky. V osm se otevřel vchod a my vklouzli dovnitř, míříce rovnou k baru na posilněnou. S tím, že zde za pití necháme slušnou pálku, jsme předem počítali – musím pochválit barmany, chovali se velmi příjemně a rádi si i popovídali, dokud jsme se mohli navzájem pořádně slyšet. V sále se začala pěstovat příjemná nálada a já se rozhodla pro nalezení strategické pozice na balkóně.

Zde se objevil první háček. U vchodu nám nedali k tomu potřebné pásky a mně se v hlavě spustil alarm hlásící zbytečně utracené peníze navíc. Vyhazovač nás raději poslal k vchodu pro VIP – a zde už naštěstí zasáhly přičinlivé dámy a situaci vyjasnily. Jen okamžik mě jímala hrůza, ale nakonec se vše vyřešilo. Dostali jsme náramky a vítězně se odebrali po schodech nahoru. Spokojenost s místy na balkoně – obrovská. U baru neexistovaly fronty, výhled na pódium byl perfektní. Popili jsme další dva drinky, než nastoupili předskokani v podobě tří vytáhlých klučíků. Chvíli mi trvalo rozpoznat pražskou kapelu A Banquet, ale od tohoto jejich koncertu už takové hloupé opomenutí nepřipustím. Kluci do svého vystoupení dali všechno, u třetí písně výborně zvedli publikum a to se přidalo do zpěvu. Českému rybníčku známou skladbou Far Away si vysloužili bouřlivý potlesk. Pro ně zatím jejich největší klubový koncert proběhl dle mne na jedničku. Nadchl mě jejich živý projev – při další příležitosti si nenechám tuhle trojici ujít.

Musíme si ale samozřejmě přiznat, že to největší lákadlo teprve čekalo kdesi v šatnách a před pódiem atmosféra neskutečně vřela. Nemohla jsem si pomoct, když jsem viděla vražedné a místy i zničené výrazy fanynek v první řadě, když mezi pódium a zábrany nastoupilo komando fotografů. Čtrnáct objektivů během příprav zkušebně blýskalo kolem a čekalo se už jen na jediné. Já do sebe mezitím nalila osvěžujícího Bílého Rusa – opravdu, místo na balkóně byl výborný tah. Šlo sice jen o větší pohodlí ochuzené o sběr potu lidí stojících kolem, ale ten skvělý výhled přímo do centra dění byl nedocenitelný.

Nečekalo se dlouho, parta z Ameriky nastoupila s úžasným bubnovým intrem, které rozpumpovalo srdce. Nepopřu to, trochu jsem se bála, že energie a skvělý zvuk z jejich alba Night Visions mě při jejich koncertě v SaSaZu mine. Vůbec tomu tak nebylo, živý zážitek byl ještě lepší. Zpěvák Dan Reynolds sice nastoupil se zraněnou pravou rukou, ale na pódiu řádil jako tornádo a bubny neměl nejmenší problém zvládnout i levačkou. Po skladbách Round and Round a Amsterodam Reynolds roztomile prohlásil do davu: „So, I want to say… Ahoj?“ A pokud ještě někdo pochyboval o své náklonnosti k němu, v tu chvíli ho milovalo doslova celé SaSaZu.

Ovace stále rostly – dohromady se sešla horda nadšených fanoušků a jen málokdy musel Dan Reynolds zpívat sám. Neuvěřitelný výkon předváděl i bubeník, který celou dobu zpíval doprovodné vokály, nemluvě o kytaristech. Šílené nadšení vypuklo při skladbě Radioactive, kterou vyřvával celý sál. SaSaZu i poté drželo pohromadě. Imagine Dragons předváděli velmi propracovanou show a jejich baladické skladby dostávaly fanoušky do kolen. Při songu On Top of the World vypustili mezi fanoušky velké svítící nafukovací míče. Když jeden z nich Dan Reynolds nešťastně napálil jedné slečně přímo v první řadě do tváře, pohotově k ní skočil a políbil ji za tu nečekanou ránu. Já a můj doprovod jsme v ten okamžik viděli, jak se kolem něj málem jako dravé čelisti semkly nadržené fanynky. Přímo scéna vytržená ze seriálu Walking Dead – akorát místo zombie to byla hromada mladých hipsterek. Dan byl ale liška mrštná a unikl jen o vlásek.

Dávkovali jeden skvělý song za druhým. Kdo byl přítomen na jejich koncertě a ještě neslyšel celé album, teď už tomu nemohl uniknout. Jako závěrečnou skladbu zahráli It´s Time a je jasné, že jsme je nenechali jen tak odejít. Po bouřlivém aplaudování se parta vrátila ještě pro poslední song a frontman jménem celé kapely vzkázal, že se do Prahy na sto procent budou v budoucnu vracet. Nepochybuji o tom, že svůj slib splní. Koncert Imagine Dragons byl naprosto famózním zážitkem, a pokud se americká partička zase vrátí do našich končin, doufám, že to bude i s novým albem.