Žijeme (a)sociálně! facebook.com/easymagazine →

Školství v zahraničí I: „V Rusku nám kontrolovali nehty, jestli nejsou špinavé!“

V prvním díle našeho seriálu „Školství v zahraničí“ si budeme povídat o Rusku. O svoje vzpomínky a zkušenosti se rozhodly podělit dvě studentky z Ruska, které nyní studují zde v Čechách.

Do školy i v sobotu?

Zatímco na sobotní vyučování vzpomínají už leda tak jen vaši rodiče, v některých částech Ruska je takovýto systém vyučování zcela běžný. Škola začíná tak jako u nás na začátku září a končí na konci května. Červen je totiž takzvaný „zkouškový měsíc“, kdy studenti z devátého a jedenáctého ročníku skládají důležité zkoušky z několika předmětů. Ale o tom až později. Studenti v Rusku si také ráno o trochu víc přispí než my, škola totiž začíná v 8:30 a končí kolem druhé hodiny odpoledne. Známkuje se obráceně než u nás, tedy jednička je nedostatečná a pětka výborná.

Na střední začínáte chodit už v 10 letech

Základní a střední škola jsou společně v jedné budově. K nim náleží ještě tzv. škola „starší“. Způsob rozdělení škol na základní a střední se od toho českého značně liší. Do prvního ročníku základní školy nastupují ruské děti ve věku od 6 do 7 let a na střední školu začínají automaticky chodit po nástupu do páté třídy. V deváté třídě střední školy čeká všechny studenty první velká zkouška z ruštiny a z matematiky. Říká se jí státní souhrnná atestace a po jejím složení postupují studenti do desátého ročníku, a tak automaticky začínají studovat starší školu, opět ve stejné školní budově. Žáci, kteří se rozhodnou ukončit vzdělávání po deváté třídě, odcházejí na učiliště.

Po jedenácté třídě je třeba složit nejtěžší zkoušky zvané jednotné státní zkoušky. Opět se skládají z ruštiny a z matematiky, bez kterých maturitní vysvědčení nedostanete. Dále zahrnují jeden nebo více oborových předmětů, jejichž úspěšné složení požaduje fakulta, na kterou se hlásíte (pro nás české studenty by se to dalo vysvětlit jako maturita a přijímací zkoušky na vysokou školu v jednom). Výsledky všech studentů se posílají přímo na fakultu, kde na základě srovnání s ostatními výsledky rozhodnou, kdo bude přijat a kdo ne.

Že se ale takové přijímací řízení neobejde bez podplácení, přiznává osmnáctiletá Bulga z Ruska, nyní studentka gymnázia v Praze. Se svými rodiči žila v malém městečku poblíž Kaspického moře a pár let na ruské škole jako mladší studovala. „Žila jsem v malém městě, kde se všichni znali, a tak tam byl dost problém s podplácením. Například když vám učení moc nešlo, ale měli jste známou, třeba tetu, která měla kontakty s lidmi z nějaké univerzity, měli jste větší šanci, že se tam dostanete díky podplacení,“ prozrazuje.  

V Rusku platí přísná pravidla

„V Rusku byla jiná disciplína než tady – dostávali jsme mnohem víc úkolů a tehdy jsme museli nosit černobílé oblečení, což bylo vlastně něco jako uniforma a zároveň znak, že si školy vážíme. Dokonce nám kontrolovali nehty, jestli je nemáme špinavé,“ vypráví dál Bulga o tom, co za těch pár let studia v Rusku zažila. Tohle si u nás dokážeme jen stěží představit. Nejlepší žáci měli na nástěnce na chodbě školy vyvěšenou vlastní fotografii jako odměnu za jejich ctižádostivost a vynikající známky. „Jako malá jsem si hrozně přála, aby tam moje fotka taky jednou visela,“ vzpomíná.

Prezentovat své názory ve škole se ale ruským studentům moc nevyplácí. Někdy je lepší se podřídit – například pokud vám jde o dobrou známku. Své o tom ví i Tatiana, která v Rusku nedávno studovala a nyní u nás studuje jednu českou vysokou školu. „Nelíbilo se mi, že ten systém nepředpokládá kreativitu. Například občas někdo může dostat špatnou známku jen za vyjádření jiného názoru, než ten, který je jakoby ‚správný‘. Ale to zase hodně moc záleží na učiteli,” vysvětluje.

Všechny předměty jsou povinné, žádné volitelné neexistují

Mezi předměty probírané v 11. třídě patří ruština, algebra, literatura, geometrie, dějepis, cizí jazyky, politologie, psychologie, biologie, fyzika, chemie, astronomie a tělesná výchova. Všechny předměty jsou ale povinné, žádné volitelné jako u nás v Rusku neexistují. Nemáte možnost vybrat si, jestli budete studovat politologii, nebo další cizí jazyk, musíte studovat oboje, ať se vám to líbí, nebo ne. Co se týče jazykových schopností ruských studentů podle Tatiany jsou na dost nízké úrovni: „Učila jsem se ve škole angličtinu sedm let a nic. Neumím anglicky, jen rozumím základním větám. A byla jsem na tom asi nejlépe ve třídě. Skoro nikdo neumí anglicky, jenom ti, kteří berou soukromé hodiny.“

Styl výuky probíhá podobně jako u nás – ústní zkoušení před tabulí a písemné testy. Často se ale můžete setkat s povinnou recitací před třídou, která se na našich středních školách stává spíše dobrovolnou (mám na mysli různé recitační soutěže pro zájemce apod.). Někteří profesoři bývají hodně přísní a mnohdy si neodpustí ostrou kritiku studenta přímo před třídou. Není pochyb, že pro českého studenta by přestup na ruskou školu znamenal pořádný šok. Jsme zvyklí ve škole vyjadřovat svoje názory, často i politické, což je ale podle školního řádu zakázáno. Nikdo nás za to však netrestá a vyjádření jakéhokoliv vlastního názoru se tu bere jako samozřejmost. To by nám v Rusku ale rozhodně neprošlo.

Komentáře

Žijeme (a)sociálně

Spolupracujeme

  • Majáles
  • Scio