Easy Magazine - Best

Beethovenem proti tragédii

LenkaChudomelova — Fri, 26 Apr 2013 07:03:45 +0000

Smíchovská komorní filharmonie upořádala pod záštitou senátora Marcela Chládka úspěšný benefiční koncert na podporu Frenštátu pod Radhoštěm.

Neštěstí ve Frenštátu pod Radhoštěm, při němž 17. února kvůli výbuchu plynu zemřelo šest lidí (z toho tři děti), vyvolalo okamžité vlny solidarity. Vyšetřování případu zatím nebylo uzavřeno (podezření podle všech dostupných informací padá na jednoho z obyvatel domu, jenž měl s ostatními trvalé spory a jemuž údajně hrozilo vystěhování), ale v rámci sbírek na pomoc Frenštátu už se zatím vybralo okolo 20 milionů korun.

Čtvrteční Benefiční koncert na pomoc obětem neštěstí ve Frenštátu pod Radhoštěm přispěl vybráním částky 100 tisíc korun, kterou zástupci města symbolicky předal předseda senátního výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Marcel Chládek. Jak však bylo mimo jiné řečeno na úvod koncertu, v jistém smyslu je pocit solidarity s lidmi z druhého konce republiky důležitější než vybrané finance. Vědomí, že lidé nejsou ve svém neštěstí sami, je velmi silnou psychickou podporou. V dnešní době, kdy jsme zavaleni zprávami o tragických událostech a počtem mrtvých, je tak symbolicky velmi významný fakt, že je mnoho lidí ochotno účastnit se benefičních akcí, ať už se jedná o hudebníky, nebo o posluchače klasické hudby.

Smíchovská komorní filharmonie, která je tělesem složeným hlavně z pedagogů ZUŠ Music Art, studentů konzervatoří či Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, si pro tuto příležitost pod vedením dirigenta Josefa Vondráčka zvolila skladby Ludwiga van Beethovena. Ve Dvořákově síni Rudolfina si tak publikum, ve kterém nechyběly ani hudební kapacity jako například mistr Jiří Hnyk, mohlo poslechnout Ah, perfido, op. 65, Choral Fantasy C moll, op. 80, a Symfonii č. 1 C dur, op. 21. Tyto emočně velmi silné skladby v duchu romantismu se právě pro své naléhavé vyznění zdají být pro tuto příležitost naprosto ideální a hudebníci jimi vytvořili nádhernou atmosféru. Velmi kvalitnímu provedení Smíchovské filharmonie tak umožnilo na chvíli se zastavit, odpoutat se od našich běžných starostí, které v porovnání s problémy lidí postiženými neštěstím ve Frenštátu pod Radhoštěm působí nejen běžně, ale ve většině také nepatrně.

Na další benefiční koncert Smíchovské komorní filharmonie se můžete přijít podívat 18. 6. a zažít tak podobnou neopakovatelnou atmosféru.

Jak přežít cestu v MHD

annalibanska — Mon, 22 Apr 2013 07:52:57 +0000

#Best

Považujete cestování v MHD za noční můru a při sousloví „městská hromadná doprava“ vám naskakují osypky? Čtěte dál!

Znáte to všichni a spousta je nucena denně to absolvovat – cestování v MHD. Jak by také ne, Češi jsou v EU rekordmani v jeho využívání. Velká část populace má MHD spojené s dopravními prostředky narvanými k prasknutí, v nichž nejen že si nesednete, ale ani se nedostanete k něčemu, čeho byste se mohli alespoň přidržovat. Na druhou stranu vám v přecpaném "emhádéčku" reálná šance pádu ani nehrozí, neboť jsou na sebe lidé často namačkaní tak těsně, že kolem vás tvoří přirozenou (protipádovou) bariéru. Když už se vám náhodou podaří získat místo, dlouho se z něj stejně neradujete, jelikož ho nejspíše budete muset poskytnout nějakému důchodci, který vám kolikrát ani nepoděkuje. Alespoň si ráno protáhnete svaly. Jízdou ranním MHD si zároveň bystříte zrak, jelikož velká koncentrace lidí dává kapesním zlodějům mnoho příležitostí k činu. A kapsáři nejsou jedinými individui, s nimiž se v dopravě pravidelně setkáváte. Tramvaje a soupravy metra se přes noc stávají útočištěm bezdomovců a podobných pochybných existencí. V ranním MHD tudíž často narazíte na silně zapáchající spící osoby, které okupují přinejmenším 3 okolní sedačky a "zpříjemňují" cestu všem ostatním.

A tak namísto toho, abyste byli na začátku dne pozitivně naladěni ,máte náladu zkaženou již od rána. Je tedy zřejmé, že MHD zvyšuje množství stresových situací, kterým jste denně vystaveni. Bohužel se mu ale obvykle nevyhnete. Jednou z nabízených alternativ je samozřejmě chození pěšky, ovšem pokud bydlíte na Čerňáku a školu máte v centru, nejspíše to pro vás nebude ta nejschůdnější varianta. A vlastní doprava bývá po Praze mnohdy komplikovanější než ta hromadná. Většinou vám tedy nezbývá nic jiného než cestu v MHD nějak přežít.

Rozhlédněte se kolem sebe. Věřte, že kolikrát spatříte opravdu nevšední věci a leckdy vyslechnete i zajímavé útržky cizích koverzací. Těkání očima mezi cestujícími a poslouchání cizích konverzací obvykle bývá přijímáno spíše s jistou nevolí, proto to dělejte raději co nejnenápadněji. Můžete zvolit i zcela opačnou taktiku a své okolí ignorovat. Naprosté ignorace docílíte zavřenýma očima a hlasitou hudbou ve sluchátkách, ovšem pokud stojíte, zavírat oči není ten nejlepší nápad. Hlasitost mějte jen tak vysokou, abyste dobře slyšeli jména zastávek. Můžete si myslet, že cestu znáte jako své boty, ale kolikrát se do nějaké melodie tak ponoříte, že si ani nevšimnete, že už jste dávno přejeli vaši cílovou stanici. Výborným zabijákem času a zároveň strojem, který vás přenese z otravného interiéru MHD někam jinam, je čtení. Zcela ideálním společníkem na cesty je čtečka, která se vám vejde do kapsy, a vy se tak nemusíte zběsile přehrabovat v obsahu vašeho batohu/kabelky. Pokud jste zastánci klasických tištěných knih, ideální pro vás budou paperbacky formátu A6, které vaše kapsa také dobře pojme.

Čekali jste nějaké převratné tipy a doporučení? Ty bohužel neznáme. Pokud ale nějaké máte, sem s nimi, také je oceníme.

Festival Všemi směry má za sebou úspěšný devátý ročník

EsterBudinska — Tue, 16 Apr 2013 06:48:25 +0000

#Best

Osobnosti české mediální scény se setkaly v Divadle Komedie na letošním festivalu Všemi směry, který nesl podtitul „Všemi směry…za jedním cílem“.

Festival pořádaný studenty Vyšší odborné školy publicistiky nabídl to nejlepší napříč médii. Mimo jiné poskytl návštěvníkům přímý kontakt s novinařinou – povoláním, jehož produkty se dotýkají celé společnosti. Svouúčastí ho podpořilo více než čtyři sta padesát návštěvníků, kteří měli možnost prostřednictvím diskuzí, přednášek či workshopů poznat nejen budoucnost médií s Evou Hanákovou, šéfredaktorkouTablet Media, či Tomášem Tesařem, fotografem týdeníku Reflex, ale také jejich současnou podobu s investigativními novináři Jaroslavem Kmentou, Josefem Klímou, Daliborem Bártkem a Markem Wollnerem.

Co říci k blízké budoucnosti médií měli v závěrečné diskuzi mediálního dne šéfredaktor Mladé fronty Dnes Robert Čásenský, programový ředitel České televize Milan Fridrich, ředitel rádia Frekvence 1 i Bonton Miroslav Škoda a již zmíněná Eva Hanáková. Vzhledem k tomu, že každá z těchto osobností reprezentuje jiný typ média, diskuze byla opravdu pestrá a rozmanitá.Díky atraktivním workshopům si návštěvníci vyzkoušeli různé mediální profese. S největším úspěchem se setkal workshop „Jak se ptát a něco se dozvědět“.

A podle většiny dotázaných návštěvníků se letošní ročník opravdu vydařil. Stejný názor měla i ředitelka festivalu Aneta Bradáčová: „Dle výrazů návštěvníků soudím, že dnešní ročník proběhl báječně. Za sebe i za ostatní členy organizačního týmu můžu říct, že 9. ročník festivalu Všemi směry 2013 předčil naše očekávání.“

„Plánujeme obsadit celý svět,“ hovorí zakladateľ Skypicker, úspešnej firmy z Brna

peterbrejcak — Tue, 09 Apr 2013 06:35:39 +0000

#Best

Pred rokom založil cestovateľský portál Skypicker.com. Za ten čas začali vytvárať zisk, písali o nich v New York Times. V ČR im ale začína byť tesno, preto plánujú presun do Londýna. Oliver Dlouhý pre Easy Magazine hovorí o začiatkoch svojej firmy a radí, ako byť úspešný.

Čomu si sa venoval pred tým, než si založil Skypicker?

Před založením Skypicker jsem se věnoval více věcem. Měl jsem internetové obchody, obchodoval jsem s doménami, ještě doteď mám firmu na streamování živých videí. Na internetu podnikám už dlouho.

Ako vznikol nápad založiť Skypicker?

Hodně jsem cestoval s nízkonákladovými aerolinkami, využíval jsem slevové akce. Třeba jsem našel cestu z Prahy do Milána za 200 Kč s Wizz Air, z Milána někam jinam za další dvě stovky a takhle se to kombinovalo. Najít si tyhle kombinace, aby to všechno sedělo, trvalo ručně strašně dlouho. Říkal jsem si, bylo by fajn to zautomatizovat, a tak vznikl nápad založit Skypicker.

Ako vznikol samotný názov Skypicker?

Pracovali jsme asi se stovkou různých názvů, třeba Flyeurope, Eurosky… Doména Skypicker.com ale byla volná, tak jsme ji využili.

„Plánujeme obsadit celý svět“

Prečo ste sa zamerali len na Európu?

Uměli jsme získat data evropských aerolinek, evropský trh lépe známe, proto bylo logické začít zde.

Plánujete obsadiť celý svet?

Určitě. (Smiech.)

V horizonte koľkých rokov by si povedal, že sa tak stane?

Momentálně jednáme s dalšími investory, hodně záleží na penězích. Pokud se zrealizují rozjednané investice, klidně by to mohlo být i zítra. (Smiech.)

„Jednou Skypicker prodám“

Kde ste získali peniaze na začiatočnú investíciu?

Začali jsme s 20 tisíci eur, co je přibližně 500 tisíc korun. Společník z mé původní firmy se znal s Jiřím Hlavenkou, který tehdy měl peníze a hledal nové investiční příležitosti. Já měl nápad, a tak jsme našli společnou řeč.

Nie ste niekedy pod tlakom investorov, aby ste tvorili čo najväčší zisk?

Je samozřejmé, že investoři chtějí zisk. Náš investor, Jiří Hlavenka, by byl rád, kdybychom vydělávali víc, to bychom chtěli i my (smiech). Ale netlačí na nás. Vidí, že opravdu makáme, a věří nám. Jsme v kontaktu jednou za týden nebo dva a řešíme spolu jen strategii a směrování firmy.

Ste momentálne v zisku?

První měsíc jsme. Za březen jsme v zisku v řádu tisíců eur, není to nic extrémního. Ve firmě je nás sedm, máme vysoké náklady, vývoj je drahý. Zatím to není nic moc, snad už jen porosteme (smiech).

Akým spôsobom vôbec zarábate?

Máme dva kanály příjmů. Jedním je bookování. Někdo si rezervuje let, my vše zařídíme a pošleme mu letenku, za to si bereme malou provizi. Druhým kanálem je reklama, na stránkách máme banner, lidé na to klikají.

Dostali ste už ponuku na kúpu?

Ano, hodně, ale nemyslím si, že je ten správný čas na prodej. Zatím jsme relativně malí, vyděláváme málo. Nabídli nám třeba 10 milionů korun, jenomže my ještě porosteme a za takový rok nebo dva to už může být stejná částka v eurech, nebo možná víc.

Takže raz plánuješ Skypicker predať?

Jednou určitě ano, nevím, kdy to bude. Nemyslím si, že člověk může vydržet u jednoho projektu více než pět let a stále mít takovou energii jako na začátku.

„Reklamu si neplatíme, spoléháme na média“

Aké je vaše portfolio zákazníkov, odkiaľ je ich najviac?

Původně jsme se zaměřili na Evropu, nakonec nám největší obraty generují Američani a Asie, tedy lidé mimo Evropu. Evropané se v nabídce evropských letenek umí orientovat, znají letecké společnosti. Na rozdíl od nich Američané neznají Ryanair nebo Wizz Air a podobně, proto se obracejí na nás.

Ako plánujete osloviť ďalších ľudí?

Hodně pracujeme s médii, píše se o nás nejenom v Čechách, což je obrovská výhoda. Navíc se plánujeme zaměřit na rozvoj produktu. Teď pokrýváme Evropu, začínáme dělat i asijské lety, chceme se zaměřit taky na lety mimo evropský kontinent.

Okrem médii teda reklamu neriešite?

My si reklamu neplatíme. Klíčová slova pro pay-per-click reklamy, například na Google, jsou pro kategorii cestování jedny z nejdražších, dražší jsou snad jen hypotéky a jiné finanční produkty. Těch 20 tisíc eur, co jsme měli na rozjezd, bychom takto utratili za dva dny.

Kromě médií děláme různé infografiky, které se šíří virálně přes sociální sítě, a občas se přihlašujeme do startupových soutěží.

Ktorých ste sa zúčastnili? Vyhrali ste nejaké?

Žádnou, kterých jsme se zúčastnili vědomě, jsme nevyhráli. Byli jsme ale druzí v žebříčku nejlepších cestovatelských webů podle New York Times, umístnili jsme se na třetím místě z padesáti na API Mashup Contest, a tak podobně.

Neúčastníme se tolika startup soutěží, protože to zabere hodně času. Raději prezentujeme Skypicker na ostro, před našimi zákazníky. Protože ti v konečném důsledku rozhodnou o úspěchu nebo neúspěchu celého projektu, ne nějaká soutěžní porota.

Aký to bol pocit, keď o vás napísali New York Times? Dali vám vedieť vopred?

Ne, to vůbec. Dozvěděli jsme se to tak, že nám najednou pod náporem spadly servery (smiech). Samozřejmě to bylo super, servery jsme rychle nahodili a získali jsme mnoho zákazníků.

„V ČR nám začíná být těsno“

Akú máte návštěvnost?

Momentálně je to kolem dvou tisíc denně. Není to extrémně moc, rádi bychom v červnu měli deset tisíc denně.

Koľko z týchto návštevníkov si u vás niečo aj kúpi?

Uživatelů, kteří si něco koupí, případně kliknou na reklamu, jsou desítky, možná stovky za den.

Ako si spomínal, väčšinu klientov máte mimo Európy, Skypicker ale sídli v Brne. Nie je to problém?

Pro začátek to byla obrovská výhoda. Náklady na vývoj a na lidi jsou mnohem nižší než na západě. Jak však rosteme, začíná nám v ČR být trochu těsno a někdy v létě se asi půlka firmy přestěhuje do Londýna. Sídlí tam mnoho leteckých společností, se kterými se musíme kamarádit, a jsou tam úplně jiné investiční peníze.

Aké ďalšie novinky chystáte do budúcna?

Teď řešíme dilema, protože máme dvě možnosti. Buď uděláme to, co už jsem říkal, expandujeme s dálkovými lety do celého světa. Druhou možností je nabízet v Evropě kromě letenek taky autobusy, vlaky, lodě, takový IDOS pro celou Evropu. Obě možnosti jsou lákavé, budeme se však muset rozhodnout jen pro jednu.

„Peněz na investování je strašně moc“

Čo by si poradil mladým ľuďom, ktorí chcú podnikať na internete?

Zapomenout na všechny pochybnosti a začít to dělat. Často slyším „já mám takový nápad“ a „já bych dělal tohle“, tak proč o tom jenom mluvit, je potřeba si sednout a začít na tom makat.

Častým problémom je začiatočná investícia a mladí ľudia nemajú dobré kontakty.

Peněz, které by chtěli investoři investovat, je strašně moc. Je mnohem menší nabídka dobrých projektů než nabídka investorů s penězi. Pokud člověk dobře zpracuje projekt a bude to dávat smysl, tak já ho rád s investorem propojím. Klidně zveřejni můj mail, oliver@skypicker.com.

Je nejaká rada, ako dobyť svet z Česka? Vy ste na dobrej ceste.

Důležité je řešit problém, který opravdu existuje. Často se střetáváme s nápady, které žádný problém neřeší. My řešíme jasný problém, šetříme lidem čas při vyhledávání nejlevnějších letenek po Evropě. Když to děláme dobře, lidé si o nás povídají a takhle rosteme.

Více informací na www.skypicker.com

Foto exkluzívne pre Easy Magazine: Miroslava Miadoková

Fotogalerie:

Secret of raw aneb Jak jí vitariáni

EsterBudinska — Sun, 07 Apr 2013 07:17:58 +0000

#Chill-out #Best

Vegetariáni nejí maso a vegani se smí živit pouze neživočišnými produkty. Ano, s těmito životními styly už jsme se zajisté všichni potkali a většina z nás dokonce i ví, o co jde. Ale kdo jsou vitariáni a jaké zákazy či pravidla dodržují?

POUZE SYROVÁ STRAVA

Vitariánství k nám přišlo teprve nedávno, a to z Ameriky, kde se stalo hlavním životním stylem mnoha lidí. Tušíte správně, že za popularizaci mohou především celebrity, které si tento nový výživový, a tím pádem i životní styl zvolily jako další z mnoha „dietních a očistných“ programů. Není to však žádná sranda, neboť vitariáni smí přijímat pouze tepelně neupravenou potravu rostlinného původu. Mají to tedy mnohem složitější než již zmínění vegetariáni, kteří se mohou stravovat „zcela“ běžně, pouze vynechávají jeden typ potravin.

OVOCE, ZELENINA! A CO JEŠTĚ?

Pokud se ptáte co jiného kromě ovoce a zeleniny vlastně můžou tito lidé jíst, věřte, že toho už moc není. Nejčastěji se pojídají ořechy, semena, naklíčené obilí a luštěniny, vše samozřejmě v syrovém stavu. Vypadá to strašně? Ano, na první pohled se opravdu může zdát, že je to čiré bláznovství a normální člověk se nikdy nemůže z podobných jídel pořádně najíst. Opak je ale pravdou. K tomu však později. Hlavní otázka totiž zůstává – proč? Proč to lidé dělají? Odpověď je vlastně velmi jednoduchá. Pro zdraví.

OČISTA & ROVNOVÁHA

V dnešní době jsme stále obklopeni věcmi, které našemu zdraví očividně opravdu škodí. A v jídle to platí dvojnásob – nejenže ho máme nadbytek, a tak spořádáme i třikrát více kalorií, než by našemu tělu stačilo, jde i o to, jaké látky do těla potravou dostáváme. Éčka, konzervanty, barviva a další z tisíce látek, které způsobují civilizační choroby, suneme prostřednictvím stravy do těla prakticky denně. A co je nejhorší – aniž bychom o tom věděli. Málokdo si totiž opravdu pečlivě pročítá etikety potravin, a tak většina nemá ani páru o tom, co při příjmu sladkých tyčinek či minerálek láduje do těla jako do kanónu. Nemůžeme se tedy divit, že si pár tímto stylem znechucených lidí řeklo DOST a začalo se více zajímat o to, co jí. Podle vitariánů stačí totiž dodržovat tento životní styl půl roku a tělo se nejen dokonale pročistí, ale začne pracovat na 100 % a zvýší se jeho obranychopnost. A dalších výhod bychom mohli vyjmenovat ještě celou řadu. Tepelnou úpravou se totiž většina důležitých a zdraví prospěšných látek zničí a přínos těchto potravin pak bývá pouze minimální.

ALE JAK NA TO?

Zřejmě jen málo z nás si doopravdy troufne tento životní styl začít provozovat, nicméně za zkoušku to rozhodně stojí. Stravovat se tímto stylem doma je však poněkud obtížné, a proto zkuste navštívit například speciální RAW FOOD restauraci na Žižkově, která – jako jediná v Praze – vaří pouze a jenom raw stravu. A divili byste se, jak kvalitně, chutně a opravdu POŘÁDNĚ se tam dá najíst. Recenzi na tuto restauraci naleznete v příštím EASY časopise, více informací na http://www.secretofraw.cz/index.php/cz/o-restauraci/clanky/raw-food-rest....

Studentské hříchy? Svěřte se online!

AnetaLesna — Sun, 07 Apr 2013 07:12:03 +0000

#Best

Český student rozjel projekt, který umožňuje studentům se online a anonymně svěřit se svými prohřešky.

Student ČVUT Vojtěch Mikšů založil na konci března webové stránky Přiznání. Na nich mohou studenti anonymně zveřejnit své školní hříchy. Inspirací k projektu mu prý byla obdobná stránka, která funguje na americké univerzitě, kde v současnosti pobývá jako výměnný student. Dostal se k němu, protože potřeboval vyplnit volný čas o jarních prázdninách. A jelikož studuje informatiku, mohl celý projekt sám vytvořit a spustit.

Přiznání bude v dohledné době pravděpodobně sloužit komerčním účelům, aby se projekt mohl dál rozvíjet a udržovat. Posílání reklamních sdělení na jednotlivé facebookové stránky ani rozesílání spamu ale v plánu není.

Za první týden své existence získala facebooková stránka Přiznání ČVUT skoro devět tisíc „like“. A oblíbenost stránek stále stoupá. Studenti také ve velkém posílají své příspěvky.

Za dobu existence projektu se už studenti přiznali k opisování prací, pláči po přednáškách, sexu s doktorandy nebo ke krádeži příborů z jídelny a toaletního papíru.

Pokud se chcete svěřit se svým hříchem, stačí vybrat z nabídky svou vysokou školu a vyplnit formulář na webu. Administrátor potom příspěvky (možná) vloží na sociální síť.

EASY spúšťa predplatné!

peterbrejcak — Sat, 06 Apr 2013 07:15:18 +0000

#Best

Určite to poznáš. Nie vždy sa k svojmu obľúbenému EASY magazinu dostaneš. S tým je teraz koniec, môžeš si ho predplatiť a dôjde ti domov voňavý rovno z tlačiarne.

EASY magazine ti už neunikne! Vďaka práve spustenému predplatnému si ho každé dva mesiace počas roka nájdeš vo svojej poštovej schránke.

„K tomuto rozhodnutí jsme dospěli po stížnostech od studentů, kteří se k EASY magazinu nedostali,“ hovorí o dôvodoch zavedenia predplatného Aleš Pitín, zakladateľ a CEO Easy Media.

Aj napriek nákladu 30 tisíc kusov a distribúcii EASY na viac ako 200 škôl po celej Českej republike sa ku svojmu obľúbenému časopisu nedostane každý.

Vďaka predplatnému budeš mať istotu, že sa ti výtlačok najväčšieho českého študentského časopisu dostane priamo domov ešte teplý a voňavý z tlačiarne.

Navyše, stále je zadarmo. Zaplatíš len 200 korún za poštovné. „Samozřejmě ani na tomhle neplánujeme tvořit zisk. EASY magazine je a vždy bude zdarma. Bohužel za poštovné se platit musí,“ hovorí Aleš Pitín.

Neváhaj a predplať si EASY magazine na http://easymagazine.cz/predplatit-easy-magazine

Junior Internet: súťaž pre mladých internetových nadšencov

peterbrejcak — Fri, 15 Feb 2013 07:47:53 +0000

#Best

Baví vás tvorba webových stránok, aplikácii, písanie textov či kreslenie a zároveň máte menej ako 19 rokov? Ak ste odpovedali áno, tento rok prebehne už 14. ročník súťaže Junior Internet, ktorá je určená práve pre vás.

Baví vás tvorba webových stránok, aplikácii, písanie textov či kreslenie? Máte šancu svoje schopnosti prezentovať verejnosti. Do polnoci 24. 2. 2013 môžete posielať prihlášky do súťaže Junior Internet. Jedinou podmienkou je vek do 19 rokov.

Tento projekt vznikol pred 14 rokmi, za túto dobu sa ho zúčastnilo viac ako 5600 mladých ľudí a dnes okrem Českej republiky funguje aj na Slovensku, v Maďarsku a Poľsku.

„Účast v soutěži mladým lidem umožní předvést svoji práci českým profesionálům a, pokud chtějí, poznat svět profesionální tvorby webových stránek a aplikací,“ hovorí pre EASY magazine Honza Sládek, koordinátor projektu.

Podľa jeho slov vám zapojenie v súťaži môže pomôcť k lepšiemu výberu vysokej školy či k zaujímavej pracovnej príležitosti. „Mohou si tím i přivydělat – místo toho, aby chodili na brigádu do nejmenovaného fastfoodu, jako Katka,“ hovorí Sládek.

Súťažiť môžete v štyroch kategóriách. Junior Web sa zameriava na webové stránky a internetové služby, Junior Design ich grafickému spracovaniu, Junior Text slohovej práci na tému internet a vzdelávanie a Junior Erb na obecne prospešné projekty.

„Kromě určité ‚slávy‘ mezi komunitou a mediální pozornosti je tu letos možnost účastnit se mentoringu, který povedou čeští weboví profesionálové. Zároveň lze vyhrát zajímavé hmotné ceny,“ vymenúva Sládek ďalšie výhody zapojenia sa do súťaže.

Medzi bývalými víťazmi Junior Internetu sú napríklad firmy Social Bakers, ktorí momentálne zamestnávajú viac ako 170 ľudí v Prahe, Londýne a San Franciscu, CDN77, ktorá aktuálne odbavuje zákaznícke dáta z viac ako 70 lokalít po celom svete, Bubble, najprogresívnejšia social media agentúra v ČR, mySchoolNotebook s viac ako 90 tisíc užívateľmi či CSS Hat, ktorí za prvý deň predaja svojho produktu zarobili viac ako deväť tisíc dolárov.

„Bývalí vítězové Junior Internetu dnes vedou velké mezinárodní firmy, další spustili úspěšné produkty, které používá mnoho tisíc lidí a těm lidem denně jejich produkty zlepšují/zpříjemňují život,“ hovorí Sládek.

So súťažou je spokojný aj minuloročný víťaz Matouš Skála, ktorý vytvoril projekt myStudentBook.com: „Díky Junior Internetu jsem měl možnost svůj projekt zviditelnit, získat motivaci pokračovat v tom, co dělám, potkat spoustu skvělých lidí, kteří mají stejné zájmy, a také získat nějaké ty pracovní příležitosti.“

Viac o projekte zistíte na http://www.juniorinternet.cz/.

„Plánujeme založit nový časopis a revoluční mobilní aplikaci,“ hovorí zakladateľ Easy Media

peterbrejcak — Mon, 11 Feb 2013 10:11:14 +0000

#Best

Bez neho by ste tento časopis nečítali. Aleš Pitín, zakladateľ a CEO Easy Media, hovorí o vzniku Easy Magazine, čo ho k tomu viedlo, ale aj o negatívnych skúsenostiach na ceste za úspechom a o ďalších plánoch v budúcnosti.

Ako vznikol nápad založiť Easy Magazine?

Asi tři roky zpátky jsem působil ve školním časopisu GJP Bench na Gymnáziu Jana Palacha, vycházel v nákladu cca 60 kusů. V prváku jsem byl redaktorem, ve druháku šéfredaktorem. Jako šéfredaktor jsem vydal tři čísla, pak přišla vnitřní krize. Jedním důvodem bylo, že lidi moc nespolupracovali, nechtělo se jim a musel jsem je přemlouvat, aby něco napsali. Druhou věcí bylo, že škola mi zasahovala do obsahu a říkali mi, že některé články tam být nemůžou, a to mi nebylo úplně po chuti. Musel jsem s tím buď seknout, nebo něco vymyslet. Tak mě napadlo, že bych mohl spojit více školních časopisů dohromady a vytvořit jeden společný. Řekl jsem o tom pár kamarádům a společně jsme pak vydali první číslo časopisu Easy.

Ako vznikol názov Easy?

To je docela vtipné. Měl jsem několik návrhů, jak by se to mohlo jmenovat, ale ty názvy byly dlouhé, složité nebo nějak nevyhovovaly. Pak jsem jednou večer koukal po svém pokoji a říkal jsem si: „Já ten název najdu někde napsaný – alespoň tak je to vždycky ve filmech.“ Podíval jsem se na HP tiskárnu a na ní bylo napsáno EASY WIFI a bylo rozhodnuto.

Pripravujete v EASY nové projekty?

Teď plánujeme projekt, který se jmenuje EASY Teachers, což má být časopis pro učitele. První číslo vyjde v březnu tohoto roku.

Další věcí, která teď bude horkou novinkou, je aplikace na mobilní telefony běžící na bázi iOS a Android. Ta bude svým způsobem revoluční, protože ještě nikdo nepracoval s tištěným médiem takovým způsobem, jakým jsme to pojali my.

Plánujete aj expandovať na ďalšie školy?

S Easy Magazine máme plány expandovat na Slovensko, nevím, v jak dohledné době to bude. Je to jediný trh, kam se ještě můžeme přesunout. Taky by to bylo výhodné pro inzerenty, protože spousta firem působí jak na českém, tak na slovenském trhu.

Na koľkých školách momentálne EASY pôsobí?

Na 210 školách, především gymnáziích. Jsou tam i nějaké jiné jako Fakulta sociálních věd a tak podobně. Ale platí, že se zaměřujeme hlavně na gymnázia.

Prečo?

Neplatí obecně, že by na učilištích byli lidé, kteří nemají zájem číst, ale víme jistě, že ta většina, která zájem číst má, bude na gymnáziích, a proto se na ně zaměřujeme.

Teraz sa venujme tebe. Prečo si sa rozhodol opustiť post šéfredaktora v Easy Magazine?

Možná to bylo tím, že jsem se nedostal na žurnalistiku. Tehdy jsem si uvědomil, že už nechci být novinářem, že moje místo je někde úplně jinde. Umím jednotit lidi, baví mne dělat nové projekty, a tak jsem se rozhodl post šéfredaktora opustit, začít dohlížet na chod firmy jako celku a vrátit se k tvoření nových věcí.

mimo časopisu Easy Magazine si bol krátko po odchode aj šéfredaktorom časopisu EkonTech.

Ano, dostal jsem nabídku od Michala Nováka z České studentské unie, abych pro něj založil časopis EkonTech. Byla to pro mne zajímavá nabídka, měl jsem mít v EkonTechu podíl za jeho vybudování, ten jsem chtěl vložit do Easy Media a rozšířit tak naše portfolio. Ve finále to byl ale jeden velký omyl.

Čo sa stalo?

Spolupráce s Michalem Novákem se časem ukázala jako nemožná. Zasahoval úplně do všeho. Hádali jsme se nad podobou loga, obsahu v časopise a časem jsem zjistil, že mne ta práce vyčerpává a že svou energii mohu s přehledem investovat do vlastních projektů, které mi budou působit radost, na rozdíl od EkonTechu. Rozhodl jsem se tedy odejít. Tenkrát jsem měl všechny články do druhého čísla u sebe. Michal Novák mi slíbil, že zaplatí mně a mým lidem částky, na nichž jsme se dohodli. Dodělali jsme tedy druhé číslo a on nám pak nezaplatil.

Funguje EkonTech stále?

EkonTech ještě funguje, ale nevím, jak to funguje, a už je mi to úplně jedno. Je to jejich projekt, ať s ním dělají, co chtějí, já s ním na oplátku nechci být nijak spojován. Na jednu stranu je to zajímavá zkušenost, ale nemá cenu naříkat nad rozlitým mlékem. Ze všeho špatného, co se člověku v životě stane, si musí vzít jen to dobré. Já jsem si řekl, že mi tahle zkušenost ušetřila hodně špatných rozhodnutí v budoucnu.

Obmedzila ťa niekedy vysoká škola v pôsobení v Easy Media?

Spíš ne. Střední škola mě omezovala mnohem více. Gympl je postavený na modelu, že tam člověk sedí od 8 do 5 a musí chodit i na hodiny profesorů, kteří neumějí učit. Do toho můžete mít jen 20–25 % zameškané docházky a když máte víc, následují sankce. Na vysoké si člověk sám rozhodne, jestli na přednášku půjde. Pokud profesor nevnáší do výuky nic navíc a mám pocit, že mi jeho přednášky nic nedávají, strávím svůj čas efektivněji.

Aký je tvoj názor na české vysoké školstvo?

Myslím si, že je to dost tragické. Vysoké školy by měly výrazně více spolupracovat s firmami. Já bych řekl svůj názor na české školství obecně. Ten je takový, že naše školství má dobrý tradiční model z doby Rakouska-Uherska, kdy se učilo biflováním. Částečně je to taky model „Drž hubu a krok“. České školství neučí kreativitě, neučí lidi prosazovat vlastní názory, stát si za nimi nebo za ně nedej bože bojovat. Školství mi dalo dobrý kulturní základ, ale to je tak všechno. Všemu ostatnímu jsem se musel naučit sám – jak pracovat s lidmi, jak řídit firmu, jak se zachovat, když se něco nepovede apod.

Další věcí je, že všichni studenti jsou neuvěřitelně klamáni. Žijí v představě, že dodělají střední, půjdou na vysokou, dostanou dobrou práci a budou žiť šťastně až do smrti. Ale tohle je pohádka, kterou nám to hlavy lije společnost. Ve skutečnosti vylezete, nebudete nic umět a pokud jste už na VŠ nezačali sbírat praxi, máte malou šanci, že vás někde vezmou. Vím to, protože s personalistou na životopisy vůbec nekoukáme, zajímá nás praxe, zkušenosti a především osobnost toho člověka.

Takže kvôli tomu si sa rozhodol založiť si vlastný biznis?

Nemůžu říct, že by to bylo rozhodnutí. Bylo to něco, co vyplynulo přirozeně. Líbí se mi, co říká Radim Jančura, majitel Student Agency, když se ho ptají, proč si založil vlastní byznys: „Je to proto, že jsem byl mladej a blbej.“ Já jsem s myšlenkou časopisu přišel v sedmnácti letech, neuvědomoval jsem si ta rizika, neuvědomoval jsem si, že když něco nevyjde, tak se můžu utopit v dluzích. A ono je to ve finále to nejlepší.

Ohledně vzniku EASY máme spoustu zajímavých historek. Když si dnes s Tomášem Havranem, což je můj společník a teď finanční ředitel, vzpomeneme, jak prodával první reklamu stylem, že přišel za panem Vavruškou a povídá: „My zakládáme tenhle časopis, ale on jako fakt vyjde,“ a dostali jsme 10 000 Kč, tak se tomu dnes smějeme. To bylo štěstí. Podnikání je o tom, že si jdete za svým a od první chvíle do toho vkládáte všechno. Pokud tohle neuděláte, nikdy se vám to nepodaří.

Jiným příkladem je učitel Eduard Škapa z Gymnázia Arabská. Arabská byla první škola, do které jsem přišel s myšlenkou sjednoceného časopisu, a on mi pár měsíců zpátky napsal e-mail, ve kterém mi řekl, že tenkrát nevěřil, že ten časopis skutečně zvládnu vytvořit, a teď dává klobouk dolů. To mne velmi potěšilo.

Takže celkovo máš z toho dobrý pocit.

Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám.

Čo by si odporučil ostatným mladým ľuďom, ktorí majú dobré nápady, ale boja sa ich realizovať?

Nesmí se bát, to je základ. Jedna věc, kterou mohu doporučit, je, že pokud jsou lidi mladí, a řeknu, hloupí, tak si neuvědomují rizika. Čím budou starší, tím skeptičtější budou k novým nápadům a tím více rizik uvidí. Starý člověk nikdy neřekne, proč by to mohlo fungovat, řekne, proč by to nemohlo fungovat, protože má ty zkušenosti. Jestli chtějí lidé tvořit něco velkého, měli by tak udělat právě teď. Jak říká Paulo Coelho, každá cesta začíná štěstím začátečníka (v našem případě Vavruška a těch 10 000 Kč) a končí zkouškou dobyvatele. My jsme to měli podobně, to štěstí nás na začátku potkalo a teď pokračujeme dál a naše nové projekty jsou zkouškou dobyvatele. Nejdůležitější je však nepřipustit si, že neuspějete, a proto je potřebná ta hloupost.

Lidé se nesmí bát realizovat své nápady, i když ty jejich nápady budou sebeblbější. Kolikrát mi lidé říkali, že koncept tištěného média je překonaný, a vidíte, stále není.

Je lepší s něčím začít teď hned a poučit se z vlastních chyb než si neustále opakovat, že až jednou budete mít peníze, tak rozjedete byznys. Ta nejlepší chvíle na založení byznysu už byla a ta druhá je právě teď.

Eurovíkendy: Kdy se vyplatí a kdy od nich dát ruce pryč I.

annalibanska — Sun, 10 Feb 2013 08:07:06 +0000

#Best

Představa víkendu stráveného v nějaké oblíbené evropské metropoli je jistě lákavá, ale, jak se říká, není všechno zlato, co se třpytí. Skutečně jsou tyto typy zájezdů tak výhodné? Zjistěte, kdy se vám eurovíkend vyplatí a kdy je lepší začít přemýšlet o jiné variantě! V prvním díle seriálu se zaměříme na nakupování v zahraničí.

Termín eurovíkend může být mnohdy zavádějící, neboť se jím mnohdy označují i týden dlouhé zájezdy. Z tohoto důvodu je dobré si nejprve promyslet, za jakým účelem se chcete do zahraničí vypravit. Troufám si tvrdit, že chcete-li si pouze obstarat jarní nákupy, týdenní pobyt pro vás zřejmě nebude tím ideálním řešením. Od účelu vaší cesty by se měla odvíjet délka zájezdu a posléze samozřejmě i výběr destinace a konkrétní nabídky.

Pro tentokrát se vypravíme za nákupy. Sepište si na papír, co konkrétně si chcete koupit. Každá země má cenovou politiku nastavenou jinak a je více než pravděpodobné, že ten samý svetr bude mít jinou cenu v Paříži, v Londýně či v Amsterodamu. Proto si důkladně zjistěte, v jaké zemi se vám nákupy nejvíce vyplatí. Také se zamyslete nad tím, jestli vám peníze, které nakupováním v zahraničí ušetříte, pokryjí alespoň cenu vašeho pobytu.

Je možné, že vás nákupy v zahraničí lákají spíše kvůli většímu výběru a v ČR nedostupným produktům. V tomto případě počítejte dvojnásob důkladněji, zdali by vás nakonec nevyšlo levněji poštovné ze zahraničí nežli třídenní zájezd. Objednáte-li si například onen zmiňovaný svetr bez zkoušení, nese to v sobě sice určitý risk, ale na druhou stranu, ačkoliv je objednaný ze zahraničí, máte možnost ho vrátit. Opravdu si neumím představit, jak byste vraceli zboží koupené v nějaké světové metropoli. A potom může nastat ještě jeden zádrhel. Vypravíte se do ciziny kvůli jedné konkrétní značce, která vás nakonec naživo vůbec nezaujme. Vyhodíte tak z okna pár tisíc a budete na sebe pořádně naštvaní.

Mezi nejfrekventovanější nákupní destinace patří především Londýn, Milán a Řím. Jídlo vás zde sice nijak levně nevyjde, ovšem k nákupům potravin využívá eurovíkendy vskutku málokdo. Pokud byste ale potraviny chtěli nakupovat, vydejte se raději k našim německým sousedům, kde jsou ceny jídla mnohem nižší a zároveň nemusíte přeletět půl Evropy.

Závěrečné doporučení? Vypracujte si seznam obchodů, které byste chtěli navštívit, a rozhodně ho nezapomeňte doplnit o adresy. Nestane se vám pak, že se budete jen tak bezcílně procházet nákupními čtvrtěmi a váhat, jaký obchod navštívit, a nakonec odejdete s prázdnou.