Easy Magazine - Chill-out

Festival Elekce se blíží

MichaelKaras — Tue, 14 May 2013 06:27:35 +0000

14. a 15. června se bude konat v Česku první festival české elektronické hudby s názvem Elekce. O nápadu na vytvoření projektu, výběru interpretů a plánech do budoucna jsme si povídali s Šimonem Holým, organizátorem festivalu.

Mohl byste nás na začátek seznámit s festivalem Elekce?

Festival Elekce je tedy festival české elektronické hudby, přičemž první ročník si vzal za cíl představit nějak jednoduše současný zvuk této scény, pokud nějaká vůbec existuje. I to je pak otázkou tohoto ročníku nejen v jedné z našich diskuzí. Tento festival vznikl dále z důvodu absence pořádné tematické akce, která by takto českou elektroniku prezentovala. Předem se zde ještě chci omluvit posluchačům techna, drum ‘n‘ bassu a podobně – ti již své akce, festivaly mají a nebylo tak ani potřeba vymezovat si pojem „elektronická hudba“ specifičtěji – připravte se prostě na pop, electro, house, 8bit či dubstep.

Na kolik interpretů se mohou fanoušci těšit, kdy a kde se bude akce konat a kolik bude stát vstupné?

Festival se bude konat 14. a 15. června (pátek a sobota) v MeetFactory. Podařilo se nám vytvořit pěknou, ucelenou kolekci o bezmála čtyřiceti účinkujících – návštěvníci se tak mohou těšit například na ty již známější tváře jako Tvyks, post-hudba, Schwarzprior či PZH, ale také na nové, nadějné interprety, jakými jsou Dignity Dope, Gagarin a Streets of Cold. Vstupenky jsou buď za 150 Kč na pátek a sobotu, nebo si lze koupit vstupenku na oba dny za 250 Kč. Lepší je si lístky zakoupit v předstihu, protože od 1. června se ceny zvedají o 50 Kč a na místě stojí 250 a 350 Kč.

Kde vznikl nápad uspořádat tento festival?

Nápad vznikl v mojí hlavě již před pár lety, ale až teprve teď se podařilo tento festival plně zrealizovat díky skvělému týmu, kterému bych rozhodně již teď chtěl poděkovat.

Proč by měli lidé jít na festival? Co je jeho největším tahákem?

Lidé by měli jít na festival, to bezesporu (směje se). Hlavní důvody: zaprvé je to jedinečná akce, na které se poprvé shromáždí takový počet elektronických českých interpretů a DJů, dále je zde velmi zajímavý doprovodný program – čtyři diskuze, workshopy, divadelní hra a němý film s hudebním doprovodem od Dikolsona, navíc se tak lidé mohou stát i svědky zrodu nových projektů a spoluprací, které zde mohou vzniknout, a nakonec je to i správný způsob, jak začít festivalovou sezónu. Jednoznačný tahák zde není – je skvělé, že zde vystupuje mnoho umělců a škála je natolik pestrá, že každého diváka něco zaujme.

Máte už vymyšleno něco nového pro následující ročníky?

Pokud návštěvníci a lidé budou jevit o tento festival zájem a my uvidíme smysl v tom, co teď děláme, chtěli bychom příští rok vytvořit tři tematické stage s důrazem na nové, nečekané spolupráce umělců a slovenskou scénu, která se mnoha návštěvníkům nemusí jevit jako zcela prozkoumaná, ale to si asi spíš povíme na podzim.

Imagine Dragons – V SaSaZu propukla radioaktivita!

VeronikaDolezelova — Thu, 25 Apr 2013 08:35:54 +0000

#Chill-out

Kdo se 24. dubna v podvečer nachomýtl v pražských Holešovicích, nemohl si nevšimnout hipsterského vlnění kolem klubu SaSaZu. Mláďata zde ovšem lidem hlasitě nepřipomínala arménskou genocidu, smutnou to kaňku v dějinách Turecka, jako toho dne jejich soukmenovci kdesi v centru města. Jejich cílovkou byla indie rocková kapela Imagine Dragons. Schvalujeme jak první, tak druhou formu zábavy, ale uznejte, že vás představa draků bere mnohem více.

Se svým doprovodem jsem již s klubem SaSaZu měla zkušenost, a proto jsem se rozhodla pořídit lístky se vstupem na balkóny, které pár dní před koncertem pořadatelé uvolnili na stránkách TicketPro. V čekání u hlavního vchodu jsme zabíjeli čas na Androidu, naslouchali problémům kolem splašení lístků na listopadový koncert Nickelback (nejčastější zvolání: „Jak je možný, že se nikde nedají sehnat lupeny na stání u pódia?!“) a jedné slečně, která všem kolem sebe dávala hlasitý workshop k tomu, jak si svou starou džínovou bundu pobít cvočky. V osm se otevřel vchod a my vklouzli dovnitř, míříce rovnou k baru na posilněnou. S tím, že zde za pití necháme slušnou pálku, jsme předem počítali – musím pochválit barmany, chovali se velmi příjemně a rádi si i popovídali, dokud jsme se mohli navzájem pořádně slyšet. V sále se začala pěstovat příjemná nálada a já se rozhodla pro nalezení strategické pozice na balkóně.

Zde se objevil první háček. U vchodu nám nedali k tomu potřebné pásky a mně se v hlavě spustil alarm hlásící zbytečně utracené peníze navíc. Vyhazovač nás raději poslal k vchodu pro VIP – a zde už naštěstí zasáhly přičinlivé dámy a situaci vyjasnily. Jen okamžik mě jímala hrůza, ale nakonec se vše vyřešilo. Dostali jsme náramky a vítězně se odebrali po schodech nahoru. Spokojenost s místy na balkoně – obrovská. U baru neexistovaly fronty, výhled na pódium byl perfektní. Popili jsme další dva drinky, než nastoupili předskokani v podobě tří vytáhlých klučíků. Chvíli mi trvalo rozpoznat pražskou kapelu A Banquet, ale od tohoto jejich koncertu už takové hloupé opomenutí nepřipustím. Kluci do svého vystoupení dali všechno, u třetí písně výborně zvedli publikum a to se přidalo do zpěvu. Českému rybníčku známou skladbou Far Away si vysloužili bouřlivý potlesk. Pro ně zatím jejich největší klubový koncert proběhl dle mne na jedničku. Nadchl mě jejich živý projev – při další příležitosti si nenechám tuhle trojici ujít.

Musíme si ale samozřejmě přiznat, že to největší lákadlo teprve čekalo kdesi v šatnách a před pódiem atmosféra neskutečně vřela. Nemohla jsem si pomoct, když jsem viděla vražedné a místy i zničené výrazy fanynek v první řadě, když mezi pódium a zábrany nastoupilo komando fotografů. Čtrnáct objektivů během příprav zkušebně blýskalo kolem a čekalo se už jen na jediné. Já do sebe mezitím nalila osvěžujícího Bílého Rusa – opravdu, místo na balkóně byl výborný tah. Šlo sice jen o větší pohodlí ochuzené o sběr potu lidí stojících kolem, ale ten skvělý výhled přímo do centra dění byl nedocenitelný.

Nečekalo se dlouho, parta z Ameriky nastoupila s úžasným bubnovým intrem, které rozpumpovalo srdce. Nepopřu to, trochu jsem se bála, že energie a skvělý zvuk z jejich alba Night Visions mě při jejich koncertě v SaSaZu mine. Vůbec tomu tak nebylo, živý zážitek byl ještě lepší. Zpěvák Dan Reynolds sice nastoupil se zraněnou pravou rukou, ale na pódiu řádil jako tornádo a bubny neměl nejmenší problém zvládnout i levačkou. Po skladbách Round and Round a Amsterodam Reynolds roztomile prohlásil do davu: „So, I want to say… Ahoj?“ A pokud ještě někdo pochyboval o své náklonnosti k němu, v tu chvíli ho milovalo doslova celé SaSaZu.

Ovace stále rostly – dohromady se sešla horda nadšených fanoušků a jen málokdy musel Dan Reynolds zpívat sám. Neuvěřitelný výkon předváděl i bubeník, který celou dobu zpíval doprovodné vokály, nemluvě o kytaristech. Šílené nadšení vypuklo při skladbě Radioactive, kterou vyřvával celý sál. SaSaZu i poté drželo pohromadě. Imagine Dragons předváděli velmi propracovanou show a jejich baladické skladby dostávaly fanoušky do kolen. Při songu On Top of the World vypustili mezi fanoušky velké svítící nafukovací míče. Když jeden z nich Dan Reynolds nešťastně napálil jedné slečně přímo v první řadě do tváře, pohotově k ní skočil a políbil ji za tu nečekanou ránu. Já a můj doprovod jsme v ten okamžik viděli, jak se kolem něj málem jako dravé čelisti semkly nadržené fanynky. Přímo scéna vytržená ze seriálu Walking Dead – akorát místo zombie to byla hromada mladých hipsterek. Dan byl ale liška mrštná a unikl jen o vlásek.

Dávkovali jeden skvělý song za druhým. Kdo byl přítomen na jejich koncertě a ještě neslyšel celé album, teď už tomu nemohl uniknout. Jako závěrečnou skladbu zahráli It´s Time a je jasné, že jsme je nenechali jen tak odejít. Po bouřlivém aplaudování se parta vrátila ještě pro poslední song a frontman jménem celé kapely vzkázal, že se do Prahy na sto procent budou v budoucnu vracet. Nepochybuji o tom, že svůj slib splní. Koncert Imagine Dragons byl naprosto famózním zážitkem, a pokud se americká partička zase vrátí do našich končin, doufám, že to bude i s novým albem.

Fotogalerie:

RumFest: celodenná oslava pravého rumu

peterbrejcak — Wed, 24 Apr 2013 05:51:19 +0000

#Chill-out

V Prahe sa uskutoční RumFest, zábavno-vzdelávacia oslava pravého trstinového rumu. Toho bude na ochutnanie viac ako 130 druhov. Chýbať nebudú ani prednášky o histórii a výrobe rumu či súťaže.

Máte radi rum? Ak ste aj vy milovníkom lahodného alkoholického nápoja vyrábaného z cukrovej trstiny, nemôžete chýbať na historicky prvom ročníku RumFestu v Českej republike. Uskutoční sa už tento piatok 26. 4. 2013 v Novomestskej radnici v Prahe na Karlovom námestí.

„Rum je úžasná lihovina. Na světě existuje okolo 6000 značek a zorientovat se v této kategorii není úplně snadné. Navíc u nás je zažitých mnoho mýtů a nepravd. RumFest je oslavou pravého rumu, tedy rumu vyrobeného z cukrové třtiny,“ hovorí Martin Kraut, organizátor akcie.

Návštevníci budú mať možnosť ochutnať z viac ako 130 pravých rumov z celého sveta, podľa slov organizátorov za veľmi príjemné ceny (cca 30 Kč / 1 rum).

Okrem ochutnávania sú pripravené aj sprievodné akcie ako prednášky o histórii a výrobe rumu, české finále barmanskej súťaže, workshop o príprave rumových koktailov, škola salsy, ale aj súťaž o zájazd na Maurícius.

Medzi významných hostí RumFestu patrí rumový ambasádor Ian Burrell z Veľkej Británie (na obrázku), ktorý povedie prednášku Všetko, čo ste chceli vedieť o rume. Podľa slov Martina Krauta má „Ian svůj nezaměnitelný styl, neustále se usmívá a užívá si každou minutu, protože – jak sám rád říká – život je příliš krátký a na světě je ještě spousta rumu, který musíme ochutnat.“

Viac informácii vrátane programu nájdete na www.rumfest.cz alebo na www.facebook.com/RumFestCZ.

Apríles: prvý open-air festival roku!

peterbrejcak — Tue, 16 Apr 2013 16:45:57 +0000

#Chill-out

Po dlhej zime sa konečne začína jar, s ktorou sa nepochybne spájajú aj párty či kultúrne akcie na čerstvom vzduchu. Ak sa neviete takýchto akcii dočkať, určite by ste nemali vynechať už tretí ročník festivalu Apríles, ktorý je tohtoročným prvým open-air festivalom.

Apríles sa uskutoční už túto sobotu 20. 4. 2013 v areáli pred Šlechtovou reštauráciou v lesoparku Stromovka v Prahe 7. Festival je určený najmä pre študentov a tomu zodpovedá aj vstupné, ktoré je zdarma.

Najväčšou hviezdou je reggae skupina The Spankers, ktorej hudba vytvorí ideálnu atmosféru ladiacu s jarným počasím.

„Není to ale pouze o hudbě, také tam budou doprovodné akce, kandidáti na krále Majálesu, taneční vystoupení, výstava fotografií, možnost vyzkoušet si skákací boty a longboardy,“ vymenúva ostatné lákadlá Aprílesu Denisa Steinocherová, mediálna záskupkyňa festivalu.

Nápad organizovať Apríles dostal pred tromi rokmi koordinátoru Majálesu Tomáš Gavlas, ktorý oslovil študentov Arts Managementu na VŠE v Prahe.

„Již od prvního ročníku je pořádán studenty Arts Managementu VŠE. Letos byl více integrován do života naší školy a vytvořili jsme tak zároveň možnost praxe pro studenty našeho oboru,“ hovorí o organizátoroch Steinocherová.

Tá si zároveň nemyslí, že by si Apríles a Majáles konkurovali. „O konkurenci bych nemluvila, náš festival je doprovodnou akcí Majálesu. Ale i přes návaznost na Majáles jsme nezávislým festivalem s vlastním organizačním týmem,“ doplňuje Steinocherová.

Viac informácii o Aprílese nájdete na ich webových stránkach, ich facebooku alebo v tomto evente.

Soutěžte s námi o dva lístky na Majáles!

Zašlete nám na e-mail soutez@easymagazine.cz odpověď na soutěžní otázku, a to nejpozdějí do 19. 4. V 9:00 vylosujeme výherce.

Kde se koná Apríles?

A) Na Letenské pláni

B) Ve Stromovce

C) Ve Žlutých lázních

Majáles je za dveřmi

DavidRanduska — Mon, 15 Apr 2013 06:01:35 +0000

#Chill-out

Pražská Stromovka se pomalu připravuje na studentskou událost roku. První máj se blíží a s ním i tradiční Majáles. Ulice hlavního města ovládnou průvody pěti vysokých škol, které budou válčit za svého kandidáta na majálesového krále. Festival slaví deváté narozeniny.

Letos se hlavní den oslav uskuteční na čarodejnice, 30. dubna. Začínat se bude už v 11:30 na rohu Jungmannovy a Vodičkovy ulice, kde se už v těchto dnech tyčí vysoká májka. Prostor nedaleko Václavského náměstí je místem setkání všech královských průvodů. Těch bude i v tomto roce pět. Své kandidáty do boje o korunu krále Majálesu posílá UK, ČVUT, ČZU, VŠE i VŠCHT (více informací na http://praha.majales.cz/kral/).

Centrum dění se pak přesune do Stromovky. Od půl druhé začíná program festivalu, kde se představí desítky interpretů. Mezi největší jména patří Tomáš Klus, kapely Kryštof, Chinaski, slovenští Iné Kafe a MIG 21 v čele s Jiřím Macháčkem. Za zmínku určitě stojí i Wohnout, Vypsaná fiXa, Sunshine, Monkey Business nebo Mandrage. Zajímaví budou určitě i moderátoři, kteří budou děním na třech největších stages provádět. Hlavním hostitelem je populární Jan Kraus. Dalším bude Jakub Kohák, kterého organizátoři Majálesu popisují jako „univerzálního vojáka jak v reklamě, tak v zábavě obecně. Je to žijící chyba všech fotbalových reprezentačních trenérů... tedy fakt, že ho nikdy nenasadili.“ Trojici moderátorů uzavře DJ Schafff.

Kromě hlavního programu budou mít prostor také studentské jarmarky nebo mladé nadějné kapely. Zajít si můžete do internetové kavárny anebo se jít třeba vdát, respektive oženit. Zkrátka bude toho opravdu hodně. Veškeré informace najdete na webových stránkách http://praha.majales.cz.

Koncert indie punkerů z Francie – The Dodoz – se blíží!

EsterBudinska — Fri, 12 Apr 2013 09:29:47 +0000

#Chill-out

V půlce dubna na týdenní turné po celé ČR opět vyráží francouzští The Dodoz! Energická indie punková kapela z Tolouse vystoupí v Plzni, Liberci, Praze a dalších městech po celé republice. Tak vyrazte na jeden z šílených večírků, které nás v dubnu čekají – bude to totiž pořádný nářez!!!

Pokud The Dodoz vůbec neznáte, měli byste rozhodně vědět, že jejich originálně namíchaný kytarový indie rock s punkovou výbušností a post-punkovými vlivy je jednou z nejlepších žánrových ukázek. A i když taková kombinace zní často jako klišé, tak právě kapela vedená zpěvačkou Géraldine díky precizní koncertní show dokazuje pravý opak.

Nejen ve Francii jsou The Dodoz považováni za malou senzaci a jejich klubová vystoupení jsou vždy do posledního místa nabitá. Během svých četných evropských turné si kapela Čechy velice oblíbila a i díky tomu se za svými fanoušky znovu vrací.

Nové album „Forever I Can Purr“ jen dokazuje, že The Dodoz patří právem k evropské indie rockové špičce.

Seznam koncertů:

15. 4. Plzeň – Anděl Café + EF co., Hypnopingu

16. 4. Liberec – Azyl + L‘ru

17. 4. Praha – Chapeau Rouge + The Dogabodies, Anna Logs

18. 4. Beroun – Metro + Fox tail rockets, Bikkinyshop

19. 4. Roudnice nad Labem – Renda + Mimo Realitu, No Brakes, Cirguz

20. 4. Strakonice – Křemelka + Wade, Pissycat, Twist and Shout

21. 4. Brno – Desert + Voodooyoudo, Ghost of You

Více o jednotlivých koncertech na stránkách klubů.

http://www.thedodoz.com/

https://www.facebook.com/thedodoz

Secret of raw aneb Jak jí vitariáni

EsterBudinska — Sun, 07 Apr 2013 07:17:58 +0000

#Chill-out #Best

Vegetariáni nejí maso a vegani se smí živit pouze neživočišnými produkty. Ano, s těmito životními styly už jsme se zajisté všichni potkali a většina z nás dokonce i ví, o co jde. Ale kdo jsou vitariáni a jaké zákazy či pravidla dodržují?

POUZE SYROVÁ STRAVA

Vitariánství k nám přišlo teprve nedávno, a to z Ameriky, kde se stalo hlavním životním stylem mnoha lidí. Tušíte správně, že za popularizaci mohou především celebrity, které si tento nový výživový, a tím pádem i životní styl zvolily jako další z mnoha „dietních a očistných“ programů. Není to však žádná sranda, neboť vitariáni smí přijímat pouze tepelně neupravenou potravu rostlinného původu. Mají to tedy mnohem složitější než již zmínění vegetariáni, kteří se mohou stravovat „zcela“ běžně, pouze vynechávají jeden typ potravin.

OVOCE, ZELENINA! A CO JEŠTĚ?

Pokud se ptáte co jiného kromě ovoce a zeleniny vlastně můžou tito lidé jíst, věřte, že toho už moc není. Nejčastěji se pojídají ořechy, semena, naklíčené obilí a luštěniny, vše samozřejmě v syrovém stavu. Vypadá to strašně? Ano, na první pohled se opravdu může zdát, že je to čiré bláznovství a normální člověk se nikdy nemůže z podobných jídel pořádně najíst. Opak je ale pravdou. K tomu však později. Hlavní otázka totiž zůstává – proč? Proč to lidé dělají? Odpověď je vlastně velmi jednoduchá. Pro zdraví.

OČISTA & ROVNOVÁHA

V dnešní době jsme stále obklopeni věcmi, které našemu zdraví očividně opravdu škodí. A v jídle to platí dvojnásob – nejenže ho máme nadbytek, a tak spořádáme i třikrát více kalorií, než by našemu tělu stačilo, jde i o to, jaké látky do těla potravou dostáváme. Éčka, konzervanty, barviva a další z tisíce látek, které způsobují civilizační choroby, suneme prostřednictvím stravy do těla prakticky denně. A co je nejhorší – aniž bychom o tom věděli. Málokdo si totiž opravdu pečlivě pročítá etikety potravin, a tak většina nemá ani páru o tom, co při příjmu sladkých tyčinek či minerálek láduje do těla jako do kanónu. Nemůžeme se tedy divit, že si pár tímto stylem znechucených lidí řeklo DOST a začalo se více zajímat o to, co jí. Podle vitariánů stačí totiž dodržovat tento životní styl půl roku a tělo se nejen dokonale pročistí, ale začne pracovat na 100 % a zvýší se jeho obranychopnost. A dalších výhod bychom mohli vyjmenovat ještě celou řadu. Tepelnou úpravou se totiž většina důležitých a zdraví prospěšných látek zničí a přínos těchto potravin pak bývá pouze minimální.

ALE JAK NA TO?

Zřejmě jen málo z nás si doopravdy troufne tento životní styl začít provozovat, nicméně za zkoušku to rozhodně stojí. Stravovat se tímto stylem doma je však poněkud obtížné, a proto zkuste navštívit například speciální RAW FOOD restauraci na Žižkově, která – jako jediná v Praze – vaří pouze a jenom raw stravu. A divili byste se, jak kvalitně, chutně a opravdu POŘÁDNĚ se tam dá najíst. Recenzi na tuto restauraci naleznete v příštím EASY časopise, více informací na http://www.secretofraw.cz/index.php/cz/o-restauraci/clanky/raw-food-rest....

Festival Všemi směry – zajímejme se o média!

EsterBudinska — Sat, 23 Mar 2013 07:18:42 +0000

#Chill-out

Festival nezávislé publicistiky Všemi směry 2013 letos přichází s podtitulem „Všemi směry za jedním cílem“. Co to znamená? Za jakým cílem by měla média směřovat a je to vůbec naše věc?

Tímto cílem by v médiích mělo být zprostředkovat informace, v současné době je to však spíše přežít.

Nejen tištěná média zaznamenávají vysoký pokles zájmu o inzerci a obávají se o svou budoucnost. Noviny, televize a rozhlas jen v tabletu, mobilu či PC – jedná se o sci-fi, nebo nevyhnutelnost? Jelikož jsou média neoddělitelnou součástí našich životů, jejich budoucnost by nás měla zajímat. K tématu se na festivalu Všemi směry 2013 kromě Roberta Čásenského, šéfredaktora MF DNES, vyjádří také ředitel programu České televize Milan Fridrich, ředitel Frekvence 1 a Rádia Bonton Miroslav Škoda nebo šéfredaktorka Tablet Media Eva Hanáková.Dalším velmi známým a vyhledávaným jménem bude rozhodně Jaroslav Kmenta, který je považován za zakladatele investigativní žurnalistiky v České republice. „Jaroslava Kmentu jsme na festival pozvali do diskuze Všemi směry ve veřejném zájmu, kde vystoupí společně s dalšími investigativci, jako je například Josef Klíma,“ vyjadřuje se k účasti špičkového novináře programová ředitelka.Krom zajímavých diskuzí na různá témata proběhnou na festivalu neotřelé workshopy jako kreativní battle, vystupování před objektivem kamery či komentování sportovního utkání. Pohled za oponu světa médií, příležitost k zamyšlení nad jejich kvalitou a mnoho dalšího vám umožní návštěva festivalu nezávislé publicistiky Všemi směry 2013.

Festival se koná:

V Divadle Komedie 4. dubna 2013.

„Já jsem obecně pro to, aby umění bylo víc součástí nás všech.“

meinerovakaterina — Fri, 22 Mar 2013 06:42:07 +0000

#Chill-out

Julii Najbrtové je 21 let. Má za sebou Střední průmyslovou školu grafickou – studium na katedře užité fotografie v pražské Hellichově ulici, první samostatnou výstavu „Neviditelně Viditelní“ a jedním z výsledků její práce je přebal CD pro Animal Music. Současně studuje průmyslový design na Fakultě architektury ČVUT a fotce se stále věnuje na volné noze.

Vystudovala jsi SPŠG Hellichovu, konkrétně na katedře užité fotografie a médií, teď studuješ prvním rokem průmyslový design na ČVUT. Proč jsi nechtěla pokračovat ve fotce?

Focení mě pořád baví, ale měla jsem pocit, že pokračování na vysoké by mi nedalo nic nového. Získala jsem technický základ. Vyvolávat filmy, zvětšovat fotky, pracovat se světlem. Na vysoké už by šlo spíš o osobní rozvoj a k tomu je podle mě škola nepotřebná, člověk se akorát zbytečně svazuje něčím názorem, který může být zbytečně vyhraněný. Fotku jsem si vybrala, protože jsem sbírala fotografie z časopisů, měla jsem obrovskou sbírku výstřižků a chtěla jsem se naučit fotit a upravovat na počítači. Někdy ve druháku jsem se začala hodně zajímat o design, hudbu, začala jsem sledovat kultovní filmy. Tenkrát mě to celkově chytlo a od té doby se nemůžu pustit, cha.

Všichni nedávno šíleli v souvislosti s kolaborací módního domu Maison Martin Margiela s H&M (MMM vytvořil ready to wear kolekci modelů z jejich uplynulých sezón pro H&M – pozn. red.). Modelky Margiely měly na přehlídkách vždycky zakrytou tvář. Zmiňuji to v souvislosti s tvými fashion fotkami, které ve mně vyvolávají podobný dojem skryté, tajemné identity. Byl to tvůj záměr?

MMM je srdcovka a líbí se mi její naprosto odlišná filosofie.

Snažím se mít pokaždé trochu jiný záměr. Většinou si vymyslím nějakou sérii, která je založená klidně i na jediné fotce, a od toho pak vymýšlím další. Často taky vznikne spontánně něco úplně jiného, než člověk původně plánoval. Tajemství je podle mě obecně přitažlivé, takže se ho pokouším ve svých fotkách obsáhnout.

Jaká by byla tvoje ideální imaginární realita ve fotce?

Bavilo by mě nafotit vysokánské lidi. Udělat optický klam. Mám teď v hlavě spíš takové reálné divnosti. Chci fotit lidi, kteří umí udělat něco speciálního se svým tělem. Dám příklad: nepřirozeně ohnout poslední článek u prstu nebo ohrnout víčka a takové šílenosti.

31. srpna proběhla v novém pražském prostoru Indigo Concept Space vernisáž k tvojí vlastní prodejní výstavě s názvem: „Neviditelně Viditelní“. Byla to tvoje první samostatná výstava?

Byla. Předtím jsem něco vystavovala ve škole (na Hellichovce) a jako součást Designbloku. Výstava pak vznikla díky Ivě Nesvadbové, které se zalíbila moje série Pavouk. Původně jsem měla mít pár fotek na Prague Photu, ale nakonec se objevila možnost vystavovat právě v Indigu, které Iva nově otevřela. Je tam skvělý prostor – hlavně místnost bývalé kuchyně, která je celá vykachlíkovaná.

Co tě inspirovalo k vytvoření konceptu fotografií mýdlových bublin?

Ono vlastně nejde o bubliny, jsou to průhledné balóny nafouknuté do sebe.

Tyhle vznikly jako ilustrace pro návrh na průhledné tašky. Potřebovala jsem ke zkouškám na design udělat portfolio a neměla jsem zkušenost s žádným programem, jako je třeba Rhino, takže jsem si pomáhala děláním modelů, ty jsem potom fotila a často taky dost přetvářela. V tomhle jsou možnosti ve fotografii takřka neomezené, protože fotografie nevypovídá o realitě, je jen jejím určitým výsekem, který sám o sobě taky nemusí být pravdivý. Samozřejmě tyhle úpravy skutečnosti nemusí být jen otázkou Photoshopu. V tom je fotka skvělá, dá se u ní hodně podvádět.

Výstava byla prodejní. Prodalo se něco?

Něco se prodalo, z čehož mám radost. Fotky se obecně neprodávají dobře.

Domníváš se, že mají v Česku prodejní výstavy potenciál i pro širokou veřejnost, nebo je to zatím fenomén vybraných?

Já jsem obecně pro to, aby umění bylo víc součástí nás všech, protože čím víc věcí znáš, tím víc se tvůj vkus a pohled na věci zlepšuje a rozšiřuješ si obzory. Lidi tady mají hodně omezené představy a je pro ně tím pádem těžké rozeznat kvalitní věci od naprosto amatérských počinů. Proto tady vznikají podivná pseudologa, skleněné baráky, doma vládne vybavení ze Sconta a lidé, kteří zbohatli prodáváním toaleťáku, si zas kupují rádoby designové výrobky, a tím pádem ta podpora padá úplně jinam. Skvělý příklad jsou třeba hračky Libuše Niklové – geniální, jednoduchý design, který si tenkrát mohli dovolit všichni (hračky Libuše Niklové jsou fenoménem 60. let. Určitě budete znát zvířátka s harmonikovým trupem – pozn. red.).

Tahle doba je trochu strašidelná svými možnostmi. Každý může dělat umění, každý může dělat design, kdekdo je grafik a fotograf, protože má notebook a digitál. Díky tomu se objevují kvanta děsivých věcí, ale i množství úžasných projektů.

V současné době získává umělec i roli mezidisciplinární. Stává se zároveň badatelem nebo sociologem. Od návštěvníka galerie se tak často vyžaduje i jiné než estetické vnímání vystavovaného. Nemyslíš, že to je jeden z důvodů, proč je stále těžší rozeznat kvalitní umění a zároveň učinit umění přístupnější široké veřejnosti?

Když jdu na výstavu, tak hlavně proto, že se chci koukat. Takže mi vadí okecávání. Když je věc krásná sama o sobě, člověk si k ní cestu najde. Krásná věc nepotřebuje sáhodlouhé vysvětlení, jak to bylo myšleno. Poslední dobou mi připadá, že se spousta lidí, kteří nemají co říct, schovává za papíry plný slov a daný objekt je o ničem. Koncept mám ráda, ale mělo by ho podle mě dělat hodně málo lidí. Co se týče mě osobně, chybí mi tu víc interaktivních výstav. Myslím, že to je jedna z cest, jak se dostat blíž i k ‚obyčejným‘ lidem a zaujmout děti. Umění má uchvátit, pohoršit nebo pobavit, ale rozhodně by nemělo nudit.

Prolínají se v tvojí tvorbě současně design s fotografií, nebo to jsou pro tebe dvě odlišné umělecké disciplíny?

Fotografie je plochá, design trojrozměrný, takže jde o dva odlišné obory, ale skvěle se doplňují. Skvělý design je poloviční bez kvalitní fotografie, která vás pak zaujme v časopise nebo na internetu. Naopak to asi funguje spíš tak, že kvalitní design se na fotce hezky vyjímá, ale není pro ni nutností. Krásná fotka může vzniknout velice snadno, design je oproti tomu výsledkem spousty variant, řešení tvarů, velikostí, znalosti materiálů, funkčnosti, zjednodušování a podřizování se účelu, ale já jsem v designu dlouhodobý pozorovatel a v praxi nováček, (a) takže ještě nemám takovou zkušenost.

Kdo nebo co ti je inspirací? Máš konkrétní jména, která ti jsou svojí tvorbou nejbližší?

Zajímavých lidí je obrovské množství, ale pokud mám říct ty, co dokážou dělat vysloveně dechberoucí umění, tak to bude určitě Anish Kapoor, Olafur Eliasson, Tomás Saraceno. Z designérů japonský Kyouei design, Naoto Fukasawa, d-bros, Arik Levy, Libuše Niklová, Torafu architects, Dieter Rams, Eamesovi (super jsou i jejich filmy, např.: Power of Ten), ze spisovatelů Fitzgerald, Wilde. Z architektů Zaha Hadid, Jan Kaplický, Richard Meier, Thomas Heatherwick. Z filmů Muž na laně, Ondskan, moje milované Lost in Translation, The Virgin Suicides, Donnie Darko, Ukradená vzducholoď, Starci na chmelu, Bílá stuha,... Z módy Zuzana Kubíčková, Viktor&Rolf, letní kolekce Prady, světelné šaty od Denisy Nové... je toho moc!

Pracuješ momentálně na nějakém projektu?

Teď mě plně zaměstnává škola. Dělám design obalu na ovoce na jednu soutěž, čekají mě klauzury… Na focení teď není moc čas, ale v hlavě mám hned několik plánů.

Existuje nějaký předmět tvojí denní potřeby, který tě svým designem rozčiluje a chtěla bys ho změnit?

Nemám ráda nové tramvaje… Jsou ošklivé, nemůžeš si sám otevřít okno a permanentně kloužeš ze sedačky. Vlastně mají tolik nedostatků, že je to až k nevíře, a je to velká škoda.

Dosavadní výběr fotografií a projektů Julie Najbrtové najdete online na: http://cargocollective.com/julienajbrtova.

Karel a Schwarzenberg musí zvítězit nad Milošem a Zemanem

DavidRanduska — Wed, 23 Jan 2013 06:47:19 +0000

#Chill-out

„Za týden se ukáže jestli nejsme jen lidstvo zkušební, ale i lidstvo rozumný…“ nadnesl zpěvák a bubeník kapely Tata Bojs Milan Cais před písničkou Homo Demo v souvislosti s tím, v jaké „verzi“ se nachází náš národ. Kapela vystoupila v útrobách smíchovské Meet Factory v rámci Nedělní noci s Karlem. Zátěžový test člověka českého proběhne už v pátek a sobotu, kdy je na programu druhé kolo prezidentské volby. Tata Bojs mají jasno. Karel a Schwarzenberg musí zvítězit nad Milošem a Zemanem.

V těchto chvílích, v čase, kdy se národ nachází ve značné schizofrenii, pražská kapela poprvé od svého vzniku vycítila tu správnou chvíli, nutnost se nějak politicky angažovat a vystoupila společně s kapelou Zrní ve smíchovské Meet Factory na podporu prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga. „My jsme se angažovali už před prvním kolem volby a vystoupili jsme na velkém koncertě na Jiřáku (koncert za slušného prezidenta, 9. ledna na náměstí Jiřího z Poděbrad, pozn. red.). Cítil jsem tam dokonce trochu takovou tu nostalgii z devětaosmdesátého roku. Teď se skutečně láme chleba a situace je vážná. Proto jsme dnes v noci tady, abychom toho podle našeho názoru správného kandidáta podpořili,“ vysvětluje jeden ze dvou zakladatelů pražské skupiny, Milan Cais.

V koncertním sále se ani nestačila zhasnout světla a Tata Bojs začali předávat publiku svoji vizi roku „2031“, která dle slov baskytaristy Mardoši zůstane snad jen u falešné písničkové věštby a nebude se muset měnit v názvu na „2013“. Následovaly další písničky z nejnovějšího alba Ležatá osmička, kapela ale neopomněla ani starší věci.

„Klapka, Trilobeat, podruhé“

Co dodat k samotnému koncertu, aby to neznělo frázovitě? Nechme to stranou, snad jen že energie sálala ze všech přítomných a naděje ještě neumřela. Ona víra dokáže občas dělat velké věci (teď jsem napsal tři fráze za sebou, tak je „zcela nezaujatě“ nechám s dovolením vesnickému pijanovi a objímači stromů). Na mě osobně koncert udělal největší dojem ve své přirozenosti, která vytvářela výjimečnou náladu všude okolo. „My neumíme hrát a pětadvacet let si hrajeme na to, že umíme. A někdo nám to dokonce i žere. (smích) Proto klapka, Trilobeat, podruhé,“ zahlásil zpívající bubeník po špatném úvodu písně z předposledního alba „Kluci kde ste?“. Kapela totiž kvůli spontánnímu naplánování koncertu nestihla svůj set pořádně nazkoušet. To v daný moment ale vadilo lidem asi tak jako Karlovým příznivcům jeho „žbrblání“. Právě přirozenost a blízkost k lidem jsou věci, které má kapela se Schwarzenbergem společné a pro které mu vyjádřila podporu.

Národ svázaný předsudky?

Myslím si, že nejlepší a nejpřesvědčivější pocit je ten bezprostřední. Stejně tak nejvíc ocení koncert ti, kteří byli sami přímo na místě. Dám teď obecný příklad – kapelu někdo odsoudí, aniž by si ji sám poslechl, jen na základě názoru jiných. I o tom v rozhovoru před koncertem Milan Cais mluvil. „Tento národ je svázaný předsudky.“

Předsudky, to je teď zkouška, před kterou my Češi stojíme. Karel Schwarzenberg nás v zahraničí reprezentuje už několik let coby ministr zahraničí. Vyhradil se někdy někdo proti jeho reprezentačním schopnostem v úřadě? Ne. Masarykova manželka byla stejně jako ta Karlova cizinka. Vadilo to někomu? Ne. Komunisté nutili tuhle zemi čtyřicet let žít v prostředí, kde předsudky a kádrování hrálo prim. Zabili v nás svobodné, individuální rozhodování. Teď se ukáže, jestli jsme se z té nejexistencionálnější chybné lidské struktury vysekali, nebo ne.

Cítím z něho lidskost, upřímnost a nebojácnost za své názory

(Milan Cais o Karlovi)

Co tě s kapelou přivedlo až sem do Meet Factory na „Nedělní noc s Karlem“?

Naše kapela se nikdy politicky neangažovala. Dá se říct, že jsme z toho měli tak trochu hrůzu a snažili jsme se být v ústraní. Jenomže teď máme pocit, že nastává situace, která je tak vyhrocená, že je potřeba se jasně vymezit a motivovat lidi, kteří jsou ještě nerozhodnutí, aby k těm volbám přišli a vybrali toho správného kandidáta. Zapojili jsme se už před prvním kolem a vystoupili jsme na velkém koncertě na Jiřáku. Cítil jsem tam dokonce trochu takovou tu nostalgii z devětaosmdesátého roku. Teď se láme chleba a situace je vážná. Proto jsme dnes v noci tady, abychom toho správného kandidáta podpořili.

Mluvil jsi o listopadové nostalgii. Tím se možná dostáváme k otázce – proč právě Karel? Přesvědčila tě právě ta návaznost na Havlovu „pravdoláskařskou“ tradici?

Na panu Schwarzenbergovi si cením podobných hodnot, jaké jsem vždycky vnímal i u Václava Havla. Taková ta lidskost, přirozená moudrost a smysl pro humor. Určitě je ze všech kandidátů v prvním kole nejčistším pokračovatelem havlovského myšlení. Cítím z něho charizma, upřímnost a pevnost ve svých názorech, byť jsou třeba některé kontroverzní. On si za nimi stojí, což já považuju za strašně důležité v osobě prezidenta republiky. Je to osobnost, která je pro mě transparentní, což se u druhého kandidáta prostě říct nedá. Pro mě to je jasná volba.