Easy Magazine - fashion

Sci-Fi Safari – to nejlepší z české a slovenské módní scény

meinerovakaterina — Tue, 01 Jul 2014 13:54:25 +0000

Mladí designéři potřebují dostávat mnohem víc příležitostí, než je tomu u nás zvykem. Své o tom ví Olo Křížová a její kreativní tým, kteří stojí za projektem Sci-Fi Safari – platformou podporující nastupující generaci módních tvůrců v Čechách a na Slovensku. Easy Magazine má jedinečnou příležitost sledovat projekt od začátku až do konce!

Deset let výročí

Sci-Fi Safari navazuje na koncept známý pod zkratkou SFS vzniklý v roce 2003. Za deset let své existence prošel projekt mnoha změnami. Z původního eventu určeného odborné veřejnosti se stala událost těšící se velké popularitě ze strany laiků a módních fanoušků. Letos slaví SFS deset let a s výročím přišel restart celého konceptu reagující na změnu tuzemské i zahraniční módní scény.

Podpora mladým designérům

Projekt je určen mladým designérům, autorským skupinám a značkám, které ještě nejsou na českém a slovenském trhu zavedeny. Odborná porota složená především z módních tvůrců jako jsou Jakub Polanka, Boris Hanečka nebo Hana Frišonsová vybrala na základě předložených konceptů nových autorských kolekcí pět finalistů. Možnost odprezentovat se dostali módní tvůrci Lenka Mlynarčíková tvořící pod značkou ESHA, Anna Marešková, Markéta Martišková, Adam Ptáček a Kristina Synek. Easy Vám jednotlivé designéry postupně představí!

Finále

Galavečer Sci-Fi Safari se uskuteční 1. září jako součást doprovodného programu Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend. Autoři se představí v rámci konceptu komponované show za doprovodu projekcí a multimediálních vstupů, právě pod profesionálním vedením Olo Křížové a jejího kreativního týmu (Květnový rozhovor s Olo). Mladým designérům se tak skýtá jedinečná příležitost představit se odborníkům a médiím, získat cenné zkušenosti díky spolupraci s dalšími odborníky a profesionály z módního průmyslu a v neposlední řade mít možnost navázat kontakt s potenciálním zákazníkem.

Dialog mezi odbornou a širokou veřejností

Garantem projektu je Czech Fashion Council, který si klade za cíl propojovat jednotlivé sféry módního průmyslu u nás a zároveň propagovat tuzemské módní designéry v zahraničí. CFC se snaží vyvolat dialog mezi odbornou a širokou veřejností, což přináší konceptu Sci-Fi Safari velký přesah. Nejde o jednorázovou módní přehlídku, ale o událost, která bude mít dopad na další vývoj mladých tvůrců a naše vnímání současné české a slovenské módní scény.

Easy bude u toho

Easy magazine takové projekty bezmezně podporuje, proto nemůžeme chybět ani na závěrečné show, ze které vám můžeme slíbit fotoreport. Ještě radši ovšem budeme, když vás 1. září na Sci-Fi Safari potkáme osobně! Výběr finalistů slibuje opravdu pestrou podívanou.

“Ta důležitost, se kterou naši blogeři vystupují, je komická”

meinerovakaterina — Thu, 15 May 2014 16:46:02 +0000

#fashion #talk #interview #trend #olokřížová

Šarmantní, energická, plná nadšení pro svou práci a hlavně upřímná. Olo Křížová je hybatelka tuzemského módního průmyslu a matka novorozených projektů Czech Fashion Council a Sci-Fi Safari, která má co říct. Jednou z mnoha jejích zásluh je i loňský Fashion Live! Bratislava. Projekt vznikl za tři týdny po zrušení oficiálního Bratislava Fashion Weekendu a byl financován převážně samotnými slovenskými designéry a jejich přáteli.

Když si povídám s kamarády, kteří českou módu sledují, ale jsou laici, často se mi svěřují, že na ně tuzemská módní scéna působí jako elitářské hobby. Čím to je?

To tak může působit a je to díky tomu, že eventy, které jsou věnované módě, jsou špatně pojaté. Z devadesáti procent jde o privátní akce, kdy si někdo chce udělat módní přehlídku, aniž by měla další význam. Nemají odborný a komerční přesah. Samozřejmě móda v Česku v téhle pozici rozhodně není.

Kolekce navíc mnohdy vypadají jako přehlídka uměleckých artefaktů. Nevytváří bariéru mezi divákem a mladým designerem i to?

Škola je jediný prostor, kde si designer může vyzkoušet cokoliv, protože ještě není v konfrontaci s trhem. Jde o to ztvárnit nějakou ideu a je důležité to tak vnímat. O tom jsou i couture přehlídky. Neuvěřitelné róby od McQueena jsou nenositelné, ale něco ve vás vyvolají a o to jde. Lidé musí vnímat, co je přehlídka, co je couture, co je inspirační model a co je Prêt-à-porter.

Až na výjimky se o mladých, českých návrhářích nepíše. Je to neochota médií?

Hodně se to lepší. Ono se o nich nemluví, protože je tady hrozně málo módních redaktorů, kteří tomu rozumí, a ti, kteří tomu rozumí, nejsou v masových médiích. Na druhou stranu je tu nerovnováha v tom, že naše renomované časopisy jako například Elle nemají v určitý moment o čem psát a najednou jsou mladí designeři strašně vidět. V poslední době se redaktoři naučili chodit na klauzury UMPRUM, kde jsou unešení z jedné věci, která je výborná, ale oni ji pro veřejnost posadí do špatného kontextu. O studentech mluví jako o designerech a najednou je tak veřejnost začne vnímat, bohužel za sebou ještě zdaleka nemají takové zkušenosti, aby takto mohli být vnímáni.

Jak se může stát, že je kolem naší módní scény v médiích rozruch jen během velkých akcí, jako například Fashion Weekendu?

V zásadě je to všude stejně. S tím rozdílem, že zahraniční redakce si to rozdělí do celého roku a mají o čem psát. České redakce k tomu nepřistupují koncepčně a spousta zajímavých věcí propadne sítem. Navíc tu stále není harmonie, kdy se na podzim předvádí jaro/léto. FW je jednou do roka, což je špatně, ale jsme malý trh zaměřený na privátního zákazníka, takže chceme vidět to, co si můžeme hned koupit.

Denně mi na mail chodí newsletter Business of Fashion. Ve světě je takové spojení běžné, v Česku je to pomalu kacířská myšlenka. Proč?

Business tady opravdu nefunguje dobře. Není tady, a proto se tak staví. Každý měsíc pořádá Czech Fashion Council „Fashion Talk Room“ - diskusní panel, kdy se otvírá dialog, aby se tu sféra businessu nastavila. Je to krůček po krůčku. Ambice tu jsou. Uvidíme.

Jsou vycházející studenti (designeři) o módě jako businessu dobře vzděláváni na školách?

Hodně se to spravuje. Studenti mají různé semináře a od loňského roku spolupracují s katedrou MKPR Univerzity Karlovy. Problém je, že semináře jsou většinou od lidí, kteří mají zkušenost ze zahraničí, a to je bezesporu zajímavé, ale nefunkční. Přednášející přivezou model, který v Paříži nebo kdekoliv jinde funguje, ale u nás ne. Není to tu tak vystavěné. Designér nemusí být marketér, to vůbec, ale je důležité další propojení a tandem s někým, kdo tomu rozumí.

U nás ale není běžné ani propojení designerů a velkých firem?

Funguje málo. Ve světě je normální, že začínající designery firmy už v době jejich studia sledují a přijímají na stáže. Stává se, že vyšlý student nastoupí hned do práce. To je model například Jakuba Polanky, to se tady zatím nestane.

Jedním z velkých cílů Czech Fashion Councilu je designery a firmy propojovat. V CFC je i Veronika Ruppert, která mapuje například staré české výrobce a funkční továrny a textilní či oděvní dílny. Pokud přijde jednotlivý designer do firmy a nemá tam známé, k závažnější spolupráci na trhu nedojde. Vzniknou malé projekty. CFC je záštitný bod, který je garantem pro obě strany a může spolupráci vykomunikovat. Průmysl je tomu velmi nakloněný, ale nemá jak se k tomu dostat.

Mám pocit, že se naše zavedené značky a designeři bojí nové, mladé vlny návrhářů.

Je hloupost, aby se báli. Takový postoj je úplně sžíravý. Je samotné to stejně smete. Naopak, mladí lidé mohou etablovanému dlouhodobě působícímu designerovi hodně přinést. Dají jim nové impulzy a oni mu dají nějaké zkušenosti. A to tady taky není. Znám dobře nejstarší generaci designerů a s mnohými jsem mluvila o tom, aby si k sobě někoho nového vzali. Myslím, že tu je nějaký druh strachu, nevím však proč.

Projekt Shooting Fashion Stars, u jehož zrodu jste stála, se naopak snaží o mediální zviditelnění mladých a jejich přiblížení širší audienci. Proč byl letošní ročník bez vás?

SFS je určený designerům vstupujícím na trh. Letos tento koncept bohužel nebyl dodržen. SFS jsem dělala deset let. Je to deset let práce, která má smysl a vyvíjí se. Postupně vznikala různá tření představ o tom co a jak. Z agentury jsem loni kvůli nejednotné vizi odešla a s partnerkou, se kterou jsem projekt budovala, jsem se rozešla. Právně nemám na projekt nárok. Rozhodla jsem se, že v konceptu tohoto projektu budu pokračovat pod novým názvem, s obnovenou dramaturgií a s osvědčeným a fungujícím produkčním týmem. Zůstává zkratka SFS, ale název je Sci-Fi Safari. Do SFS jsem hodně vložila a projekt potřebuje upgrade, takže ono je to vlastně všechno dobře. Doufám že se to povede a všichni se nadechneme čistého vzduchu.

Pohybujete se mezi Prahou a Milánem. Existuje něco dalšího, co byste po vzoru Milána chtěla implikovat i v Praze?

Pracovní morálku a profesionální jednání. My to máme v módě pořád postavené na nějakých osobních pocitech a kamarádství. Takhle se k sobě lidé například v energetice nechovají. To mě tady obtěžuje, proto se mi pracuje dobře v Miláně a kdekoliv jinde. Jsou tam emoce z tvorby, ale ne ve sféře komunikace.

Jak vnímáte fenomén módních blogerek a jejich vliv?

Pro mě je to taky fenomén. Nemůžu se tím moc zaobírat, nejdu do hloubky. Mám pár blogů, které sleduji a přijdou mi fajn, ale nemám na to čas. Dobrý bloger je o tom, že vás baví styl, který prezentuje a je mu vlastní. U nás je málo blogerů, o kterých by se dalo říct, že styl mají. Skoro všichni jsou stejní. Sklouzává to k tomu, že jsou poplatní a promují. Nemají vlastní názor. Pro mě je to spíš úsměvné. Ta důležitost, se kterou vystupují, je komická.

Co by se mělo stát, aby se tady vnímání vůči módě v tomhle smyslu změnilo? Aby to nebylo snobské napodobování západu?

Hravost, uvolněnost a hlavně vzdělání. Velmi to s tím souvisí. Nechci po nikom, aby studoval do hloubky kdejakou literaturu a historii módy, ale zajímat se víc o ty věci. Že se vám něco líbí, to nestačí. Není to generální, ale i to je rozdíl mezi naší rádoby profesionální scénou stylistů a zahraničím. Většina z nich jenom ráda chodí nakupovat. Trendy, se kterými by měli pracovat, by neměli slepě následovat, ale měli by je umět uchopit a začlenit do života. Dva roky jsem byla v týmu Fashion Weekendu a ani v té struktuře nebyly odborné věci, o které jsem se zasazovala, v libosti. Domnívali se, že to nebude nikoho zajímat, a přednější bylo kdo má kabelku Prada a jestli přijede Jimmy Choo.

FOTOGRAFIE: Karel Losenický

Fotogalerie:

Vzácnost: Blogy o stylu, nikoli o módě

meinerovakaterina — Sat, 04 Jan 2014 15:40:38 +0000

#fashion #móda #fotografie #blog #internet #zábava

„Móda je hlavně o nás samých,“ zní poslaní nekonečného množství současných fashion blogerů. Ovšem je škoda, že stále méně lidí rozlišuje originalitu od banálního trendu.

Tak jako mají popové písničky v základě stejnou melodii, tak mají módní blogy v základě stejný jednotící trend, který postupně prostoupí téměř všechny.

Vzpomínám na Lookbook, který z mého pohledu odstartoval trend sdílení vlastních outfitů ve virtuálním světě, kde se původní pocit revolty a módní nekonvenčnosti proměnil v povinnost vlastnit boty Jeffrey Campbel a něco příliš krátkého a ocvočkovaného na to, aby se tomu mohlo říkat kraťasy. Všichni ti nadšenci se vymezovali trendům tak ostentativně, až se jim začaly šít trendy přímo na míru.

Módní blogeři se stali propagací módních značek a i když se snaží vydělit z masy, vytvořili masu novou. Masu, která kupříkladu adoruje limitované kolekce H&M. Dodávají jim pocit exkluzivity. Není absurdní, že zmiňovaný módní masový řetězec může vytvořit pocit exkluzivity? Jde o roztomilou hru na blogerky z bohatých rodin žijících ve velkých evropských městech (Le Blog de Betty), které dělají reklamu luxusnímu zboží.

Módní blogy je potřeba brát s rezervou. Jako obrázkovou knihu, která by měla inspirovat, nikoli zmanipulovat.

Najdou se i výjimky

Nemůžu házet všechny do jednoho pytle. Rozhodně existují klenoty, které není na škodu čas od času navštívit. Jen tak, právě pro inspiraci nebo z kratochvíle.

Jedním z nich je blog Advanced Style. Blog založený Ari Seth Cohenem v roce 2008 dokazuje hned několik věcí: móda není pouze o krásných mladých modelkách, šéfredaktorce amerického Vogue Anně Wintour, pařížském fashion weeku nebo záplavě blogů o obsahu majitelčiny kabelky.

Nejzásadnějším posláním blogu je, že šmrnc, elegance a originalita nejsou pouze výsadou mladých. Cohen na svých fotografiích dokumentuje dámy ve vyzrálém věku, které stárnou s grácií. Přestože Cohen módu ve svém projektu konkretizuje věkem, mohou se stát jeho fotografie inspirací pro kohokoliv. Věk není limitující. Je to módní blog o stylu, nikoli o módě.

Díky posledním trendům (buď úspěšný bloger a vydej knihu) následoval Cohen již ikonického fotografa módy z ulic Scotta Schumana (The Sartorialist) nebo interiérového fotografa Todda Selbyho, a po jejich vzoru vydal knihu svých fotografií. Z virtuální reality do vaší knihovny. Kouzelné zhmotnění pomíjivého okamžiku.

Cohenovo odhodlání a plno nadšených fanoušků mu navíc díky Kickstarteru (HitHit je jeho českou obdobou) umožnilo vytvoření dokumentu o ženách, které zvěčnil na svých fotografiích.

Nechci nikoho odrazovat od prohlížení módních blogů, jen se domnívám, že by si měl každý dobře vybrat těch pár svých a i ty brát s rezervou. Vidět v nich touhu vyjádřit se, trochu reklamy, trochu snahy udat módní trend. Jestliže se trend ujme (ne)úmyslně, je to úspěch, ale původní originalita se proměňuje v masovou zábavu. Tenká hranice. Ale ono je to tak se vším. Jak dlouho vydrží subkultura subkulturou?

Zdroj fotografií: http://advancedstyle.blogspot.cz

Fotogalerie:

Video: