Easy Magazine - film

Potřebujeme více filmových Janů Husů

MichaelKaras — Sun, 14 Jun 2015 17:57:28 +0000

Letos uplyne 600 let od upálení kontroverzního myslitele a reformátora mistra Jana Husa. Česká televize k tomuto výročí natočila třídílný snímek o životě a smrti této významné postavy reformace, ve kterém ho ztvárnil herec Matěj Hádek.

Historická díla nejsou hlavním žánrem naší kinematografie – převládají spíše komedie. Přeci jenom je jednodušší natočit odlehčenou story ze současnosti než příběh ze středověku. Natáčení je často ohroženo různými problémy (vytvořit kulisy a vlastně celou „dobu“, najít herce a hlavně sehnat finance). Je možné, že lidé se o historické snímky vlastně ani nezajímají. Jsou snad Češi vůči své minulosti apatičtí? Nechtějí se zabývat složitými historickými skutečnostmi, a proto si radši pustí Ordinaci nebo Vinaře? Ne že by se lidé o historii nezajímali, ale diskuze přijde až v momentě, kdy se objeví nějaký ten snímek. Jinak nemají důvod se o tématu bavit.

Historický film v kostce - Hus, Dny zrady, Lidice a České století

Pokud chceme mluvit o českém historickém filmu, nesmíme zapomenout na Otakara Vávru. Ten natočil mnoho snímků z různých epoch naší historie. Je mu však vyčítáno, že mohl tvořit prakticky za jakéhokoliv režimu, protože s každým vyšel a točil propagandisticky laděné filmy (zemřel v roce 2011 ve věku sto let). Kritizován je za husitskou trilogii (Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem) kvůli vyobrazení husitů jako prvních komunistů nebo za trilogii týkající se 2. světové války kvůli zveličování SSSR a Rudé armády (Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy). Na druhou stranu je autorem Kladiva na čarodějnice, které vypráví o čarodějnických procesech a krutosti inkvizice. Z filmu se po natočení stal ihned trezorový snímek a do kin šel až po Sametové revoluci.

Po pádu režimu nastal boom filmů, které už nebyly poplatné režimu. Vznikla například Zdivočelá země, Musíme si pomáhat nebo Lidice. Bohužel se však zaměřují většinou na druhou světovou válku a život v protektorátu. V poslední době se naštěstí začali tvůrci zajímat i o vývoj po roce 1948 čili jsme mohli vidět seriál o Janu Palachovi, krimi příběh z 50. let Ve stínu či psychologický snímek Pouta, který pojednává o praktikách STB.

Významným počinem poslední doby je seriál České století, který mapuje nejvýznamnější události moderních dějin od vzniku až po rozpad Československa. Série přistupuje k tématům netypicky a neukazuje známé scény, které jsou často už dost provařené, ale nahlíží do pozadí problémů. Snaží se také nevykreslit postavu jako dobrou nebo špatnou, ale zasadit do kontextu dané doby a situace. Zajímavou úvahovou by bylo, jak by asi autoři seriálu natočili příběh Jana Husa – pravděpodobně bychom se nedočkali upálení a spíše bychom sledovali postupný Husův vývoj až do osudného roku. V tom je historie skvělá, dá interpretovat různými způsoby.

Hlavně ať se točí.

Jistě, dílo by mělo být kvalitní po všech stránkách, každopádně je důležité, aby historické filmy nezapadly a zároveň vyvolaly diskuzi. Historických snímků, jak je vidět, nemáme málo, ale je potřeba hledat inspiraci i ve středověké či novověké historii. Najdeme mnoho témat na zpracování – natočit ještě alespoň část husitských válek, ukázat stavovské povstání, odglorifikovat první republiku… témat je nekonečně mnoho.

Kromě tuzemských producentů jsou tu i zahraniční autoři, kteří se dívají na naši minulost zase z jiného pohledu. Jejich pohled zvenčí na skutečnosti jenom prospěje. Například díky Polce Agnieszce Holland existuje seriál o Janu Palachovi, který režisérka natočila pro stanici HBO.

Diskutovat a polemizovat o národní historii je velmi důležité, každý národ by ji měl znát. Může se zdát, že tím dáváme přednost minulosti před budoucností, ale nebyla to právě historie, která povzbuzovala národ v časech války nebo z ní řada spisovatelů našla inspiraci pro své romány?

Například v současnosti natáčí Petr Nikolaev snímek o legionářích, který by měl být hotový do roku 2018, na počest stého výročí vzniku Československa. Na legionáře se dnes zapomíná a přitom to byla jedna z významných sil, díky kterým vzniklo Československo. A proto doufejme, že tento film nebude raritou a že v budoucnu uvidíme v kinech další příběhy z našich dějin.

Fakjů, pane učiteli!

TomasNovacek — Fri, 07 Nov 2014 09:31:25 +0000

#film

Opravdu originálních filmů je v dnešní době málo. Všechny jsou jak přes kopírák a liší se pouze ve jménech postav, protože hlavně v béčkových filmech je těžké rozlišit samotné herce jednoho od druhého. Sem tam se ovšem objeví film, který i přes všechno výše popsané dokáže překvapit.

Jednooký mezi slepými králem

S rychlostí, se kterou dnešní filmový průmysl tvoří jeden snímek za druhým, se tomu nevyhneme. Mnoho filmů je špatných, mnoho filmů je průměrných, ale jenom málo z nich dosahuje až ke hvězdám. Dokonce i filmy, které mají velký potenciál, se nakonec můžou stát propadákem roku. Větším překvapením jsou ale snímky, tvářící se jen jako další výplach mozku rádobyvtipnou kyselinou, které nakonec aspirují na komedii roku. A přesně takovým filmem je německá komedie Fakjů, pane učiteli.

Der, die, das, vtipný trapas

Určitě to sami znáte, po třinácti měsících vás pustí z basy, chcete si vyzvednout zakopaný lup z posledního kšeftu, ale zjistíte, že nad vaší skrýší postavili novou školní budovu. Přesně tenhle problém má Zeki Müller (Elyas M'Barek), a tak mu nezbývá nic jiného, než se nechat ve škole zaměstnat jako učitel na výpomoc. A protože vypadá jako schopný kantor, přebírá od své kolegyně Lisi Schnabelstedtová (Karoline Herfurth) nejhorší třídu na škole, aby ji dal do latě.

Pakt aneb vyšetřování ztráta třídní něhy

Zeki se nebojí použít jakékoliv prostředky. Studenti nechtějí na hodinu? Není nic lepšího než střelba z paintballové pistole. Chtějí se stát drogovými dealery? Ukažte jim největší závisláky z okolí. Nechtějí hrát Romea a Julii, protože je to moc zastaralé? Nechte je předělat si hru do novodobé podoby, plné koksu a hlášek typu: „Romeo, ty smažko, ty ses předávkoval!“ Když už si ale Zeki začne u studentů budovat respekt, jeho temná minulost ho začne dohánět...

Svatá sprostoto!

Fakjů, pane učiteli podává sice ohraný příběh, ale vtipnou formou, která dělá z laciné komedie dobrou zábavu (i když ne úplně na úrovni). Kdo ale nemá úplně nos nahoru a sem tam přežije nějaké to sprosté slovo, nebude po shlédnutí filmu tak znechucen, jako odcházejí hlavní postavy ze školy. A o to přeci u filmu jde. Hlavní je dobře se bavit, ať je kvalita filmu jakákoliv.

Fakjů, překlade!

Ještě než jsem se vůbec podíval na první trailer, zaujal mě na filmu už název. Vlastně, několik názvů. V každém jazyce totiž vyfakovávají někoho jiného. Český název Fakjů, pane učiteli se nemůže rovnat s originálním názvem Fack ju, Göhte nebo s anglickou verzí Suck me Shakespeer. Škoda, že my to s těmi překlady máme na štíru. Takový název „Vyh*l mi, Čapku“, by se vyjímal mnohem lépe.

Wrong Cops - když je s policajty něco špatně

KristynaDolejsova — Sun, 21 Sep 2014 08:11:41 +0000

#film

Wrong Cops je americký film francouzského režiséra Quentina Dupieux, kterého můžete znát jako režiséra hororu o vraždící pneumatice Rubber (2010) a nonsensového filmu Wrong (2012). Snímek Wrong Cops je také znám pod českým názvem Fízlové, hajzlové, pod kterým teď běží v některých kinech a já vám k němu přináším pár poznámek.

Ještě než si pustíme samotný film, tak se nám už podle názvu honí hlavou, že zde s policajty asi nebude vše v pořádku. Film je náhledem do jednoho dne opravdu strašných policajtů a těžko bychom během něj našli alespoň jednoho policajta, který se nedopustil ani jednoho trestného činu.

Místo toho, aby lidi chránili a pomáhali jim, zneužívají svou moc, prodávají drogy v mrtvých krysách, vydírají ostatní, omylem postřelí člověka, ale neobtěžují se ho odvést do nemocnice. Normálně se zde zkrátka nechová nikdo, z čehož plynou neskutečně bizarních situace, které vám budou připadat buď vtipné, nebo nesnesitelné.

Na komedii se zasmějete málo

V první polovině filmu se hodně zasmějete, a tak nabydete dojmu, že je tento film skvělou komedií, která vám prostě musí zvednout náladu. Druhá polovina filmu je však o vtipné scény chudší. Spíš než vtipnost v ní převládá absurdita a vy svádíte boj, zda film dokoukat a nebo ne. A některé věci jsou zde opravdu přitažené za vlasy a to někdo nemusí.

Marylin Manson? Ano, ale jen na pár minut.

Pokud se chcete na tento snímek podívat hlavně kvůli zpěvákovi a herci Marylinu Mansonovi, tak budete nejspíš zklamaní. Marylin Manson sice ve filmu hraje emo teenagera, ale jeho role je opravdu malinká.

Nedostatek gradace a vysvětlení

Některé přiběhy, ať už policajtů nebo ostatních lidí, se kterými se v průběhu filmu setkáváme, postrádají gradaci. Jestli máte rádi filmy, ve kterých je vše vysvětleno, a tak o nich nemusíte po jejich skončení několik dní přemýšlet, tak po tomto filmu se vám bude z hlavy opravdu kouřit. Je zde totiž spíš víc věcí nevysvětleno než vysvětleno. Životní osudy policajtů jsou trochu nastíněné, ale rozhodně ne detailně, a tak se můžete pouze domnívat, co je vedlo k jejich činům. A není zde například jasné, co se stalo s několika postavami.

Soundtrack na jedničku

Velkým plusem, který bych v tomto snímku našla, je bezpochyby soundtrack. Hudba se tu objevuje v souvislosti s jednookým policajtem, který se neúspěšně snaží prorazit v hudebním průmyslu. Autorem hudby je Mr. Oizo a někteří z vás už tuší, že Mr. Oizo a Quentin Dupieux je tatáž osoba.

Neodradil, dokonce navnadil

Ačkoliv bych si tento film již po druhé nepustila, nelituji, že jsem ho zhlédla. Nemyslím si totiž, že bych ho v nejbližší době vypustila z hlavy, protože jsem takový film ještě nikdy neviděla a kupodivu bych chtěla vidět i další tvorbu tohoto režiséra. I přes absenci většího množství vtipných scén, tam totiž byly takové, které si budu pamatovat ještě dlouho.

Trailer:

Zdroj hlavního obrázku: http://www.stockholmfilmfestival.se/sv

Šílenci na filmových plátnech

KarolinaLiskovcova — Mon, 01 Sep 2014 19:24:08 +0000

#film

Když se řekne "psychopat ve filmu", většině z nás se vybaví doktor Hannibal Lecter. Ten však není jedinou postavou filmového plátna, kterou postihlo šílenství...

Jsou organizovaní, charizmatičtí, okouzlující, inteligentní… Fascinují nás a zároveň děsí. Ano, řeč je o filmových psychopatech, jejichž éra začala v polovině minulého století a stále pokračuje… Podívejme se společně na zoubek těm nejslavnějším a nejkrutějším, kteří se na světové filmové scéně kdy objevili.

Hannibal Lecter

Pronikavé, modré oči, které čtou i vaše nejtajnější myšlenky a touhy, uklidňující, medový hlas… Člověk vzbuzující respekt, strach ale i zalíbení. Pocity, které se vás zmocní v okamžiku, kdy se tento nejslavnější filmový psychopat objeví na obrazovce.

Doktor Hannibal Lecter je bývalým psychiatrem, a tak se lépe než ostatní vyzná v lidské mysli. Když ho ve filmu Mlčení jehňátek požádá mladá studentka akademie FBI Clarice Starlingová (Jodie Foster), aby jí pomohl s případem nebezpečného zločince Buffalo Billa výměnou za lepší vězeňské podmínky, Lecter se o ní dozví mnohem více věcí, než by mu vůbec chtěla sama prozradit. Hlavní hrdinka nakonec s Hannibalovou pomocí masového vraha odhalí. Lecter si však „lepší vězeňské podmínky“ představuje poněkud po svém a z přísně střeženého vězení unikne. Když je Clarice jmenována právoplatnou agentkou FBI, čeká ji jeden překvapivý telefonát. Po krátké rozmluvě Hannibal ukončuje hovor všeříkající větou: „…omluvte mě, ale mám tu k večeři jednoho starého přítele…“

Inspirací pro doktora Lectera byli spisovateli Thomasu Harrisovi a poté i filmařům skuteční američtí sérioví vrazi. Nejpravděpodobněji tedy Albert Fish, jenž byl popraven za 5 vražd poté, co své dětské oběti snědl, a Ted Bundy, který byl sice vynikajícím psychologem, nicméně od trestu smrti za znásilnění, zabití a následnou nekrofilii mu to věru nepomohlo. Spojením jejich drastických profilů a nezměrného, hereckého talentu Anthonyho Hopkinse vznikla nevídaná osobnost, na kterou jen tak nezapomenete.

Joker

Batman má v Gothamu opět velký problém. Jistý chlapík s pořádně prořízlou pusou chladnokrevně zabíjí nevinné pro zábavu, potěšení a Batmanovu zlost. Joker, šašek oděný v pestrobarevném oděvu, bez konkrétních cílů, bez zábran…

Na první pohled se zdá, že jedná téměř bez rozmyslu a jeho nápady lze snadno rozluštit. Avšak je to právě on, kdo se snaží vyvolat tento dojem a zatímco vy ho máte za směšného ňoumu, splétá pomyslné sítě nekalostí jako správný psychopat.

Se svým „Why so serious?“ se na svět stále směje a i ty nejzákladnější pravidla společnosti jej míjí. Naštěstí jej ale Batman bezpečně odklidil za mříže a obyvatelé Gothamu mohou opět klidně spát.

Nicméně, i kdyby tam o něm smazali všechny záznamy, ani on, ani jeho oscarový představitel

Heath Ledger, který za tuto famózně zahranou roli zaplatil životem, nebude nikdy

zapomenut.

Jack Rozparovač

Londýn roku 1888. Okolo nás právě projel kočár a všude se to jen hemží podivnými existencemi. Je noc a my můžeme jen hádat, co se skrývá v zákoutí temných uliček, na kterých nyní skutečně není bezpečno. Řádí tu totiž vrah přezdívaný „Jack Rozparovač“.

Jedna z teorií, kterou se filmaři inspirovali, říká, že vrah vraždil prostitutky kvůli tajemství, jež nesmělo být nikdy odhaleno. Tehdejší syn korunního prince Arthur Victor měl totiž syfilis, kterým se údajně nakazil při svých bujarých radovánkách s lehkými ženami. K tomu si dokonce jednu z nich vzal a měl s ní prý i dítě! Tedy přímého následníka anglického trůnu.

Aby se o tomto jeho poklesku nikdo nedozvěděl, měly být odstraněni všichni, kteří o jeho „slabosti“ mohli něco vědět, ba třeba jen tušit. V zájmu tehdejších mravů by něco takového samozřejmě ze strany veřejnosti vyvolalo vlny nevole vůči královské rodině. A tak se královský lékař chopí své povinnosti vůči vlasti, když ho tímto úkolem pověří sama královna matka.

Ve filmu Z pekla je jeho identita nakonec odhalena inspektorem Frederickem Abberlinem (Johny Depp), ale ve skutečnosti nám totožnost Jacka Rozparovače stále zůstává tajemstvím. Ale je skutečně možné, že by jím mohl být i tento lékař královské rodiny, či samotný její člen? Tato záhada je tedy, navzdory četným teoriím tzv. ripperologů (ripper = rozparovač) i filmařů a historiků, stále nevyřešena.

I jeho přezdívka je jen pouhým výmyslem žurnalistů a byla dána masovému vrahovi poté, co na komisařství obdrželi dopis, ve kterém se vrah přiznával ke svým zločinům, podepsán jménem Jack.

Norman Bates

Motel Normana Batese je třeba objíždět obloukem. Tento sympatický mladík se tu totiž převléká za svou vlastní matku a dokonce jejím jménem i vraždí.

Celé dětství prožil pod matčiným neustálým vlivem, a tak nesnesl, když si po dlouhé době našla přítele. Jedné noci se tajně vkradl do ložnice a oba zabil. Tato událost zahýbala ve filmu Psycho od režiséra Alfreda Hitchcocka osudy mnoha lidí.

Norman Bates je schizofrenik. V pokračování hororu Psycho je dokonce po 22 letech propuštěn z vězení, údajně vyléčen z této nemoci. Jenže, vykazuje i jisté známky psychopatie. Kromě nepatrného koktání na něm není nic zvláštního, tedy až na to, že je velmi atraktivní, milý a charizmatický, ale právě to je jedním z hlavních znaků této psychické poruchy. Nezabíjí pro potěšení, uspokojení ani „z nudy“. On zkrátka vůbec neví, co dělá, a právě před takovými lidmi je třeba mít se doopravdy na pozoru.

Otázka psychopatie se však neřeší jen ve filmech. Mnoho lidí takto poznamenaných žije zcela běžně mezi námi. Lékař, právník, učitel… Kdokoliv, kdo se na první pohled zdá být naprosto bez úhony, se náhle může změnit ve vraždící stroj pro své vlastní potěšení bez soucitu či ohledu na druhé. Všichni filmoví psychopati jsou inspirováni skutečnými postavami z celého světa. Žádní Američané s nápisem „ahoj, já jsem psychopat“ na čele. Proto je třeba si nejdříve rozmyslet, komu věříte a komu o sobě řeknete víc, než by o vás nutně potřeboval vědět.

Zdroje obrázků:

www.popculture101.com

www.topyaps.com

www.bookriot.com

Muži, kteří nenávidí ženy

JakubStrelec — Mon, 01 Sep 2014 19:23:37 +0000

#film

Jeden film, dva redaktoři a spousta názorů. Vzali jsme si na mušku film Muži, kteří nenávidí ženy. Film o zajímavé Lisbeth Salanderové natočený podle bestselleru Steiga Larssona zaujal diváky už ve své skandinávské podobě. Hollywood se svou verzí na sebe nenechal dlouho čekat - a právě tato verze zaujala naše redaktory.

Jakub Střelec: V celé filmové branži je jen pár režisérů, kteří se mohou pyšnit tím, že nenatočili vyloženě špatný snímek.

Proslulý David Fincher (Klub rváčů, Sedm) do tohoto elitního klubu bezesporu patří. Mnozí z vás se jistě sami sebe ptají, proč se rozhodl adaptovat první díl známé severské knižní trilogie S. Larssona, když relativně nedávno sami Švédové úspěšně toto dílo převedli na filmová plátna. Já odpověď neznám, ale ze začátku jsem byl trochu zklamaný, protože se mi látka zdála neoriginální pro tak osobitého režiséra.

Nevyjasněný záměr

Hlavní kámen úrazu spočívá v samotné adaptaci, kdy se musí mnoha set stránkový obsah knihy zkrátit do nějaké únosné délky filmu, která i tak činí skoro 3 hodiny. Je jasné, že tvůrci při psaní scénáře museli mnoho vynechat, a proto si postupem času divák uvědomuje, že některé události, které by dávaly celému snímku ucelenější formu, prostě chybí. A naopak posledních zbytečných 20 minut působí jako velice uspěchaný „film ve filmu“, který by mohl být celý vynechán a žádný veliký rozdíl by to nebyl. Zdá se mi, že Fincher dopředu nevěděl, jaký typ filmu chce natočit. Muži, kteří nenávidí ženy kvůli své nelineárnosti nejsou ani další Sedm, ale ani nový Zodiac. Proto po žánrové stránce působí dílo rozpačitě. Na jednu stranu se to tváří jako politické konverzační drama, na druhou jako špinavá detektivka a na potřetí jako psychologicko-sociální sonda do společnosti. Co si z toho má divák odnést?

Celkové hodnocení filmu: 80%

Petra Šemíková:

Po všech stránkách vytříbený film režiséra Davida Finchera. Je ale lepší než originál?

Jeden z očekáváných snímků minulého roku. Fincherova adaptace románu švédského spisovatele Larssona přichází dva roky po úspěšné verzi z domoviny zesnulého autora. Má tento film ještě co nabídnout?

Nečekaně sehraná titulní dvojice

Sníměk nominovaný na pět oskarů šel na trh s” velmi dobrou kůží.” Nečekaně přirozeně se Daniel Craig převtělil z agenta s povolením zabíjet do role novináře, který chce očistit svou pověst, spolupracujícího s na první pohled drsnou hackerkou Lisbeth Salanderovou.

Fincherova severská kombinace celku a detailu

Temnou atmosféru vyšetřování a odkrývání špinavé pravdy dokresluje drsná švédská příroda. Kamera skvěle pracuje s Fincherovým smyslem pro detail. Režisérův chladný a odtažitý styl spolu se severským prostředím připomíná Bergmanna. Příběh postavený na dialozích se odvíjí kontinuálně a graduje. Není vždy lehké adaptovat knihu a přitom nevynechat důležité části. Je to také o rozhodnutí, jestli film udělat chytlavý pro čtenáře předlohy nebo srozumitelný pro nečtenáře: snímku se myslím podařilo jen to druhé. Z většiny ohlasů fanoušků Larssonovi trilogie je patrné, že upřednostňují švédskou verzi.

Dráždivé drama

Film rozhodně není snímek na pohlazení duše. Je to surový, drsný detektivní thriller. Přiznávám, že bych se na něj podruhé nepodívala. Je to ale kvalitní filmový počin, který je dobré vidět, pokud stojíte o potrápení svých mozkových buněk a morálních hranic.

Celkové hodnocení filmu: 60%

Fotogalerie:

Inseminátor - když blbec oplodňuje

TomasNovacek — Mon, 01 Sep 2014 19:20:38 +0000

#film

Kvůli mediálnímu boomu kolem multi-milionovým blockbusterům se na české filmy stále a neoprávněně tak trochu zapomíná. A je to škoda, někdy si i nízkorozpočtové projekty pohrávají s tématy, na které si ani Hollywood netroufne. A svět alfasamců díky nim povstává.

Jedním z nich je středometrážní film bratří Tomáše a Jaroslava Hrušků, bývalých studentů FAMU, kteří si kromě kamer a scénářů pohrávají s osudy lidí, vztahů a dokonce celého lidstva. Nevkládají budoucnost naší rasy do rukou žádného Arnolda Schwarzeneggera, ani Chucka Norrise, který by kopem s otočkou vymítil všechno zlo ze Země, ani žádného Oppenheimera, který by udělal to stejné, dokonce i s nějakými přijatelnými ztrátami. Bratři Hruškové nás nechávají napospas průměrnému blbovi.

Velmi neplodná budoucnost

Po krátkém týdeníku, který nás vrhne a zasvětí do problémů budoucího světa, kde plodní muži jsou vyhledávanou raritou, se setkáváme s naším „hrdinou“ Václavem. Václav Kratochvíl (Michal Bohy) je neúspěšný, nezaměstnaný a naprosto nemastný, neslaný prototyp člověka, kterého potkáváme (a zjevně i budeme potkávat) na každém kroku i v tom nejprůměrnějším městě naší republiky. Jeho život se ale drasticky změní, když jeho žena Zoe (Eliška Lapková) otěhotní, kupodivu dokonce s jeho přičiněním. A Václav si po chvíli uvědomuje, že se mu otevírá nový svět – svět, kde je najednou na vrcholu sexuálního žebříčku, svět ve kterém je chtěný všemi ženami a společnostmi na Zemi. Stává se z něj totiž jeden z posledních plodných mužů - rytířů života, kteří mohou spasit lidstvo.

Zoufalé manželky

Václav se za zády své ženy přihlásí do jedné z organizací, která sdružuje plodné muže a zprostředkovává matku přírodu – pomocí přelomového vynálezu začne Václav posílat své sperma do všech děloh světa, jen aby splnil poptávku a shrábl za to nemalý peníz. Problém nastane, když se Zoe vrátí domů příliš brzy a Václav, ve snaze přístroj schovat, jej rozbije. Aby zachránil sebe, zaměstnavatele, ale i lidstvo, musí najít vynálezce přístroje Karla Koutného (Tomáš Hanák) a přesvědčit ho, aby mu pomohl. Ve světě filmů ale nikdy nic není tak lehké, jak se zdá.

Zadarmo ani kuře nehrabe…

…říká se v českém pořekadla. Ale mezi bohatými kohouty to zjevně platit nemusí. Jediná známá tvář, která se ve filmu objeví v nemalé roli, Tomáš Hanák, si za film řekl honorář v hodnotě pouze několik posledních číslic platu Toma Hankse – chápete správně, byly to samé nuly. Díky tomu se rozpočet filmu mohl použít na 3D efekty, kterých je použito ve scénách s holografy, s pomocí kterých se snímek dostává technologiemi na úroveň Hollywoodských sci-fi filmů.

Tak to by stačilo, pánové!

Inseminátor přináší zvláštní, nový a hlavně zajímavý a vtipný pohled na čím dál aktuálnější téma. Nápad, který se zrodil v hlavách bratří Hrušků a byl natočen za pomoci FAMU a produkční společnosti Nyla, teď putuje po různých mezinárodních festivalech, kde se snaží získat spoustu ocenění, a já pevně věřím, že se mu to podaří. Je to totiž něco, co naše kinematografie potřebovala. I když v posledních letech Češi točí jeden film za druhým, dají se rozdělit do tří kategorií – filmy o okupaci či protektorátu s Karlem Rodenem v hlavní roli, zfilmovaná díla Michala Viewegha nebo nějaké to Troškaření. A většině diváků už takové počiny začínají lézt krkem, pokud vůbec někdy nelezly. Inseminátor je snímkem, na který divák nezapomene nejen díky dobrému nápadu a lehkému humoru, ale i skvělé a neotřepané pointě.

Zdroj obrázku:

www.123rf.com

Fotogalerie:

Unikatní festival Zlatý voči. Devatenáctý ročník je tu!

AnetaLesna — Mon, 12 May 2014 13:17:10 +0000

#Chill-out #free #time #film #music #club #culture #festival

Již toto úterý a středu proběhne devatenáctý ročník mezinárodního filmového festivalu Zlatý voči, pořádaného ve vršovickém klubu Basement Bar. Vstupné je tradičně dobrovolné. Tentokrát je opravdu na co se těšit.

Těsně před zakončením semestru se studenti různých škol, jež spojuje studium teorie filmu a audiovize, sejdou ve vyhlášeném vršovickém klubu ke dvoudenní přehlídce nejen studentské tvorby. Slavnostní zahájení festivalu proběhne v úterý od 16:30.

Soutěžní sekce filmů letos dosahuje až za Atlantik. V hlavní soutěži krátkometrážních snímků nebude z České republiky chybět žádná z univerzit s katedrou zabývající se filmovou teorií. Představí se také zástupci Slovenska, Polska a Maďarska. Mimo to budou promítnuta díla ze Španělska, Portugalska či Kuby, společně s nesoutěžními snímky jak z ČR, tak například z Estonska.

Jednotlivé filmy bude posuzovat tříčlenná odborná porota, složená z předních osobností ve svém oboru. Chybět v ní nebude například PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D., která přednáší na Karlově univerzitě se zaměřením na dějiny medií, prostor a film a vztah filmu a vizualní kultury.

Novinkou v programu Zlatých vočí jsou panelové diskuze, které se snaží návštěvníkům festivalu přiblížit současné trendy a podnítit diskuzi o aktuálních tématech (nejen) v audiovizualní kultuře. V rámci nich bude možnost diskuze na tema ČSFD a její role v českém filmovém prostoru nebo Původní dramatická tvorba České televize. Diskuze se zúčastní například zakladatel a provozovatel ČSFD, programový ředitel ČT nebo čerstvý laureát Ceny Ferdinanda Peroutky Petr Fischer.

Součástí programu bude také výstava fotografií s abstraktním tematem Světlo proniká tmou, do níž se mohli přihlásit i studenti teorie umění. Vernisaž nejlepších fotografií proběhne společně se zahájením festivalu. Těšit se můžete také na doprovodný program v podobě výstupu performera Antonína Brindy. V rámci živých vystoupení se představí také stoupající hvězda české elektroniky Aid Kid a žánrově podobně laděné trio Neřvi mi do ucha. Sety DJs prodlouží oba večery dlouho do noci.

V rámci nedávno zavedené tradice výběrové retrospektivy budou tentokrát promítnuty autorské snímky od někdejšího studenta KFS a FAMU, dokumentaristy Karla Žaluda, nebo některých současných pedagogů z pražské katedry filmových studií.

Festival Zlatý voči už podevatenácté nabídne vhled (nejen) na audiovizi z pohledu teoretiků, bohatý doprovodný program a příjemnou uvolněnou atmosferu. Studenti, tvůrci ani filmoví a hudební nadšenci by si tuto akci rozhodně neměli nechat ujít.

Fotogalerie:

Vlk z Wall Street si u mě nevrzne. Proč?

VeronikaCaslavska — Fri, 28 Feb 2014 20:30:08 +0000

#vlkzwallstreet #kino #film #recenze

„Naprostá bomba, to musíš vidět,” lítalo na mě několik dní ze všech světových stran. Facebook, Instagram a galaxie plná Vlka z Wall Street mi naznačovala, že hit současné kinematografie patří ke společenskému uznání stejně jako participace v beerchallenge.

Vlak mi pravděpodobně ujel již ve chvíli, kdy jsem se zařekla, že exování piva a s ním spojenému čekání na vrhnutí, popřípadě na smrt, se velkým obloukem vyhnu. Chvíli jsem koketovala s myšlenkou kopnout do sebe jedno černý, prý po něm bují poprsí, ale Milošův hrudník mi dokázal, že stejné kouzlo umí i Becher. A tak jsem se kruhu virálových alkoholiků úspěšně vyhnula.

Své sociální exkluzi jsem dala korunu ve chvíli, kdy jsem opustila sál po promítání onoho trháku letošního roku. Nebylo to špatný. Ale rozhodně ne super. Jedno je jistý - už si tenhle koktejl fetu a porna znovu dobrovolně nepustím. Leda po tom, co mi DiCaprio vyšňupe kokain ze zadku.

Nahota ve filmu je fajn, ale Vlk z Wall Street na ní stojí. Obskurní sexuální scény jsou hlavním chodem na menu. Všechny prvoplánové a když se zrovna nesouloží, tak se sjíždí. Jako by celý snímek stavěl na tom, že „sex and drugs sell“.

Co víc, dramatické scény, které mají být dechberoucí a nahánět husí kůži, působí komicky. Potápějící se počítačová loď a na ní DiCaprio v objetí se svou nabíječkou, neviděli jsme to už někde? A kde jsem se podle všeho měla smát, bylo mi trapně. Hodně dlouhé záběry na drogou omámeného pracháče, který se polomrtvý snaží nasoukat do svého naleštěného fára, mi holt nepřijdou k popukání.

Vlk z Wall Street pro mě byl podobně jako do výšin vynášený Velký Gatsby zklamáním. Po všech těch pozitivních kritikách jsem do kina usedala s velkým očekáváním, jež nebylo naplněno. Chyba nebude v DiCapriovi, což o to, ten umí proutníky a partymeny hrát skvěle. Problém je pro mě ve snaze servírovat divákovi extrémy, vytlačit všechnu jeho představivost vulgaritou a kýčovitostí, jen aby se nezačal nudit.

A samozřejmě připouštím i možnost, že jsem konzerva. Daleko víc mě táhnou filmy jako Pěna dní nebo Prodloužený víkend, které jsou natočené tak nějak s citem.

Foto: http://filmdr.blogspot.cz/

Fotogalerie:

Film podle sexu, sex podle filmu

meinerovakaterina — Sun, 16 Feb 2014 09:17:32 +0000

#film #móda #zábava #trend

Jen 17, Život Adel a Nymfomanka. Filmy jsou ve své podstatě naprosto odlišné, ale mají jedno zásadní pojítko. Nahotu. Jak tenká je ovšem hranice mezi vyprázdněnou nahotou a tématem lidské sexuality jakožto ústředním motivem filmu?

Současnou art Housovou kinematografii (kam bychom mohli zařadit všechny tři snímky) mimo jiné sjednocuje tendence vyobrazovat velmi otevřené sexuální scény, z nichž se v některých případech dokonce stává ústřední motiv celého filmu. K výše zmíněným snímkům můžu přidat Nepravděpodobnou rozkoš nebo Vlhka místa. Když ale na programu kina nejsou jiné, než sexuálními scénami oplývající filmy, začíná to být trochu nuda.

Vyprázdněná nahá krása

Jen 17 režiséra François Ozona vypráví příběh dívky navrátivší se domů do Paříže z letních prázdnin, během kterých přišla o panenství. Isabelle má jedno velké tajemství. Vydělává si prostitucí. Za nemalé peníze se stává sexuálním objektem touhy neukojených starých mužů v luxusních hotelových pokojích. Dívku nezastaví nic než náhlá smrt jednoho z jejích klientů při samotném sexuálním styku.

Intimní otevřené scény tvoří dle mého odhadu tři čtvrtiny filmu. Isabelle, kterou představuje mladá modelka Marine Vacth, je krásná, proč tedy její krásy nevyužít? Jednotlivé scény se až příliš podobají fashion videím a fotkám z módních žurnálů. Není těžké nechat se takovou krásou poblouznit.

Původní nadšení z filmu vystřídalo zklamání. Po reflexi snímku z něj nezbylo nic víc než prázdná, obnažená krása. Pořád nemůžu přijít na to, o čem ten film vlastně byl. O Isabelle? O sexualitě? O prolomení tabu? Jaké je sdělení? Jen 17 je zářným příkladem vítězství formy nad obsahem.

Mystika přitahuje od nepaměti

Kdo je alespoň v základech obeznámen s tvorbou Larse von Triera, nemůže být vyzněním filmu Nymfomanka překvapen. Dokonce bychom neměli Trierovi jako jedinému vytýkat, že film je tendenční.

Jako obvykle si Trier s divákem hraje. Chvíli ho nechává unášet se poetičností dialogů, které vede Charlotte Gainsbourg se Stellanem Skarsgårdem, chvíli mu motá hlavu symbolikou Bachova jména. Mystika přitahuje od nepaměti.

S druhým dílem filmu přichází vystřízlivění z poetična a vlna šoku. Co jiného jsme mohli od Triera očekávat?

Zásadním rozdílem oproti filmu Jen 17 je fakt, že Trier otevřeně a záměrně studuje ženskou sexualitu, která je akcentována. Nesklouzává k prázdnému plácání se na místě a neustále se někam posouvá.

Otázka, která se mi nabízí, zní: můžu Trierovi věřit jeho autentičnost, jeho osobitou výpověď? Neospravedlňuje si chytrými distribučními texty pouze možnost vytvářet díla, která nemají jiný záměr než šokovat? Co člověk, to odpověď. Já ji stále hledám.

Nenajdeme žádný konsenzus který by uspokojoval všechny, a to je pro současné umění charakteristické. Nechat dílo působit.

Něžná upřímnost

Nejupřímnější ze všech tří filmů se stává Život Adele, který nás na 179 minut vtáhne do života dívek, o kterém bychom se chtěli dozvídat i po skončení projekce.

Režisér Abdellatif Kechiche do hlavní role obsadil stejně jako Ozon modelku, ale kdo ji nezná z reklamy na voňavku Candy od Prady, nikdy by nevěřil. Snímek si zakládá na přirozenosti bez zbytečných příkras. Život Adele je výpovědí o již tak často skloňovaném tématu mladistvé sexuality, hledání sebe samých a rozervané lásce. Rozervané lesbické lásce. Klíčovou dírkou pozorujeme intimní vztah Léy Seydoux a Adèle Exarchopoulos, které nás odzbrojují svými hereckými výkony.

Zdálo by se, že dlouhé erotické scény jsou na místě. Teoreticky mají působit jako skutečná klíčová dírka, skutečná intimita a skutečná opravdovost. Žádný zvrhlý sex jako ve filmu Nymfomanka, žádný vyprázdněný sex jako ve filmu Jen 17, ale opravdovost. Vážně? Obávám se, že ve finále na sebe explicitní scény strhávají největší pozornost, přestože zbytek by si zasloužil mnohem větší prostor pro diskuzi.

Sex jako nástroj manipulace

Všechny tři filmy bezesporu sledují svým vyprávěním o sexu jiné záměry. Otázkou zůstává, do jaké míry se chtějí zaobírat sexualitou jako odrazem jednotlivců a vyvolat v nás samých otázky po našem chápáním a vnímáním sexuality, které si příliš často neklademe.

Respektuji a obdivuji filmy které burcují svými kontroverzními náměty a vycházejí z aktuálního stavu společnost. Nedokážu respektovat filmy, které manipulují diváky sexem a poutají pozornost šokem. Vytvářet filmy se společenskou výpovědní hodnotou je darem vybraných.

Jestli uvěříme zmíněným režisérům touhu upozornit nás na chápání sexu v dnešní společnosti – bravo – diskuzi bezesporu vyvolaly. Nesmíme ale zapomenout na fakt, že sex filmy prodává.

Zdroj obrázku: http://www.cine-vue.com/2013/05/cannes-film-festival-2013-jeune-et.html