Od vandalismu k umění. Legální graffiti oživuje přežitky minulosti!

BarbaraBearovicz — Sat, 23 May 2015 14:11:40 +0000

#fullcolour #graffiti #prague #design #vilém #strejček

Student jazykového gymnázia, Vilém Strejček (19), dospěl se svým čtyřčlenným týmem profi grafiků, s příznačným názvem FULLCOLOUR, k nápadu oživit pomocí sprejování komplexy nevyužitých a monotónně laděných budov. Zastávají motto „Stop nudě a šedi“. Čím hodlají veřejnost překvapit do budoucna a jaká vylepšení si nechávají v záloze?

Co bylo hnacím motorem ke spuštění týmového projektu FULLCOLOUR?

V podstatě to ke mně přišlo samo. Asi před rokem v New Yorku koukám na jednu z okolních budov, na které byla ohromná dvacetimetrová malba, a v tom okamžiku mi lusklo v hlavě. Napadlo mne založit firmu, která vytváří designy pomocí sprejování. Jelikož jsem chtěl už nějakou dobu něco pořádného rozjet, přišlo mi to jako pravý skok do neznáma. Dělat při studiu různé brigády spolu s dalšími pracemi není v dnešní době zrovna časově výhodné. Tak jsem si řekl, že to zkusím. Pomalu se to rozjíždí, ale vypadá to slibně.

Jak si v týmu rozdělujete svou pracovní náplň?

Co se týká nápadů a samotné realizace, což mají na starosti kluci, zařizuji v podstatě úplně vše a v tom se podle mne skvěle doplňujeme. Nejsem z oboru, tak v tom nemám tolik zkušeností. Návrhy přichází převážně od kluků. Celkově se snažíme dělat něco, co ten prostor oživí a zatím se daří.

Jaký byl váš nejzajímavější projekt?

Dle mého názoru to byl náš poslední projekt a tím byla malba podchodu pro České dráhy v Dobřichovicích. Jednalo se o relativně velkou zakázku. Plocha, kterou jsme dělali, nám zabrala celé tři dny. Dalším hlediskem bylo, že už to má nějaký dopad a vyvolává to určitou diskuzi mezi lidmi, kteří tam bydlí. Naše první zakázka byla pro Gymnázium Jana Palacha, pro které jsme vytvářeli komiksové zpracování. Nicméně šlo pouze o malování uvnitř komplexu, takže výsledný efekt mohli vidět pouze žáci a učitelé. Co se samotného podchodu týká, byl pro místní obyvatele dlouhodobým problémem. Vandalové ho ničili a objevovaly se tam urážlivé nápisy. Nicméně pro mě toto bylo přínosem z hlediska pozitivní odezvy u místních obyvatel.

Pro jaké další instituce se vám doposud poštěstilo pracovat?

Zatím jsme dělali pouze na třech zakázkách - Gymnázium Jana Palacha, podchod v Dobřichovicích a hotel Hilton, což byla speciální akce s názvem „Hilton New Years Eve“, kde jsme vytvářeli UV malby s pomocí sprejů, které ve tmě svítily. Tento rok se chystáme oslovit ve větším měřítku České dráhy, ale stejně tak bychom s tím rádi oslovili město Prahu a dalších několik velkých institucí, státních podniků a firem.

Zviditelnili jste se nějakým způsobem na výstavách nebo veletrzích?

Výstavu jsme neměli, ale na uměleckém veletrhu „Art Meets Business“ v pražské Chemistry Gallery, jsme měli vlastní stánek s fotografiemi z našich zakázek a za tu dobu, co jsem tam byl, jsem rozdal cca. 80 – 100 vizitek, ale feedback nebyl upřímně moc velký. Lidé si to rádi poslechli, líbilo se jim to, ale pokud člověk chce ty zakázky, musí cíleně oslovovat, koho si vybere a vytipovat to. Nicméně celý ten proces oslovování mne baví, což je i důvod, proč to dělám.

Jaké výtvarné techniky nejvíce využíváte?

Jelikož mám v týmu čtyři lidi, kteří se sprejováním zabývají přes deset let a mají velkou praxi, nejčastěji pracujeme s touto technikou. Pokud se jedná o větší plochy, tak děláme i s válcem a latexovou barvou. Případně využíváme speciální fixy, se kterými se dají dokreslovat detaily. Do budoucna bychom tyto malby určitě chtěli rozšířit i o další techniky.

Máte svá specifika, co se týče výtvarného zpracování?

Většinou se to odvíjí přímo od kritérií, která nám stanoví sami zákazníci. Nedávno jsme se zúčastnili výběrového řízení pro zakázku na výmalbu nádraží a podchodu v Úvalech. Bylo tam přibližně osm kritérií typu „vyobrazení sounáležitosti místních občanů“, náležitě s tím, aby to bylo atraktivní i pro dětské osazenstvo. Ovšem pokud má umělec prostor pro vyjádření svého osobitého stylu, je to to nejlepší, co může být. V našem týmu je jeden, u kterého vládne abstrakce, u dalších bych řekl, že to bude bezprostředně komiksové zpracování. Určitě bychom se chtěli vyhýbat kýčům, které se tváří jako umění, což jde v Česku bohužel vidět skoro na každém rohu a myslím si, že je to velká škoda. Naopak se to dá využít právě k tomu, aby lidé viděli, že to není pouze vandalismus, ale je to i o tom, že v dnešní době by se to mělo brát jako klasické umění, kterému by se měl dát prostor. Stejně tak jako malíři, kteří se svým uměním mohou živit, tak si myslím, že i sprejování může v budoucnosti dospět do takové fáze.

Zmínil ses o zakázkách na vizuály budov a jiných komplexů. Přemýšleli jste například o designu „věcí v pohybu“, např. dopravních prostředků, kde je možnost, že váš výtvor uvidí větší masa lidí?

Osobně mi ta myšlenka hlavou prolétla. Otázkou je, zda-li se k tomu dostaneme. Aktuálně bychom se raději zaměřili na velké firmy, protože to je podle mě zatím viditelnější.

Co studuješ za školu?

Právě jsem odmaturoval na jazykovém gymnáziu, z oboru tedy nejsem. Nicméně umění v rodině máme – táta je vystudovaný akademický malíř a máma se pohybuje v oblasti herectví. Osobně nejsem na umění jako jsou kluci, ale jsem zde pro to, aby to celé fungovalo a mohlo se to nějakým způsobem posouvat dále. Ale určitě bych to nebral tak, že já jsem šéf a oni mí zaměstnanci. To určitě ne. Nazval bych je spíše jako mé spolupracovníky a myslím si, že se v mnoha věcech doplňujeme a tím, že jsou o deset let starší, tak mají v mnoha věcech ty zkušenosti mnohem větší než mám já a může to tak fungovat i do budoucna.

Co bys vzkázal našim čtenářům?

Podporujte umění, ať je jakékoliv. Pokud se to lidem nelíbí, dokážu to pochopit a je jedině dobře, že nad tím vznikne nějaká diskuze. Nejhorší by bylo, kdyby lidé ignorovali, že něco takového existuje.

www.fullcolour.cz

www.facebook.com/pages/Fullcolour/1435011073446398

Fotogalerie:

Graffiti je drahej koníček, ale taky život

NikolaBecanova — Mon, 01 Sep 2014 19:25:07 +0000

#graffiti

Graffiti tu s námi vždycky nějakym způsobem bylo, je a bude. Je přirozenou součástí města, samostatná kultura, trošku jinej svět, kde se žebříček hodnot a cíle liší. Jako kdyby se zastavil čas a zjednodušily principy.

Ke kořenům

D. s graffiti začal před deseti lety. Poprvé ho zaznamenal na prvním stupni základní školy, díky starším spolužákům. Dneska je to aktivní writer (člověk, který dělá graffiti) a je součástí jedné z nejaktivnějších crews (skupina writerů vystupující pod jedním jménem), která se tituluje FC. „Baví mě na tom úplně vše. Tvořit, budovat sebe sama, vidět svoje věci všude, věci kámošů, plácat se po městě a dostávat se na místa, kam bych se normálně nedostal. Sbírat všechny zážitky s tím spojený, mít svojí crew, ukázat všem, jak graffiti vnímám a jak si myslim, že by mělo vypadat,“ říká zapáleně. I když s policií to vždycky bude špatný. „Oni jsou na jedný straně, my na druhý.“ Útěky, pouta a spaní na záchytce není jenom představa nabytá po zhlédnutí filmů Gympl nebo Vejška.

Na pomezí reality

Zmíněné snímky se snaží život writerů přiblížit běžným lidem. V některých částech se to daří, jindy ne. S komercionalizací subkultur D. problém nemá, důležitý je dívat se na věc s nadhledem. „Slova komerce nebo underground vůbec neřešim. Jediný měřítko je kvalita věci.“ I tak bývají filmy impulsem pro mladý kluky, co by si malování po zdech rádi vyzkoušeli. Tak přichází vlna tzv. toys, nováčků, „nepravých“ writerů, kteří mají pocit, že nejlepší nápad je jít se učit na legál.

Legál, místo, kde není proti zákonu malovat, má svá pravidla. Nejzásadnější legální zóny u nás jsou Těšnov, Orionka a Barrandovský most a malovat by na nich měli vysloužilí writers, kteří už nejsou aktivní v ulicích města, nebo lidé, kteří na to podle slov D. prostě maj. „Legál má být hall of fame a má tam být vidět to nejlepší z města. Rozhodně to není místo, kam by měli chodit malí kluci zkoušet svoje první skici.“

Mám čistý svědomí

„Výčitky nemám nikdy. Je to jedna strana graffiti a ve chvíli, kdy nám něco smejou, jdem na to samý místo a z principu se doteguje. Blbě bych se cejtil jenom v případě, že jde o hřbitov, kostel nebo rodinnej dům. Celkově se snažim nedělat na soukromej majetek, ale na státní plochy." Ale i pro samotný writers jde o investici. „Graffiti je drahej koníček, ale taky život. Kdybych ho nedělal, mohl jsem si za všechny ty prachy koupit nový auto. Nic není zadarmo a nelituju jediný koruny ani úsilí, který do něj vkládám.“

Zmiňovat TCS a vlastní crew jako tu nejaktivnější, se může zdát jako laciný gesto. Když jsem ale dneska nastupovala do metra s piecem FC, chtělo se mi smát. Je jich plný město.

Fotogalerie:

Easy Magazine - graffiti

Od vandalismu k umění. Legální graffiti oživuje přežitky minulosti!

Graffiti je drahej koníček, ale taky život