Easy Magazine - opinion

Proč teenageři čtou sračky?

AnetaLesna — Sat, 03 Jan 2015 16:30:00 +0000

#culture #book #literature #wtf #opinion #teen

Při pohledu na kulturní preference dnešních teenagerů se člověku často chce zvracet. "Kdo a proč tohle konzumuje?!," divíme si. Krátká analýza hlavních vymývacích motivů.

Vysněné problémy a plnění absurdních představ

Začněme tím pravděpodobně největším zvěrstvem: "dívčí (ženské) romány". Univerzalní zápletka soustředěná kolem happy endu, kdy se přes všechny problemy a překážky nakonec dá dohromady hlavní hrdinka s panem Božským. Některé základní typy problemů: "Je to nafoukaný (často úchylný) miliardář." "Je to supersexy upír, který o mně navíc soupeří se svým kámošem, supersexy vlkodlakem." "Zlomil mi mé arcičisté srdce a teď mě chce zpět."

Není těžké se dovtípit, že všechny tyto zápletky tvořící překážky jsou ve skutečnosti absurdně pokroucené představy idealního vztahu. Za jejich vyplození jsou pravděpodobně zodpovědné některé záhadně pomatlané části ženského mozku, které jsou velmi aktivní například u fanynek Justýnky Bobrové a skupinky jejích vajíček známé jako "One Direction". A kromě nich také u skupiny čtenářek romanů typu "Kterak dívka z města na venkov se přestěhovala a holkou supersexy upíra se stala" či "Úžasná dobrodružství studentky literatury na mentalní a vyjadřovací úrovni pětiletého dítěte a jejího partnera, atraktivního sexuchtivého boháče se zvláštní zálibou ve vytahování tamponů a následném sexu s menstruujícími ženami". (Podobnost obou zmíněných knih není náhodou. Tragikomická trilogie "Fifty Shades" původně vznikla jako fanfikce Twilight.)

Není ovšem důvod tyto dívky zbytečně ponižovat! Některé z nich se sny možná jednou splní. Třeba jednou opravdu přijde supersexy miliardář, který jí proti její vůli koupí auto, hromadu oblečení a všechno, po čem kdy toužila. Bude s ní mít sex během menstruace (její, samozřejmě), umístí ji do pokoje velikosti tělocvičny a ukáže jí svou "temnou stránku", která se projevuje jemným poplácáváním po citlivých částech těla a kradením kalhotek vlastní přítelkyně (nebo co že to pro něj je). Když ho pak sama vyzve, ať jí "ukáže, jak tvrdé to může být", a on ji párkrát praští do zadku, s nudlí u nosu odejde, přes slzičky mu vykládajíc, jaký je nechutný úchyl.

Odejde? Ne, uletí! Oknem ji totiž unese pobledlý krasavec poletující rychlostí poletuchy s koudelí u zadku! Odnese ji do své krásné vily uprostřed lesů a přes další nepřízeň osudu v podobě sexy vlkodlaka a takových těch běžných upířích problemů s ní nakonec bude mít dítě s divným jménem. The End!

"Nekonečná zodpovědnost..."

Výše zmíněné literarní patvary nepochybně patří k tomu nejhoršímu, co teenager může konzumovat. Když odhlédneme od těchto nejnechutnějších výtvorů lidské fantazie, existují i poněkud více "softcore" alternativy. Hlavním hrdinou je opět, alespoň na počátku, "normalní (většinou mladý) člověk", se kterým se lze porovnávat. Výše zmíněné "problemy" bývají nahrazeny "těžkými životními úděly". Příklady: "Jsem polobůh a musím vládnout polobožskou mocí." "Jsem superhrdina a musím zachránit svět." "Najednou jsem se ocitl v podivné zemi, které musím vládnout." Zase je to cítit umělým naplňováním snů o vlastní budoucnosti.

Téměř každý typ dělení má svůj význam nebo alespoň svojí příčinu. Občas se vyplatí o těch významech a příčinách přemýšlet. Já mám třeba pocit, že docela dobře chápu, co je za vydělováním knih pro teenagery, případně knih pro ženy: spoléhání na slabosti cílové skupiny, v lepším případě na životní krizi a prázdné naděje, v horším na starou dobrou debilitu.

Poznámka autora:

Netvrdím, že každý, kdo čte něco podobného příkladům uvedeným v textu, je nutně hloupý nebo méněcenný. Jen mi připadá, že četba většiny těchto veleděl je přínosově na úrovni pornografie nebo Ordinace v růžové zahradě. Když se vám to líbí, prosím, ale jako četba to nemá hodnotu.

"Softcore" alterenativy občas nabízejí i vzácné příklady relativně kvalitní četby.

...

Shrnutí "Fifty Shades" od těch nejpovolanějších.

Okénko do myšlenkových pochodů čtenářky Twilight. [Doporučuji.]

Idealizace? Nebezpečná, zrušit!

AnetaLesna — Tue, 23 Sep 2014 15:54:32 +0000

#ideal #model #role #idealization #realism #reality #opinion

Jsou vaše idealy příliš idealní? Připravte se na jejich zničení.

V současné všeobjímající atmosfeře politické korektnosti každou chvíli vypluje na povrch další věc, která někomu hrozně ubližuje či škodí, a proto by se měla co nejrychleji zrušit, zakázat či vytlačit. Vidíme to všude. Aktivisté se mohou posrat, když v počítačové hře, která se má odehrávat na našem území v období středověku, nejsou žádní černoši. Nejuřvanější a nejdebilnější exemplaře lidské rasy ublíženě upozorňují, že v muzikalu Bídníci (jehož postavy jsou z velké části permanentně na pokraji smrti hladem), "není ani jediný člověk s alespoň mírnou nedváhou", což samozřejmě diskriminuje naše milé obtloustlé spoluobčany.

V podobném duchu se tradičně nese patetické kritizování štíhlých modelek, protože jsou štíhlé. Zdálo by se, že zde není žádný problem. Modelingu se většinou věnují lidé, jejichž vzhled je velmi dobrý, a proto se na ně lidé chtějí dívat a tolik jim nevadí reklamy, kterým jsou spolu s tím vystaveny. Naproti tomu například tlumočníci bývají z pochopitelných důvodů lidé ovládající jazyky, které jejich zákaznící neovládají. Přestože by nikoho nenapadlo prosazovat najímání analfabetických tlumočníků a perzekvovat ty, kteří preferují tlumočníky vzdělané, objevuje se velké

množství autorů ubohých kampaní prosazujících obsazování "normalních lidí" a vřískajících, kdykoli vidí štíhlou modelku vykonávat činnosti typické pro štíhlé modelky. (Samozřejmě, každý si pro svůj produkt může vybrat model (modela, modelku), který se mu zamlouvá. Ale pokud chcete kritizovat firmy za to, že jejich modelky odpovídají společností přijímanému idealu krásy, jděte laskavě někam.)

Fikce a modely jako zabijáci dětské duše

A to už se dostáváme k dalšímu často omílanému tematu pseudosocialních debat: hračky, konkretně panenky v čele s Barbie. Dav uřvaných "ochránců dětí" v čele s manipulatory hřejícími si svou politicky korektní polívčičku se dožaduje bojkotu standardních barbín a jejch nahrazení "realistickou Barbie" (pojmenované podle svého skromného stvořitele Nickolaye Lamma "Lammily"), která má proporci připomínat "průměrnou americkou devatenáctiletou ženu". Kromě toho, že mě trochu udivuje fakt, že tato "průměrná Američanka" je štíhlá a má bílou pleť, mi celý tento koncept připadá podobný tomu, kdyby někdo chtěl vyrobit vázu s tím, že to má být průměrná váza. Ne průměrně velká, průměrně pevná, průměrně hezká nebo třeba průměrně drahá. Prostě průměrná. A oběti klasické Barbie, které se tímto snažíme chránit? Malé holčičky, které jsou považovány za dementní stvoření bez vlastního názoru či opravdového životního vzoru, která si nevyhnutelně budou organizovat život podle plastové panenky, o které dobře vědí, že má nerealistické proporce (nebo jsou tak hloupé, že si to neuvědomují). Tenhle popis bohužel na malou skupinu dívek opravdu sedí. Z těch by se ale téměř určitě staly úplně stejně ohavné fifleny, jako z nich prý "dělá Barbie", i kdyby jejich jedinou hračkou bylo auto z krabice od bananů.

Ale, koneckonců, proč se tomu bránit? Pokud jsou děti opravdu tak hloupé, nesvépravné bytosti, mělo by jim být za každou cenu zabráněno ve vytváření nerealných scenařů pro činnosti založené na nerealných předpokladech (neboli hraní), kterému se naše ubohé děti oddávají každý den. Po Barbie s nerealistickými proporci musí být z života dětí odstraněno vše nerealistické.

Pětiletá dívka vám tvrdí, že je princezna? To chce studenou sprchu. Není přece šlechtična, takže princeznou není a asi ani nikdy nebude! Pravděpodobnost, že se jí stane, je menší, než pravděpodobnost, že dosáhne těla Barbie! (Tomu se totiž totiž pomocí drastických operací a jiných zásahů velmi malé procento žen opravdu přiblížit může.) Nakreslila se na obrázku se zlatými vlasy? Zakročte! Přirozeně se u lidí nevyskytují a přece byste něchtěli, aby si kvůli tomuto nesmyslnému idealu krásy zničila vlasy barvením a jinými procedurami! Na hraní povolte jen panenky, které jsou prokazatelně kopií existujícího dítěte nebo existující ženy, která ale nesmí být přehnaně hezká. Nejvíce dítěti prospějete, když jeho panenky budou připomínat skutečné průměrné nebo medianové Američany. Od teď tedy prohlašuji panenky, které nemají nejméně dvacet kilo tuku navíc, za politicky nekorektní! A že si s nimi holčička nechce hrát? Ale jděte! To je tím společností vsugerovaným nesmyslným idealem krásy!

Vlastně, proč zůstávat u "holčičích" hraček? V duchu politické korektnost by přece všechny děti měly být úplně stejně nesvéprávné a debilní. Vrhněme se tedy nejprve na nesmyslně idealizované hrdiny. Co takový Spider-Man? Pokud děti vystavíte jeho vlivu, budou mít jistě v dospělosti komplexy a pocity méněcennosti, protože nemohou létat a ze zápěstí jim nevystřeluje pavučina. Těla superhrdinů jsou dalším zločinem proti dětskosti. Takhle přece většina lidí nikdy vypadat nemůže! V zájmu dětské bezpečnosti tedy od této chvíle nejen všechny panenky, ale i všichni superhrdinové musí připomínat průměrné Američany. Ale... ti přece většinou vůbec nejsou superhrdinové! Superhrdiny proto raději zrušíme a nahradíme je realistickými vzory, které místo nerealistického poletování kolem hořících budov a zachraňování (neralisticky!) krásných žen raději sedí v McDonaldu se svým průměrným tělem a průměrnou přítelkyní. (Mohou se modlit, aby "průměrný Američan" měl přítelkyni a aby jako on nemuseli zemřít na infarkt.)

Vize do budoucna

Vzhůru tedy ke světlým zítřkům, kde nerealistických reprezentací není a vzory povinně manipulatorem vytvořenému "průměru" se podobají. Pojďte, bratři a sestry, se mnou na pochod průměrnosti a realismu. Jen pozor dejte, jsteli vyšší a atraktivnější než průměr. Mohli bychom vám totiž přerazit nohy a polít vás kyselinou... Heil Mittelmäßigkeit!