Easy Magazine - práce

Práce v zahraničí nikdy nebyla snazší! Úspěšný nápad přišel z Portugalska

BarbaraBearovicz — Sat, 11 Apr 2015 22:08:34 +0000

#práce #jobs #lubomir #novohradsky #zahranici #worldprace #empregopelomundo

Na internetu najdete bezpočet vyhledávačů práce, brigád a stáží, jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Často jsou ale nepřehledné, neaktualizované a někdy jsou nabídky práce pouhou firemní formalitou. Lubomír Novohradský, 23letý student Soukromé vysoké školy ekonomické, přichází s revolučním portálem Worldprace.cz, kterým chce Čechům představit pracovní příležitosti stručně, jasně, přehledně.

Co bylo primárním podnětem k založení stránek Worldprace.cz, portugalské dceřinné společnosti Empregopelomundo?

Poprvé jsem se k tomuto odvětví dostal při setkání se stejně starým klukem z Portugalska. Diogo Lino Ribeiro chtěl pomáhat lidem v současné ekonomicky špatné době. Mladí lidé čerstvě po studiu hledají práci, které je však nedostatek. Jedinou možností bylo odcestovat do zahraničí. Diogo začal sbírat všechny informace a přidával je na klasické portugalské stránky Empregopelomundo.com. Bylo neuvěřitelné, jak se o to lidé začali zajímat, včetně médií a Ministerstva školství. Prezentoval svůj projekt na školách a založil tým lidí, kteří na tom s ním dělali. Věřili, že by to mohlo mít ohlas. Aktuálně mají na Facebooku přes půl milionu „lajků“.

Jak vznikla tvá spolupráce na české odnoži takového projektu?

Jednou jsem na Facebooku zahlédl, že se Diogo účastní „Microsoft víkendu“ – koukám, co to je za akci a zaujalo mne to. Diogo mi o tom začal vyprávět a zeptal se mne, jestli bych nechtěl něco takového převzít i v České republice. Neměl jsem co ztratit. Začal jsem vytvářet tým lidí, něco jsem zainvestoval – čas, peníze... Jelikož pár pracovních zkušeností ze zahraničí mám, tak trochu vím, jak to chodí a jak by lidé měli být o takových věcech informováni. Takto vznikl web Worldprace.cz. Spolu s ním jsme s kolegou založili právní firmu v Číně, v Macau, což je bývalá portugalská kolonie.

Kdo se s tebou na tomto projektu podílí?

V České republice jsem si musel vytvořit tým lidí. Zčásti jsem zvolil ty, které budu do budoucna potřebovat a u kterých jsem znal jejich kvality. První volbou byl můj kamarád, Jaroslav Mazánek, který pracuje v managementu a umí dobře komunikovat. Potřeboval jsem někoho, kdo bude komunikovat s lidmi a firmami. Do marketingové pozice jsem zvolil Terezu Krausovou, která je manažerkou marketingu ve společnosti zprostředkující zařízení do domácností. Při výběru redaktorů jsem popravdě mírně "tápal" a pár se mi jich vystřídalo. Coby hlavní redaktorku jsem zvolil Jarmilu Bílkovou – byla rovněž v programu Erasmus a vzhledem k tomu, že má přítele z Portugalska, ví jak Empregopelomundo začínalo. Neméně významným člověkem je můj dobrý kamarád, Martin Pěnkava, který je administrátorem našeho webu. V současnosti probíhají jednání i s dalšími potenciálními redaktory. Já mám na starosti v podstatě vedoucí funkci, své know-how.

Čím se tvůj projekt liší od ostatních jím podobných?

Skoro každá země má svůj portál typu Jobs, kde jsou rovněž nabídky práce ze zahraničí, ale bez možnosti přímého kontaktu s firmami. Naším hlavním nápadem je realizace již vybudovaného portálu „MPS“, který je zatím na platformě trial verze, kde se budou prolínat jak firmy ze zahraničí, tak i lidé z jednotlivých zemí. Budou si zde vytvářet účty, navzájem se hledat, přidávat aktuální volné pozice a sledovat to. Bude zde možnost video rozhovorů, video interview. Chceme poptávat firmy, které by projevily zájem se do portálu registrovat a přidávat své aktuální volné pozice. Do budoucna bychom tuto službu zpoplatnili, ale pouze pro firmy. Mimoto vytváříme stránky jednotlivých zemí - zaregistrují se do newsletteru a my jim následně pozvánky do MPS portálu rozešleme. Nedávno jsme měli článek o jisté cestovní agentuře ze Spojených arabských emirátů, která byla v konkurzu a měli jsme velkou odezvu. Rád bych, aby lidé měli zpětnou vazbu, viděli ten příběh a oslovilo je to.

Jaký máš názor na český trh co se týče zahraniční spolupráce?

Spolupráce se zahraničím v České republice není tolik rozvinutá. Je tu díra na trhu, kterou chceme prolomit. České firmy nejsou natolik propojeny se zahraničními celky, aby zvládaly aktualizovat své volné pozice. Komunikace se zahraničními firmami je naprosto nulová. My máme své futures, které chceme uplatnit ke zprostředkování pracovních příležitostí v zahraničí, jež budou implementovány na náš portál.

Kdo celý projekt financuje?

Zatím na tom nejsme natolik dobře, abychom se považovali za firmu. Ta se aktuálně buduje v Portugalsku. Spolu s dalšími zeměmi jsme zažádali o dotaci od Evropské Unie. Všechny kanceláře bychom tak přesunuli do jednotlivých zemí a odtud tento projekt následně řídili.

Čeho by se měli lidé vyvarovat, když jedou do zahraničí tzv. na blind?

Připravujeme článek o tom, jak by se lidé měli do zahraničí připravovat, jak si všechno zjistit. Jednou jsme s kamarádem jeli z Londýna, jenže jsem se dostatečně nepřipravil a letadlo nám uletělo. Dost jsem to podcenil. Můžu dát také příklad, kdy jsem jel autem do Španělska. Žiji v Praze čtyři roky a za celou dobu se mi nestalo, že by mi odtáhli auto. Ve Španělsku mi ho odtáhli hned dvakrát. Určitě by lidé měli vědět, za jakým účelem cestují, na jak dlouho, co by chtěli a hlavně aby tam byl určitý „back-up“. Měli by přemýšlet nad situacemi, kdyby se něco stalo.

Co bys vzkázal lidem, kteří uvažují o práci v zahraničí?

Byl bych rád, kdyby lidé, kteří odjedou do zahraničí za prací, nezůstávali ve fázi levné pracovní síly. V době, kdy jsem pracoval v hotelu v Irsku, zde pracovala jedna slečna ze Slovenska a měla na starosti celý marketing. Je to o tom, co člověk chce. Je potřeba najít si určitý cíl a jít za ním. Rozhodně ale nezůstat pouze v České republice. To je i jeden z důvodů, proč jsem to založil. Je mnoho mladých lidí, co skončí ve svých rodných městech u pásové výroby. Přitom mají na víc. Mají svůj sen a vědí, že jsou v něčem dobří, ale nechtějí to využít, prodat to. Kdyby to uměli, měli by se lépe. Je třeba znát své silné stránky – ty umět využít, slabé stránky – ty určitě zlepšovat. V dnešní době musí člověk umět myslet sám na sebe a pokud říká, že sám na sebe myslí, tak lže. Možnosti – využívat toho. Rizika – čelit hrozbám, nebát se, že něco nezvládnu, ale jít do toho po hlavě. I kdyby to mělo stát tři roky něčeho špatného. Je potřeba se nebát a jít si za svým snem.

www.worldprace.cz

www.empregopelomundo.com

Fotogalerie:

Dirty part-time jobs: Volební komise

Martin Jindřich — Wed, 15 Oct 2014 20:19:24 +0000

#volby #politika #práce #dirty part-time jobs #part-time #brigáda

Jasně, každý máme na politiku a politiky svůj názor, ale o tom tento článek není. Je o další možnosti studentského jednorázového přivýdělku a pro mě osobně o jedné z nejpodivnějších nocí, co jsem zažil. Vlastně není až tak překvapující, že to má co dělat s politikou.

„Je to jednoduchá brigáda,“ říkali mi kamarádi, kteří už ve volební komisi zasedali, „celou dobu si tam můžeš číst a pak akorát sečteš ty hlasy. To je v pohodě.“ A tak jsem se rozhodl, že to zkusím. V přihlašovacím formuláři jsem kromě běžných osobních údajů vyplnil i okrsek, který bych preferoval. Vybrána mi byla moje bývalá mateřská škola, ve které naše ulice volí běžně, nemohlo to být tudíž pohodlnější. Na informativní schůzce na Úřadě městské části jsem pochopil, že ve volební komisi zasedají čtyři typy lidí: důchodci (ve značné převaze), matky na mateřské, podivně smart-casual oblečení pánové ve středních letech a my, studenti. Moje komise nebyla výjimkou. Po úvodní řeči místostarosty, který nás varoval, že tyto volby budou extra náročné (což se taky potvrdilo), jsme složili čestný slib, že v zájmu demokracie neovlivníme výsledky voleb, a zvolili jsme si předsedu a místopředsedu komise.

Praha 5, ve které se nacházel i můj okrsek, volila jak na Městský úřad a Magistrát, tak i do Senátu. Volby jsme tedy měli troje najednou. Mírné znejistění se dostavilo, když nám poštou dorazily hlasovací lístky, kterými by díky jejich velikosti nepohrdly menší plachetnice. No, snad to mají dobře vymyšlené, říkal jsem si.

Volit? Nasrat.

V jednu hodinu máme sraz ve volební místnosti, abychom stihli připravit plenty, urny a další nezbytnosti k hladkému průběhu voleb. Každý člen komise dostává svůj seznam, kde bude odškrtávat příchozí voliče, a obálky, které jim bude vydávat. Úderem druhé se do místnosti začíná valit prvotní nával důchodců. Vše probíhá bez problémů, každý víme, co máme dělat, a v případě nejasností lidem vysvětlujeme způsob preferenčního výběru kandidátů. Jakožto nejmladšímu členovi komise mi je svěřena mobilní urna a bojový úkol donést ji staré paní na příslušnou adresu. Venku je hezky a já nepohrdám žádnou příležitostí protáhnout si nohy na čerstvém vzduchu. Večer už opadá zájem veřejnosti ovlivnit politické dění, a proto vytahuju časopis a zbytek pracovní doby strávím četbou. Před odchodem domů urny zapečetíme a připravíme na zítřek.

V sobotu vše probíhá obdobně. Průběžně si počítáme volební účast, která se pohybuje okolo 35%, snad nebudeme mít tolik práce. Šeredně se pleteme. Ve dvě hodiny odpoledne opouštějí místnost poslední voliči, my se zamykáme a začíná hlavní program – sčítání. Nejdříve vysypeme všechny obálky na stoly a začínáme třídit ty komunální od senátních. Přepočítáváme počty vydaných obálek a přijatých hlasovacích lístků a vyčleňujeme neplatné lístky (stále se najdou blbci, kteří například zaškrtnou dvě politické strany). Velmi nás pobaví prázdný hlasovací lístek s nápisem „nasrat“, kterým chtěl volič zřejmě sdělit, že se letos s žádným stranickým programem neztotožnil. Senát je hotový hned. Teď ten zbytek.

Day´n´night

Rozkládáme ty velké komunální plachty a začínáme počítat jednotlivé křížky. Je velmi snadné udělat chybu, které posléze také děláme, a proto je nutné všechno dvakrát až třikrát přepočítat a zkontrolovat. Abych to zkrátil, najednou je půlnoc a my pořád nejsme hotoví. Volám tedy domů, že přijdu později. Po další hodině strávené monotónním sčítáním se začínají ozývat babičky, že jsou unavené. Ve dvě ráno nám zapisovatelka sděluje, že čísla nesedí a že to musíme celé spočítat znovu. To už začínám být trochu nervózní i já, protože bych se taky rád dostal domů a vidina dalšího přepočítávání křížků mě absolutně neláká. Ve tři jsme tak otrávení, že už i samotná zapisovatelka rozhodne, že na to kašlem a že to na úřad odvezeme tak, jak to je. S předsedou naloží pytle plné lístků do auta a odvezou je na úřad. My jsme mezitím zamčení ve školce a hlídaní policisty, abychom nevynesli na veřejnost žádné údaje.

Přemýšlím, proč není systém voleb elektronický, protože by se tak předešlo chybám a přesně takovýmto situacím. Sčítání většinou provádí důchodci, kteří by dle mého názoru neměli se svými – jak to říct – pomalejšími reakcemi zastávat takto odpovědnou práci. Mohl by se zavést systém podobný internetovému bankovnictví.

Poslední v Praze

Po dvou hodinách, v pět ráno to je oficiální – jsme naprosto poslední sečtený okrsek v Praze. Rekord, slavíme. Babičkám není dobře, protože vynechaly pravidelné léky a mně po několika cigaretách (nekouřím) také není nejlíp. Jsme nasraní. Spočítám si, že moje hodinová mzda je 48,56 Kč, což je menší než mzda minimální. Je to vůbec zákonné? Nakonec ani nevíme, jestli byl náš okrsek do voleb zahrnut, protože už v jednu ráno zpravodajské servery hlásily 100% sečtených okrsků. Kašlem na to, jdeme domů.

S rozbřeskem ulehám do postele, doufajíc, že budu o 2700 Kč bohatší. No jo, poznal jsem cenu peněz. A to mě ještě čeká druhé kolo příští víkend. A jestli bych brigádu doporučil? Mám z ní opravdu smíšené pocity a doufám, že se jednalo o extrém, který je ojedinělý. A proto nebuďte srabi a zkuste si práci i ve státním sektoru – je to adventure, sám vím své!

Fotogalerie:

5 důvodů proč začít podnikat už na škole

Martin Jindřich — Mon, 01 Sep 2014 05:46:14 +0000

#práce #start-up #podnikání #škola

Jako studenti máme pouze omezené možnosti, jak si vydělat peníze, a to prostřednictvím mnohdy podhodnocovaných brigád, které nám dohromady stejně nic užitečného nepřinesou. Anebo tu je druhá možnost – začít podnikat.

Nečekejte, že za vámi přijdou rodiče se slovy: „Tak synu, už je ti 18 let, můžeš si zařídit živnostenský list a začít podnikat.“ Naopak se vás budou snažit odradit argumenty typu: soustřeď se raději na školu, nemáš na to čas, nemáš na to zkušenosti, nemáš na to peníze. A vůbec, teď na to není vhodná doba. Ale kdy je vlastně vhodná chvíle založit start-up a zkusit štěstí? Odpověď: nikdy. V životě pořád chybí dost peněz, času, energie, myšlenek a nikdy není ta „pravá“ chvíle. Jediné období, které se jí podle mě přibližuje, je období studia na vysoké škole. A zde jsou moje důvody:

Můžete a nemusíte

V době studia na vysoké škole je vaším hlavním úkolem školu úspěšně dokončit. A to od vás očekává i okolí. Když tedy založíte start-up a neuspějete, nikoho tím nezklamete a v zásadě se nic nestane. Pořád se můžete spolehnout na rodinu a na její finanční zázemí. To se však po ukončení studií mění, musíte více spoléhat sám na sebe a případný neúspěch v podnikání bolí mnohem více.

Status studenta

Jako student jste společností vnímán velmi pozitivně. Studenti jsou budoucností národa a i z poměrně nedávné historie víme, že jako společenská skupina mohou značně ovlivnit vývoj politických událostí. Všechny tyto atributy mohou vylepšit vaši pozici na trhu. Lidé si totiž řeknou: „Tak mladý a už se snaží něco dokázat.“ Budou vás obdivovat už jenom z toho důvodu, že kdysi byli také studenty a vy budete příkladem toho, co oni nedokázali. Status studenta vám samozřejmě přináší i další výhody – studentské podnikání je v Čechách daňově zvýhodněno a nemusíte platit zdravotní a sociální pojištění.

Bezplatní poradci

Nikdy předtím jste nepodnikali, a tudíž samozřejmě nevíte, jak přesně se to dělá. To vám nikdo nemůže mít za zlé. Nabízí se možnost najmout si konzultanta, aby vám pomohl svými odbornými radami. Jenže to stojí peníze a těch nemáte nazbyt. Alternativa ale existuje. Experty totiž máte všude kolem sebe – vaše profesory. Kdo jiný by měl správně poradit, než ten, který vyučuje? Učit není povolání, ale poslání. Profesoři tu jsou přeci od toho, aby vám pomohli s vaším budoucím životem. O projekt se budou upřímně zajímat i nadále, vždyť se jedná i odraz jejich práce a znalostí.

Nezištný marketing

Jakmile jako student přijdete s vlastním nápadem a konceptem, věřte mi, rozkřikne se to. Minimálně mezi vaše kamarády a známé. Právě spolužáci vám mohou být tou největší oporou. I když se třeba nebudou přímo podílet na vašem projektu, postarají se o marketing, protože právě mladí lidé jsou nejaktivnější na sociálních sítích a mají tak možnost zviditelnit váš projekt mezi další lidi a potencionální klienty.

Prohra = výhra

Jako studenti jste zvyklí na neúspěch. Nebo si minimálně možnost neúspěchu často připouštíte. Vždyť chodíte do školy, která je plná zkoušek, testů a zápočtů. V případě propadnutí u zkoušky se nehroutíte, není nic jednoduššího, než si zažádat o opravný termín a nadrtit se látku znovu. Na další pokus jdete důsledněji připraveni, protože vás k tomu neúspěch donutil. Neúspěch při prvním pokusu o start-up není prohra. Je to zkušenost, kterou můžete využít příště.