Easy Magazine - Studium

New York sídlící v Londýně

PRclanky — Thu, 22 Oct 2015 23:35:46 +0000

Vysoká škola University of New York in Prague se přestěhovala do Londýnské, studium se tak stalo zas o něco příjemnější. Jaké výhody a nevýhody UNYP skýtá a co vás případně čeká, pokud se rozhodnete studovat tuto školu?

Vysoká škola University of New York in Prague se zabydlela v Praze před více jak 15 lety a láká čím dál více studentů i vyučujících a díky tomu neustále rozšiřuje svoji nabídku a pestrost. Od tohoto školního roku se UNYP čerstvě a plně přestěhoval do nových prostor. Bývalá budova v Legerově ulici zdaleka nenaplňovala požadavky a potřeby všech na škole. Prostory byly příliš malé a prostředí vedle magistrály značně rušné a prašné. Během minulého školního roku byly vyučovací prostory na přechodnou dobu ve dvou budovách. Načasování rekonstrukce nových prostor nebylo sice nejšťastnější, státnicových studentům v červnu stresovou atmosféru občas dokresloval zvuk vrtačky, ale těmto provizorním podmínkám už odzvonilo.

Současná lokalita UNYP v Londýnské ulici na Vinohradech je velice příjemná. Okolí je plné zeleně, kaváren a restaurací. Všude v okolí se najde plno místa k studiu i odpočinku. Nová budova daleko lépe vyhovuje požadavkům studentů – stala se místem, kde se nejen vyučuje, ale i pracuje na společných projektech ve studentské místnosti. Studenti mluví o tom, že školné je vcelku vysoké, ale je zde zároveň spoustu možností, jak je možné snížit náklady. Škola například vypisuje odměny za výborně studijní výsledky či přispívá na nájem.

Vidina možnosti získat jak evropský, tak americký titul je pro mnoho studentů velmi lákavá. V době, ve které má titul skoro každý, skýtá tato možnost komparativní výhodu při hledání zaměstnání. Cesta k titulu však není snadná. Studenti UNYP musí prokázat pracovitost a chuť učit se novým věcem. Studium je intenzivní, vyžaduje odhodlanost a komunikační schopnosti. Vyučující jsou studentům stále nablízku v případě, že potřebují konzultaci či pomoc.

Díky nižšímu počtu studentů ve třídách (cca 30 studentů na třídu) je zde nebývalá příležitost pro interakci mezi studenty a vyučujícími, která je velmi živá a přirozená. Je kladen velký důraz na schopnost týmové práce, na aktivní účast a komunikaci. Součástí téměř každého předmětu je týmový projekt, který může být vcelku náročný, protože ne všichni studenti jsou vždy spolehliví a občas dochází ke konfliktům. Všichni se však shodují, že toto je správný způsob, jak se připravit na „real-life experience“. UNYP se tak odlišuje od ostatních vysokých škol, nejen tím že poskytuje kvalitní vzdělání, ale také se snaží své studenty připravit na aktivní a produktivní pracovní život.

Týmové projekty zároveň podporují interakci mezi studenty, stírají anonymitu a postupem času na škole vzniká velmi dobrý kolektiv studentů, kteří se rádi setkávají i mimo školní prostředí. Na UNYP je také velmi aktivní Student Council – studentská rada, která funguje jako prostředník mezi vedením a studenty. Starají se nejen o organizaci doplňujících přednášek a studentských akcí, ale také pracují na zvyšování studentské spokojenosti. V posledních letech škola zapracovala na transparenci – nejen, že se zpřehlednil e-learning, ale online je i absence či průběžné známkování.

UNYP sice není zapojen do programu Erasmus, ale má mnoho zahraničních partnerských univerzit. Studenti mohou vycestovat během druhého, či třetího ročníku. Škola také přijímá zahraniční studenty na semestr nebo na dva, někteří dokonce zůstanou a dokončí studium v Praze. Tato vysoká škola se prosadila mezi nejlepšími mezinárodními univerzitami ve střední Evropě. Nové prostředí je dalším krokem ke zdokonalení celé školy a jejího prostředí a je součástí soustavné práce UNYP na zvyšování spokojenosti jak studentů, tak vyučujících.

„Maturitu z matematiky by měli zvládnout i humanitně zaměření studenti,“ říká profesorka na gymnáziu Semorádová

MichaelKaras — Sun, 18 Oct 2015 15:24:39 +0000

#maturita #maturita z matematiky #matika #zkouska #rozhovor #studium #školství

Jsou moderní technologie důležité ve výuce matematiky? Měla by být maturita z tohoto předmětu povinná? A je třeba podporovat učňovské obory? Na tyto a další otázky nám odpovídala profesorka pražského Gymnázia Nad Kavalírkou, Martina Semorádová.

Říká se, že se matematika u nás vyučuje špatně. Myslíte si to také?

Podle mě je to všechno o lidech - kdo, jak a možná proč učí. Práce by měla kantora bavit, měl by do ní dát také trochu toho člověčenství. Obecně to platí u všech předmětů – když učitel ve svojí profesi uvidí studenty, kteří mu budou za to stát, tak potom se dá jakýkoliv předmět vyučovat dobře. Samozřejmě, že je to i otázka znalostí a zkušeností v oboru. Tato profese má své specifikum v tom, že v ní není moc mužů – ti učí matematiku zase trochu jinak. Je jasné, že časem bohužel učitel zabředne do jistého stereotypu, měl nějaké představy, a pak zjistí, že skutečnost je úplně jiná. Troufám si ale tvrdit, že většina učitelů se vzepře této realitě a snaží se matematiku učit srozumitelně a zábavně. Někdy je to ale velice problematické.

Takže můžeme hovořit o ztrátě určitých ideálů?

Jde o více faktorů – vývoj se nedá zastavit a situace ve školství úzce souvisí se stavem ve společnosti. Ano, zde nastává jisté rozčarování. Před deseti dvaceti lety byli žáci jiní než dnes. O klesající úrovni hovoří i moji kolegové, zkušení kantoři z jiných škol, i začínající učitelé s pětiletou praxí. A co teď s matematikou? Základ zůstává stejný, což je příjemná jistota.

Neměly by se proto vyučovat více praktické obory matematiky (finanční gramotnost) čili umět si například spočítat výhodnost hypotéky?

Matematika je v tomto specifická, připomíná abecedu – profesor nemůže vynechat písmeno, protože žáci by neuměli slova. Učitel musí dávat základy dohromady, aby studenti mohli skládat věty a časem třeba číst. Jednotlivé obory na sebe navazují, matematika je zároveň naprosto striktní a přesná. Na základní a střední škole dostane člověk základy, aby se v budoucnu mohl dostat do světa vyšší matematiky. Ten svět je krásný, ale jeho krásu může poznat jenom někdo. Matematika na této úrovni má obrovský přesah do filozofie a dalších oborů, proto si myslím, že matematika je královnou věd. Co se týká finanční gramotnosti, procenta se zvládnou v rámci základní školy. U hypotéky je to už složitější, protože se musí počítat s mnoha podmínkami banky.

Moderní technologie nejsou všechno

Myslel jsem to tak, že by se probíraly jednodušší příklady.

To už podle mě na školách probíhá, dokonce na úrovni základní školy. Například co s penězi – nechat je doma, investovat, nebo uložit do banky na účet? Když mě bude problematika zajímat, na internetu jistě najdu program, který za mě výpočet udělá. Studenti se budou vždycky ptát, k čemu jim tahle konkrétní věc bude. Většina lidí si vystačí s obyčejnými počty ze základky. Matematika by měla hlavně učit přemýšlet – dedukovat ze souvislostí, analyzovat. Když vařím kávu, je to matematika. Musím nalít vodu do konvice, dát ji ohřát, zalít, dát cukr. Když jeden krok vynechám, tak to kafe neuvařím.

Trochu bych polemizoval, jestli to není spíše logika.

No ale logika je matematika. Myslím si, že málokterý předmět je na tolik přesný, a který mě nutí k naprosto jasnému vyjádření. A když něco během počítání zapomenu, vynechám, tak to mám skoro dobře, ale stavba mi stejně spadne na hlavu. Studenti mi často říkají, že jim výsledek skoro vyšel, nebo že se spletli jenom o znamínko. Ano, ze začátku byl ten postup správně, ale pak si musíte uvědomit, že není jedno, jestli dlužíte 40 milionů, nebo jestli je máte.

Jakým způsobem by se měla matematika vyučovat? Je na místě změna legislativy, zavedení moderních technologií, invence u učitelů?

Učila se dřív matematika dobře nebo špatně? Moderní technologie danou problematiku lépe znázorní, jenže nejsou všespásné. Stále si myslím, že je to o poctivé, systematické práci a počítání příkladů. Velkou roli také vidím v mluveném slovu. Profesor může studentovi pomoct, ukázat mu cestu, díky které bude příklad chápat. Důležitý je i čas, který student musí věnovat přípravě, aby si látku ujasnil. Matematika se nedá učit zpaměti, což u některých předmětů je možné. Můžu třeba probírat nějakou dobu geometrii, pak se přesunu k algebře, ale i tady po čase zjistím, že obory spolu souvisí. Matematika je spravedlivá v tom, že studenty rychle potrestá, když něco nechtějí pochopit nebo se domnívají, že mohou kapitolu přeskočit.

Jak by měl postupovat stát? Řídit nebo dohlížet?

Je otázkou, co stát od školství očekává. Bohužel si myslím, že školství politiky moc nezajímá. Pokud jim nedojde důležitost tohoto odvětví a nevloží se do něj více financí, tak země nikdy nebude vzkvétat. Tento proces je navíc běh na dlouhou trať, protože ani vzdělávání není možné změnit ze dne na den. Podle mě by změna stála za to, protože státy, které se o vzdělávání zajímají, teď sklízejí ovoce. Reformy se projeví například v kvalitě vysokých škol a sami studenti to pak ukážou ve svých oborech.

Nemělo by se zdůraznit, že matematika je o přemýšlení a ne jenom o dosazování do vzorců?

Ano, matematika je hlavně o přemýšlení, nápaditosti, kreativitě. Nenapadá mě oblast myšlení, kam by matematika nezasahovala. Tříbí logiku, nutí přesně uvažovat. Na to všechno ale je potřeba čas. Když musím studenty připravit k maturitě nebo ke zkouškám na vysoké školy, nemám potřebný prostor. Gymnázia mají ještě celkem velké hodinové dotace, ale nereálné je to třeba na odborných školách s minimem hodin. A pak se po nich chce, aby dobře státně odmaturovali. Nápad státní maturity se mi líbí, ta ale není pro všechny typy škol. Maturitní obory musí mít patřičnou hodinovou dotaci. Pokud ji nemají, tak student nemůže zkoušku dobře zvládnout.

Povinná maturita z matematiky jenom na některých typech škol

Souhlasíte s konceptem státních maturit? Má vůbec nějaký smysl, mapuje něco?

Mám pocit, že státní maturity srovnávají nesrovnatelné čili gymnázia s odbornými školami. Stát podle mě chtěl garantovat to, že když student má státní maturitu, tak by měl zvládat to a to učivo. Systém nepokládám za něco světoborného, protože co znamená maturitní zkouška jinde ve světě? Ve většině států se jedná o písemnou záležitost. Nevím, jestli nám říká nějaké speciální údaje, protože za rok dva se systém maturit může znovu změnit, a tím pádem nelze jednotlivé roky spolu porovnávat.

Měl by každý, kdo se dostane na SŠ, maturitu udělat? Jaké má být vůbec procento neúspěšných?

Každý, kdo se dostane na střední školu a bude se snažit, by měl zkoušku zvládnout. Procento neúspěšných studentů mi spíše říká, že je něco v nepořádku. Velká neúspěšnost z matematiky je dána malou hodinovou dotací, na některých školách není jednoduše možné, aby maturanti obstáli u zkoušky. Dříve na průmyslových školách (dopravní, strojní) začínalo ve třídě třicet studentů, sice během prvních dvou ročníků pár lidí neudělalo reparáty, ale pak zbytek studentů úspěšně odmaturoval plus většina z nich úspěšně dodělala vysokou školu. Dnes bohužel není kvalita průmyslových škol moc dobrá, protože skoro každý uchazeč je přijat. Přijde mi, že se dnes uměle vyrábějí studenti, jak středoškoláci, tak i vysokoškoláci. Bavila jsem se i s lidmi, kteří učí na vysokých školách řadu let a podle nich jsou dnes na univerzitách studenti, kteří studují čtvrtý ročník, ale dříve by se do něj neměli šanci dostat.

Jste za povinnou maturitu z matematiky?

Ano, ale ne na všech typech škol, protože si nemyslím, že by například kadeřnice měla mít povinnou maturitu z matematiky. Na gymnáziu ano.

Nediskriminovalo by to ale humanitně zaměřené studenty? Nebylo lepší mít na výběr mezi matematikou a nějakým humanitním / společenským základem?

Gymnázium považuji za všeobecně vzdělávací typ školy, a když si vezmu, že jsem humanitně zaměřený student, tak si vyberu jenom humanitní předměty, které mě zajímají. Jenže když jsem přírodovědně zaměřený, tak na mě číhá čeština, cizí jazyk a až potom si můžu zvolit přírodovědné předměty. Myslím si, že studenti z všeobecně zaměřených gymnázií musí zkoušku zvládnout, i když jsou humanitně zaměření. A to i ti, kteří neměli během studia dobré známky, by zkoušku měli zvládnout, pokud by se na ni připravili. Samozřejmě tu hraje roli i fakt, že by studenti měli vědět už na začátku studia, že z matematiky budou povinně maturovat.

Redukce víceletých gymnázií by ozdravila základní školství

Má didaktický test nějakou výpovědní hodnotu o studentovi?

Test je průřezem základů, které má student získat během absolvování střední školy, a má také garantovat základy matematiky na jisté úrovni. V jistém slova smyslu se test dá částečně našprtat, tím pádem by ho mělo zvládnout širší spektrum studentů. Matematika se ale nedá naučit mechanicky, látce je potřeba rozumět a spočítat penzum příkladů. Student navíc musí na nějaký čas učivo zažít a dát si ho do souvislostí.

Dal by se didaktický test nahradit něčím jiným, aby lépe ohodnotil znalosti a dovednosti maturantů?

Podle mě i didaktický test může ukázat, jestli student tipuje, nebo opravdu počítá. Testy jsou připravovány odborníky, není to namátková záležitost. Je to jedna z možností jak testovat. Nemůžeme najít model, který bude stoprocentně spolehlivý a všespásný.

Byla byste pro návrat dvou úrovní maturity?

Záleží, co od maturity očekávám. Současná státní maturita porovnává nesrovnatelné. Student gymnázia by měl mít díky hodinové dotaci lepší výsledek než učeň. Když zavedeme určitou dvoukolejnost, tak jaký z toho bude výstup? Odmaturuje student A, má trojku z vyšší obtížnosti a odmaturuje student B na dvojku z nižší obtížnosti. Co to znamená?

Bývalý ministr Marcel Chládek navrhoval podporu učňovských oborů před těmi humanitními. Jaký je váš názor?

Je to otázka doby, jednou máme nedostatek techniků, za dvacet let budou zase více potřeba humanitně orientovaní lidé. Situace se neustále vyvíjí a mění, ale myslím, že stát na to pomalu a trochu nešikovně reaguje – vše se dělá skokově, chybí koncepce a plynulý vývoj. To, že nám chybí technici, se ví několik let. Podpora učňovských oborů je potřebná, ale obávám se, že jejich obnova bude běh na dlouhou trať. Učňovské školství bylo dříve na vysoké úrovni, jenže kvůli víceletým gymnáziím se mnoho kvalitních učňovských škol zavřelo. Učni po dostudování oboru často šli ještě na průmyslovku, což jim samozřejmě zvýšilo kvalifikaci. Myslím si, že víceletých gymnázií je opravdu zbytečně moc. Kdyby se jejich počet zredukoval, tak by se základní školství ozdravilo a ve třídách by seděla přirozenější a vyváženější skupina dětí.

Pracujeme na odlišnosti, se kterou budete vynikat

PRclanky — Fri, 18 Sep 2015 08:31:24 +0000

#unyp #studium #vysokaskola

Vysokoškolské vzdělání v srdci Prahy s možností získání evropského a amerického bakaláře z pohledu jedné ze studentek.

University of New York in Prague založená v roce 1998 a sídlící na pražských Vinohradech nabízí osm hlavních oborů (majorů), které se ještě dají zkombinovat s orientací na vedlejší obory (minor). Studium na UNYP je kompletně v anglickém jazyce a trvá 3 nebo 4 roky podle volby programu.

Individuální přístup

Asi nejzásadnějším rozdílem oproti ostatním vysokým školám je fakt, že na UNYP nejste jen číslo v registru. Od začátku se nejen vyučující, ale i běžní zaměstnanci snaží zapamatovat, kdo jste a jaké jsou vaše studijní potřeby. Přestože je od studentů očekáváno, že studium zde je prioritou, většinou ho lze do velké míry přizpůsobit tak, aby člověk zvládal i praxi ve formě brigády či stáže. Ve třídě je maximálně 30 studentů a stále je kladen důraz na aktivní spolupráci mezi samotnými studenty a mezi studenty a profesory.

A co když tam bude moc Čechů?

Češi a Slováci na UNYP studují a je téměř jisté, že ve třídě bude od každé národnosti minimálně jeden student. Je také pravděpodobné, že během studia některý z vyučujících bude Čech či Slovák. Na druhou stranu je ale UNYP vysoce multikulturní školou. Jsou zde studenti nejen ze střední Evropy, ale nezřídka i z arabských zemí, Austrálie, Argentiny, Mexika či USA. Multikulturní prostředí naučí toleranci a poskytne možnost si vytvořit trvající mezikontinentální přátelství.

Teacher-Student barrier break down

Vždy jsem na jiných školách bojovala s pomyslnou hrází mezi učitelem a studentem, přes kterou (byť třeba padací) most prostě nevede. Skoro se zdá, jako by učitelé měli obavu, že automaticky ztratí na těžce vybojované autoritě, když začnou být více přístupní. Vyučující na UNYP jsou z celého světa – z Indie, Kanady, Skotska či USA. Spojuje je ovšem jednotnost v přístupu ke studentům. Studenti jsou respektování, jejich názor je vyslyšen a brán jako podnětný. Vyučující se studentů nebojí a mají tendenci předat studentům co nejvíce znalostí a naučit je s nimi pracovat.

Praxe

Často jsem od svých bývalých spolužáků z gymnázia slýchávala, jak teoretické jejich vysoké školy jsou. Na UNYP sice v prvním roce budete mít spíše teoreticky zaměřené předměty, stále je ale kladen důraz na aktivní užití nově nabytých znalostí. Téměř v každém předmětu budete vyzváni k vytvoření projektu na právě probíranou látku a k vystupování před tabulí, což člověka naučí prezentačním dovednostem i efektivní práci v týmu. Career centre navíc jednou ročně pořádá událost zvanou „career day“, kdy různé nadnárodní společnosti prezentují své vize a nabírají perspektivní zaměstnance. Navíc career centre posílá několikrát ročně přehled aktuální pracovních nabídek z oboru, který studujete.

Žijeme v době velké konkurence vysokoškoláků, ale UNYP vám pomůže vyniknout

Pro mladou generaci nebude snadné sehnat si práci. Těch, kteří chtějí co nejvyšší vzdělání a pak co nejlepší práci, je mnoho. University of New York ale nabízí unikátní recept, jak své studenty odlišit, ba co víc – studium v anglickém jazyce, získání dvojího titulu a bohatá praxe jim umožní excelovat mezi ostatními.

„Při povinné češtině, matematice a cizím jazyku by u maturity propadla polovina studentů“, říká Tomáš Feřtek z EDUin

MichaelKaras — Fri, 10 Jul 2015 17:22:38 +0000

Ministr školství vydrží průměrně ve svém úřadu 17 měsíců. Nedávno odvolaný Marcel Chládek byl ministrem od ledna 2014 až do května 2015, kdy ho odvolal premiér Sobotka kvůli špatným vztahům ke svým podřízeným. Jak dopadlo jeho působení v úřadu? Jaká je nová šéfka rezortu Kateřina Valachová? A potřebujeme vůbec státní maturitu? Na to jsme se ptali Tomáše Feřteka ze vzdělávací organizace EDUin.

Jak byste zhodnotil působení ministra Chládka v úřadu? Co se mu povedlo?

Oceňuji, že zpočátku se snažil navázat na to, co bylo na ministerstvu rozpracováno za předchozích ministrů - nehodil všechno pod stůl. Byl vcelku obratný vyjednavač, dosáhl nakonec dohody nad novelou školského zákona, vláda přijala Strategii vzdělávací politiky 2020, kterou nastartoval jeho předchůdce Petr Fiala. A alespoň v nějaké podobě prošel vysokoškolský zákon.

A v čem byl slabý?

Byl nepředvídatelný, často názorově otočil na obrtlíku. Původně tvrdil, že chce prosazovat model finského školství. Tedy školství sociálně soudržné, kde se děti dlouhodobě vzdělávají spolu, výuka je individualizovaná. Ale když nastoupil do funkce, otočil a stal se z něj nadháněč dětí do učilišť. Spousta nápadů byla chaotická – něco jiného bylo napsáno ve schválené vládní koncepci a něco jiného prosazoval ministr v prováděcích vyhláškách. A pokud jde o personální situaci na úřadu, nešlo jen o to, že se k podřízeným nechoval úplně hezky. On úřad destruoval - odcházeli obtížně nahraditelní lidé.

Účastnil jste se kulatých stolů, o kterých pan Chládek říkal, že je zřídí?

Zpočátku se opět zdálo, že ministr chce otevřít širokou diskusi, sliboval zřídit osm kulatých stolů k jednotlivým problémům – k reformě maturity, inkluzi… Jeden z nich měl být průřezový, věnovaný vzdělávací politice. Toho jsem se účastnil, ale sešel se jen jednou. Když zástupci ministerstva zjistili, že ti přizvaní lidé jsou dosti kritičtí, podruhé už ho nesvolali. Jiné kulaté stoly se sice konaly pravidelněji, ale z žádného nebyly k dispozici veřejné výstupy, žádná šance dozvědět se, o čem se debatovalo. Takže i původní záměr otevřenosti se otočil v pravý opak.

Co konkrétně zlomilo vaz bývalému ministrovi?

I když to na veřejnosti tak vypadalo, Chládek nebyl odvolán kvůli jednomu článku v novinách. O jeho problémech se vědělo dlouhou dobu. Novináři, a nejen z médií patřících Andreji Babišovi, se snažili přes půl roku ověřit informace o jeho chování. Náznaků, že situace je neudržitelná, přibývalo. Když vyšel článek v Mladé frontě Dnes, premiér Sobotka se pravděpodobně bál, aby se neprovalilo ještě něco horšího, a proto Chládka odvolal.

„Ministerstvo školství už není bráno jako zbytkové.“

Co říkáte na novou ministryni Kateřinu Valachovou? Vybral premiér Sobotka dobře?

ČSSD hledala úpěnlivě a měla velký problém, koho vlastně nominovat. Chládek se na funkci dlouhá léta připravoval a mezi politiky neměli sociální demokraté rychlou náhradu. Paní Valachová nebyla politička, ale vysoká státní úřednice a profesně se věnovala něčemu jinému. Podílela se však jako Dienstbierova náměstkyně na novele školského zákona, především paragrafu, jenž se týká inkluze, což je jeden z klíčových problémů našeho školství. V tom se vyzná. Ale o jejím úspěchu rozhodne také to, zda dokáže prosadit svoje představy vůči ostatním ministrům a také v rámci strany.

Byla vybraná na základě genderového klíče?

Premiér Sobotka už dříve říkal nahlas, že ho bude uplatňovat, ale podle mě to nebylo jediné kritérium. Kdyby šlo jen o toto, dostala by ministerstvo nějaká jiná zasloužilá sociální demokratka.

Nedostávají strany ministerstvo školství jenom do počtu, aby se neřeklo?

Nemyslím si to, protože rezort si vybrala nejsilnější koaliční strana. ČSSD ho dlouhodobě chtěla a sám Chládek se na něj připravoval. Dříve tradičně dostávala ministerstvo školství nejmenší koaliční strana jako zbytkové. Takto bylo MŠMT vnímáno do nástupu Petra Fialy. Jeho působení dodalo úřadu váhu, byť Fiala nebyl tehdy ještě členem ODS.

Který z ministrů vám připadal nejkompetentnější a dokázal nejvíce prosadit?

Každého ministra musíme hodnotit v kontextu doby. Dá se říct, že každý něco udělal – někdy lépe, někdy hůře. Největší posun byl podle mě za Ondřeje Lišky, který obrátil agendu úřadu k důležitým věcem. Vnímám pozitivně i působení Petra Fialy, který dokázal sjednat dohodu například okolo státní maturity a po éře „dobešovské“ hysterie resort stabilizoval. Díky němu se úřad začal chovat předvídatelně a víc komunikoval. EDUin dělal tehdy kampaň věnující se vzdělávání a byli jsme schopni s lidmi z ministerstva efektivně spolupracovat a dohodnout se.

„Zaměstnavatel více ocení odbornou práci než papír s čísly.“

Potřebujeme vůbec státní maturitu? Není to jen zbytečné vyhazování peněz z rozpočtu?

Je otázka, jestli bychom státní maturitu zaváděli, kdybychom věděli, co nás pak bude čekat. Ale nebyl bych dnes pro to ji zase zrušit. Jednak jsme do ní investovali velké peníze, jednak do ní hlavně učitelé dali mnoho energie. Takže lepší řešení je současný maturitní model dál proměňovat a vyvíjet, než se vrátit k její původní podobě.

Neměla by být maturita více praktická? Řešit „skutečné“ problémy než křížkovat písmena?

Maturita nejsou jenom křížkovací úlohy, protože zkouška má státní a školní část. Myslím, že se brzy začne diskutovat o lepším modelu zkoušky. Podle mě by stát měl kontrolovat jen didaktické testy, které by představovaly minimální úroveň znalostí. Ve školní části by se pak zkoušelo to, co je pro školu specifické.

Co maturita zlepšila?

Za krok vpřed považuji zkoušky z jazyků. Jejich podoba do značné míry vychází z mezinárodních jazykových zkoušek. Ústní zkouška z češtiny mi trochu přijde jako parodie na znalosti literatury, i tak vidím posun v tom, že se nezkouší literární dějepis, ale student analyzuje dílo. Také didaktický test z češtiny přes všechny problémy směřuje ke schopnosti porozumění textu, což dříve nebylo běžné.

Jaký je váš názor na současný model maturity? Je vyhovující?

Je vyhovující v rámci možného. Zatím jsme nedospěli k ničemu lepšímu. Měli bychom směřovat k tomu, že nebudeme zkoušet jednotlivé předměty, ale dáme u maturity studentům komplexnější úkol, který ověří, jak umějí zacházet s tím, co se na škole naučili. Máte den, dva na vypracování, plný přístup ke zdrojům a musíte napsat nějaký text, přeložit cizí text, napsat shrnutí v angličtině, pracovat s grafy a daty, musíte umět vyrobit prezentaci a na konci projekt prezentovat před maturitní komisí. Pokud práci obhájíte, odcházíte ze školy s maturitním vysvědčením a konkrétní prací. Takto postavená zkouška by ověřila vaše kompetence daleko lépe. Navíc student by si pravděpodobně vybral téma práce, které souvisí s jeho budoucím profesním směřováním, a výsledek by byl pro zaměstnavatele daleko zajímavější než maturitní vysvědčení s číslicemi. Tento model se zkouší v Dánsku už několik let a i u nás se některé školy vydaly samostatně touto cestou.

„Otázka na Jidáše je sestavena v souladu s maturitním katalogem.“

Byl byste pro povinnou maturitu z matematiky?

Ne, protože by to vedlo k destrukci maturit. Stačí se podívat, jaká je neúspěšnost u testů z matematiky teď. Pokud by CERMAT nezměnil jejich náročnost a ministerstvo by zavedlo místo jedné povinné zkoušky tři – češtinu, matematiku a cizí jazyk, pravděpodobná neúspěšnost by se pohybovala někde mezi třetinou až polovinou všech maturantů. Ředitel CERMAT pan Zíka to spočítal na 48 %. Pokud by byla vyřazena polovina maturantů, dalo by se to ještě prezentovat jako problém líných studentů? To asi ne, jedná se evidentně o systémový problém.

Vrátil byste vícestupňovou úroveň maturit? Je šance, že by vysoké školy akceptovaly vyšší maturitu jako přijímací zkoušku?

Nevracel bych se k tomu systému, neosvědčil se. Nelze od jedné zkoušky chtít, aby zároveň hlídala spodní laťku, a zároveň sloužila jako vstupenka na vysokou. I pokud by se dělala v rámci maturity i zkouška, kterou by akceptovaly vysoké školy, musela by vzniknout ve spolupráci s nimi. Ale vzhledem k tomu, kolik těch fakult je, nevidím takovouto dohodu jako reálnou.

Co říkáte na kauzu Jidáš? Má být otázka z Bible v didaktickém testu z češtiny?

Ta otázka je sestavena v souladu s maturitním katalogem, proto nelze proti ní mít námitek. Jedná se o čtenářskou úlohu, k jejímuž vyřešení potřebujete nějakou obecnou znalost. Navíc s Jidášem Iškariotským a dalšími postavami z Bible se běžně setkáte v literární výchově. Je to znalost, kterou považuji za samozřejmou součást všeobecného kulturního přehledu. Jidáš je silný kulturní mem, s nímž se budeme ve veřejné komunikaci potkávat ještě velmi dlouho.

Tomáš Feřtek (1962) se narodil v Praze. Vyučil se mechanikem – elektronikem a tři roky studoval Pedagogickou fakultu UK, obor Český jazyk a Občanská nauka. V letech 1991–2007 byl reportérem a šéfreportérem časopisu Reflex. Podílel se jako dramaturg a scénárista na výrobě detektivních seriálů Kriminálka Anděl a Případy 1. oddělení. Pracuje pro Českou televizi. Je spoluzakladatelem obecně prospěšné společnosti EDUin, která se zabývá popularizací vzdělávání, autorem několika publikací o reformě vzdělávání a turistických průvodců pro rodiny s dětmi. Rád chodí do přírody a jezdí na kole.

Studuj v paláci!

PRclanky — Tue, 26 May 2015 18:27:53 +0000

#AAU #Thurn-Taxisův palác

Od letošního roku sídlí Anglo-americká vysoká škola o. p. s. v nově zrekonstruovaných prostorách Thurn-Taxisova paláce, což je důvodem k oslavám této již tradiční, v Čechách 25 let fungující, soukromé vysoké školy. Co nabízí nádherné prostory uvnitř, ukáží fotografie a jak se na AAU studuje a co škola plánuje do budoucna, poví článek.

Tradiční v novém

Po více než rok trvajících opravách místností, sálů, bývalých koníren a chodeb se Thurn-Taxisův palác otevřel studentům Anglo-americké vysoké školy. Za touto rekonstrukcí stojí městská část Praha 1, která za ni obdržela i významná ocenění od Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Palác bude škole pronajímán za 9 milionů korun ročně, což je pro rozpočet městské části významná položka. Při slavnostním otevírání, kterého se účastnil i známý americký velvyslanec Andrew H. Schapiro, byla oslavena spolupráce školy a městské části Praha 1, díky které byl tento pražský skvost opraven.

Vysoká škola, která byla založena v roce 1990 a je tak nejstarší soukromou vysokou školou v České republice, doufá, že i díky změně prostor navýší počty studentů. V současné době jich zde studuje přes 950 z 67 různých zemí, tento počet plánuje rozšířit na 1500. Zaměření školy na cizí jazyky vyžaduje, aby zde učili a působili zkušení mezinárodní vyučující. Jde mezi nimi najít odborníky s doktoráty z Harvardu, Yale, Stanfordu a dalších prestižních a nejen amerických univerzit. Vyučující ale nejsou jen akademici a teoretici, převážná většina vyučujících má také praktické zkušenosti a často na škole vyučují také experti ve svých oblastech, kteří studenty seznamují s aktuálními trendy v praxi.

Otevřené brány v zahraničí

Díky studiu na cizojazyčné Anglo-americké vysoké škole se studenti uplatňují po celém světě, ať už jako podnikatelé či pracovníci národních a nadnárodních společností, organizací, institucí i diplomatických služeb. Navíc absolventi bakalářských oborů mnohdy postupují na prestižní univerzity v USA či Velké Británii. Výuka v cizím jazyce je zkrátka znát. Studenti si z něj totiž odnáší mnohem hlubší a kvalitnější znalost angličtiny, a také posiluje samostatné a kritické myšlení.

O způsobu vyučování mluví prezident AAU Assoc. Prof. Alan Krautstengl, Ph.D. takto: „Anglosaský styl studia má velké výhody pro všechny, kteří se rozhodují studovat a přemýšleli například o jazykových kurzech, studiu v zahraničí nebo nových přijímačkách pro další akademický rok. Studium na naší vysoké škole si můžete naplánovat podle vašich potřeb, aby se dalo skloubit s prací nebo jinými aktivitami. Výhodou je takové studium i pro stáže a studijní pobyty v zahraničí. Naše škola jich nabízí obrovské množství a jazykové předpoklady jsou často tím nejdůležitějším kritériem pro to, abyste se dostali na kvalitní zahraniční univerzity na zkušenou.“

Kladen je důraz na aktivní zapojení studentů do výuky: na rozdíl od místního standardu nerozlišují přednášky a cvičení, neb ty jsou integrovány do jedné hodiny. Studenti mají povinnou docházku, jež ale neznamená pouze pasivní účast na hodině, ale hlavně aktivní zapojení se do diskuzí, práci na projektech, prezentacích apod. Pestrost studentstva pomáhá studentům v mezikulturní komunikaci a naučí je fungování v globálním světě.

Výhody dnešní a budoucí

Anglo-americká vysoká škola poskytuje unikátní systém prospěchových stipendií, který v Čechách není zas tak běžný. Díky němu mohou nejlepší studenti studovat zadarmo na základě dosaženého studijního průměru GPA (Grade Point Average).

Rovněž škola usiluje o zisk prestižní akreditace WASC (Western Association of Schools and Colleges), která je známkou kvalitní instituce. Znamená stvrzení, že vysoká škola nabízí studijní programy splňující nejvyšší standardy na vzdělávání, zajišťuje kvalitní služby pro studenty a má dobře fungující řízení na všech úrovních. Akreditace zvyšuje reputaci instituce, a tedy zvyšuje také hodnotu diplomů absolventů, kteří se pak mohou s ještě větším úspěchem ucházet o pracovní pozice zde i v zahraničí.

Fotogalerie:

Léto jako na Oxfordu

AlesPitin — Wed, 20 Apr 2016 21:05:40 +0000

V červenci a srpnu si už pošesté budou moci čeští a slovenští středoškoláci za čtyři tisíce korun vyzkoušet vzdělání ve stylu nejlepších světových univerzit. Jak takové vzdělání vypadá? A co přitáhne do zapadlé vísky u Považské Bystrice dvě desítky lektorů z Oxfordu, Cambridge a Harvardu?

Na burze

„Vstávejte, jdeme obchodovat!", vyzývám studenty na kurzu ekonomie, který vedu. Je ráno a oni jsou ještě rozlámaní od včerejšího turnaje ve famfrpálu. Ano, toho sportu, ve kterém tak vyniká Harry Potter. Naše pravidla se od těch bradavických liší hlavně tím, že nepoužíváme létající košťata. O to víc se naběháme a studentům proto teď chvíli trvá, než se postaví na nohy.

Pak se ale vesele pouští do obchodování se smyšlenými trubkami, které v naší hře znázorňují papírové kartičky. Prodejci vyvolávají ceny, kupující se je snaží usmlouvat. Když se dohodnou, přicházejí za mnou a já obchod pilně zapisuji na tabuli. Když obchodování skončí, spočítáme, jaká byla průměrná cena a kolik trubek se prodalo. „Proč je cena právě taková?" ptám se. „No protože tam nabídka potká poptávku!", sebevědomě nadhodí jeden student. Žádám ho, aby mi vysvělil svými slovy, co tím myslí. Ukazuje se, že odpověď vůbec není tak jednoduchá, jak by se zdálo. Pouštíme se do zapálené diskuse nejen o ceně našich smyšlených trubek, ale i třeba o cenách ropy nebo o „vajíčkové krizi" z roku 2012.

Je léto a my jsme na Letní akademii Discover. Sto středoškoláků se sem na týden sjelo, aby si vyzkoušeli obory, o jejichž studiu uvažují nebo o které se zajímají. Každé dopoledne mají semináře ze dvou kurzů, které si sami vybrali. Odpoledne chodí na workshopy - třeba o feminismu, nebo o tom, jak založit vlastní firmu, o přihláškách na zahraniční univerzity, o tancování salsy nebo psychologii zla.

Aleš právě odmaturoval na gymnáziu v Brně. Na Discoveru už je podruhé a po loňské ekonomii si letos vybral kurzy lingvistiky a amerických studií. Zvlášť ten druhý jmenovaný se mu bude brzy hodit. Předchozí Discover v něm utvrdil touhu jít studovat do zahraničí. Jeho přihláška výběrové komise zaujala a nyní od září nastupuje ke studiu společenský věd na Harvardově univerzitě. I Kristýna je z Brna, ale maturita ji teprve čeká. Do ciziny se zatím nechystá, přemýšlí o studiu žurnalistiky v Praze nebo Brně. Na Discoveru se ale rozhodla sledovat jiný ze svých zájmů a vybrala si kurzy matematiky a informatiky.

Myslet jako na Oxfordu

Discover - jehož název v angličtině znamená „objevuj" - založila skupina slovenských kamarádů, z nichž většina tehdy studovala na Oxfordské univerzitě. Jeden z nich je Kubo: „Když jsem po studiích práva v Praze přišel do Oxfordu, věděl jsem toho hodně o zákonech a o právu. Ale až tam jsem se naučil přemýšlet jako právník. Discover jsme založili proto, že bychom právě určitý způsob myšlení, ať už o právu, dějepise nebo matematice, chtěli naučit i naše účastníky. I proto na kurzech debatujeme, děláme pokusy nebo třeba inscenujeme soudní jednání. Jen z poslechu něčí přednášky se nikdo přemýšlet nenaučí."

O padajících a rostoucích hvězdách

Nad údolím svítí hvězdy. Skupina studentů a lektorů sedí na louce nad setmělými chatkami. Probíhá Irenčin workshop o hvězdách. Irenka dříve pracovala pro Google a nyní v Americe pomáhá dětem z chudých rodin rozšiřovat své vzdělání pomocí středoškolského debatování. Dnes večer se ale vrací ke svému původnímu vzdělání - astrofyzice. Popisuje, jak hvězdy vznikají a jaký tvar má mléčná dráha. Začíná druhá půlka prázdnin a z oblohy co chvíli „spadne hvězda". Jeden z účastníků dostane Irenku do úzkých: „Proč se meteory potkávají se zemí nejčastěji zrovna na začátku srpna?" Irenka v danou chvílí neví. Nebojí se to přiznat a slíbí, že to zjistí. Další den skutečně přijde s odpovědí - meteory jsou úlomky komet, které v minulosti vesmírem proletěly. Země při oběhu Slunce právě v tuto roční dobu prolétává místem, kde kdysi některá kometa zanechala vysoké množství úlomků, a proto jsou svítící meteory vidět častěji než jindy.

V jedné ze společenských místností zatím probíhá noční čtení poezie. Rozdíl mezi studenty a lektory tady už není podstatný. Společně čtou básně - Nezvala, Hraběte, Baudlaira a další - sdílí své dojmy z nich a diskutují o jejich obsahu. Kristýna je příjemně udivená z toho, kolik jejích vrstevníků také zajímá poezie. Nakonec pod dojmem atmosféry sebere odvahu, a přečte jednu ze svých vlastních básní - tentokrát k příjemnému údivu všech ostatních.

"Právě o to nám jde", vysvětluje lektorka Maruška. "Středoškolák, kterého zajímá dění na Blízkém východě či fungování lidského mozku si snadno může začít připadat „mimo“. Na Discoveru, podobně jako na dobré univerzitě, potká vrstevníky, které baví přemýšlet a povídat si o podobných tématech. Zjistí, že jeho zájmy vůbec nejsou „mimo“, ale jsou naopak skvělé. Díky ostatním studentům a lektorům vidí, co všechno může dělat a kým může být. Na konci týdne pak odjíždí s chutí - v deseti různých směrech - dále objevovat. Právě proto to jméno - Discover!"

Matěj Bajgar

Stipendium ve výši 50 000 Kč pro nové studenty Otevřené informatiky na FEL ČVUT

NinaDjukanovic — Thu, 21 Jan 2016 14:11:22 +0000

Společnost Avast Software patří ke světovým špičkám v oblasti počítačové bezpečnosti. Tato společnost se rozhodla již několikátým rokem podpořit studijní program Otevřená informatika (OI) na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze stipendiem ve výši 50 000 Kč - a to pro 3 nadané chlapce v oblasti matematiky. Více nám o tom pověděl stipendista Otakar Jašek.

Jak jste se o programu Otevřená informatika a možnosti získat stipendium dozvěděl? Z jakého důvodu jste se rozhodl pro studium Otevřené informatiky?

O programu jsem se dozvěděl z webových stránek Fakulty elektrotechnické ČVUT, v té době jsem se totiž rozhodoval mezi několika programy na FEL, konkrétně Kybernetikou a robotikou (Kyr), Komunikací, multimédii, elektronikou (KME) a Otevřenou informatikou (OI). Poté, co jsem se na Dni otevřených dveří dozvěděl více také o možnosti získat stipendium a uvědomil si, že KME by mi nejspíš moc nešlo kvůli kvantu fyziky, která mě nikdy tolik nebavila, jsem si vybíral už jen mezi KyR a OI. Tyto programy mají v prvním ročníku velmi podobné studijní plány. Kvůli stipendiu jsem se tedy rozhodl pro přihlášení na OI a zvolil si v prvním semestru i předměty z KyR, které se liší od studijního plánu OI.

Nakonec své volby vůbec nelituji. Vyhovuje mi, že to je jeden z nejmenších programů informatiky v republice a díky tomu se nám učitelé opravdu věnují.

Co všechno jste musel udělat proto, abyste získal stipendium pro nadané chlapce podporované Nadačním fondem Avast Software, a.s. Bylo náročné na stipendium dosáhnout?

Pro dosáhnutí na stipendium bylo potřeba pouze absolvovat Scio test z matematiky a mít co nejlepší výsledek. Na prvním testu jsem měl percentil 96, ale říkal jsem si, že když je ta možnost stipendia, možná by stálo za to, to zkusit ještě jednou, protože jsem s výsledkem nebyl moc spokojený a cítil jsem, že mám na víc. A skutečně, napodruhé jsem dosáhl na percentil 98 a to už jsem se cítil vcelku jistě. Scio automaticky posílá výsledky dané vysoké škole a tak již nic jiného nebylo potřeba udělat. Škola mě sama kontaktovala, aby mě informovala o tom, že jsem stipendium získal.

Jak je to se stipendiem ve vyšších ročnících?

Ve vyšších ročnících už takováto nadstandardní stipendia nejsou, "pouze" normální celofakultní prospěchová stipendia. Za samé A se dostává jednorázově cca 13 tisíc, což si i tak myslím, že není málo a tak stojí za to studovat poctivě.

Doporučil byste i dalším chlapcům, aby se pokusili získat stipendium společnosti Avast?

Samozřejmě. Nejde jenom o stipendium samotné, i když i to je rozhodně lákavé, ale také o to zjistit díky Scio testům, jak dobře na tom v republikovém srovnání v matematice jste. Jestliže si povedete dobře, budou vám navíc prominuty přijímací zkoušky.

Existuje nějaké podobné stipendium i pro dívky?

Ano, ono vlastně nejdřív bylo stipendium 50 tis. pro 3 nadané dívky a až pak po nějaké době vzniklo stipendium pro kluky. Stipendium pro holky bylo iniciované fakultou a až po pár letech se podařilo dojednat sponzora (Avast) pro podobné stipendium i pro kluky. Logicky to i tak není zcela vyvážené, protože je mnohem větší počet kluků než holek, kteří se k nám hlásí, ale mít takovéhle stipendium pro holky je určitě lákavé a přitahuje to holky k informatice - což je super.

Mohl byste pár slovy popsat program OI, v čem je pro Vás zajímavý?

Jedna z velkých výhod, o kterých jsem už mluvil, je ta, že je nás tu poměrně (v porovnání s informatickými obory v republice) málo, a tak se nám profesoři a učitelé věnují. Zároveň je nám neustále nabízeno, ať jsme proaktivní a když nás něco bude zajímat, tak ať se zkusíme zapojit do projektů. To ze zkušeností od kamarádů z jiných škol vůbec není běžné a my si tak ke skutečným vědecko-výzkumným projektům můžeme “přičuchnout” už v prváku, zatímco na jiných školách mnohdy až při psaní bakalářky

Jaké máte plány do budoucna?

Od prvního ročníku bakaláře spolupracuji s výzkumným centrem CMP (Center for Machine Perception), které funguje pod Katedrou kybernetiky na naší fakultě a aktuálně tam dělám bakalářskou práci. Umím si představit, že bych rád dělal podobné věci i po skončení studia, tedy výzkum umělé inteligence a chytrých algoritmů.

Více informací o stipendiu se můžete dozvědět na webu OI, či na živo během Dne otevřených dveří Fakulty elektrotechnické, který proběhne již v úterý 26. ledna 2016 v časovém rozmezí 8:30 - 15:00 na Karlově náměstí 13, Praha 2.

Nezaměstnanost u nás nehrozí

PRclanky — Tue, 11 Aug 2015 17:21:57 +0000

#unyp #pruzkum #vysokaskola

Krátký průzkum Českého rozhlasu se zaměřil na zaměstnanost studenstva. Jak v něm obstála University of New York in Prague a co to o ní vypovídá?

Dle průzkumů Českého rozhlasu o zaměstnanosti absolventů vysokých škol, se na předních příčkách krom renomovaných státních škol, jako je UK či AMU, objevily i školy soukromé a jednou z těch, která získala 0% studentů na úřadu práce, byla vysoká škola University of New York in Prague. Ač by bylo bláhové si myslet, že úplně každý student najde práci ve svém oboru a uplatnění ve svém vysněném zaměstnání, už jen fakt, že každý student má nějakou práci, je pozitivní.

Umístění mezi prvními v takovémto menším průzkumu, je sice jen drobným vítězstvím, ale i tak v mnohém reflektuje úsilí a cíle našeho vzdělávacího programu. Naši studenti vždy mají kam jít, je o ně zájem a hlavně, a to je v posledních letech ve školství nedostatkové a potřebné, mají zájem. Díky znalosti anglického jazyka se nebojí cestovat a komunikovat, jsou více otevření, dobře spolupracují a dobře fungují v kolektivu i samostatně. Naše škola poskytuje zajímavé multikulturní prostředí a rozšířené studijní pobyty na více než 25 univerzitách po celém světě. S našimi akreditovanými tituly nezapadnete ani v Čechách, ani v zahraničí a poskytnou vám spolu s vašimi získanými dovednostmi možnost najít si ty nejzajímavější pracovní příležitosti po celém světě.

Krom silného studentského kolektivu u nás můžete najít i vyučující a profesory z 25 zemí světa. Navíc už při přijímacím řízení vám bude přidělen speciálně vyškolený studijní poradce, který vás individuálně provede celým procesem, pomůže vám podat žádost ke studiu i vybrat nejvhodnější studijní program. Na podání přihlášky na UNYP máte ještě čas a termíny přijímacích zkoušek na srpen a září jsou vám stále k dispozici.

Tento průzkum není příliš překvapivý, ale potěšilo nás, že potvrzuje důležitá fakta o našich studentech, že se neztratí, je o ně zájem a především, že mají zájem. Pokud chcete patřit do kolektivu těchto studentů, rádi vás uvítáme u přijímacího řízení.

Průzkum: http://www.rozhlas.cz/zpravy/data/_zprava/kde-studovat-abyste-neskoncili-na-dlazbe-nejlepsi-a-nejhorsi-vysoke-skoly--1513387

Naše škola: https://www.unyp.cz/cs/

Školy a firmy spolupracují, v praxi z toho mohou těžit studenti

AlesPitin — Fri, 31 Jul 2015 10:34:29 +0000

Pracovní stáže studentů jsou nezbytnou součástí studia na vysoké škole. Alespoň tak to vnímají na vysoké škole NEWTON College, která vedle Prahy působí i v Brně. Studentům škola nabízí již od prvního ročníku rozmanité podoby spolupráce s vybranými společnostmi a zapojení se do řady zajímavých projektů.

Jak studenti praxi získávají?

„V současné době velká část studentů pracuje či podniká i při denním studiu. Považuji to za velmi dobrý způsob, jak skloubit příjemné s užitečným. Řada našich studentů má v době ukončení studia již fungující firmy,“ říká rektor NEWTON College Jan Mojžíš.

Absolvování praxe již v průběhu studia přináší podle něj studentům řadu výhod v podobě seznámení se s reálným pracovním prostředím, kde mohou aplikovat, rozvíjet a reflektovat získané poznatky z výuky.

Studenti tak získávají zkušenosti, kterých se jiným dostává až po absolvování studia a nástupu do prvního zaměstnání. V neposlední řadě také navazují cenné kontakty v podnikatelské a veřejné sféře.

Co tím získávají firmy?

Stanislav Gálik ze společnosti Unifer hodnotí spolupráci se školou kladně. „Spolupracujeme se studenty z mnoha vysokých škol a studenti z NEWTON College patří mezi ty nejlepší. Jsou výjimečně kreativní a pracovití a zásadně přispívají ke kvalitě našich projektů. Studenti, se kterými jsme měli možnost spolupracovat, patří bezpochyby mezi špičku ve své věkové kategorii,“ říká Gálik.

Možnost získat pracovní zkušenosti již během studia si chválí i studenti školy. „Pracovat během školy, pracovat klidně i zdarma, ale získávat praktické zkušenosti, to považuji za nesmírně přínosné. Jestli mohu studentům něco doporučit, pak aby při škole své znalosti otestovali rovnou v praxi,“ říká například David Kašper, který již během studií založil úspěšnou společnost Purple Technology.

Certifikát jako důkaz

Na konci studia obdrží studenti Certifikát o provedené praxi, v němž je uveden výčet všech realizovaných aktivit. Ten jim dává zajímavý náskok před jejich vrstevníky při vstupu na pracovní trh. Řadě studentů navíc pracovní stáže pomohly v podobě dlouhodobého pracovního uplatnění již během studia či hned po jeho ukončení.

Studenti NEWTON College se tak mohou dostat na praxi do firem, jako je Siemens, Student Agency, Eset, Generali či Hartmann. Škola ovšem spolupracuje například i s městem Brno či neziskovou organizací Člověk v tísni.

Fotogalerie:

Budeme poskytovat diplom s největší váhou v České republice, říká rektor Anglo-americké vysoké školy, o. p. s.

PRclanky — Thu, 30 Jul 2015 21:11:27 +0000

#AAU #anglo-american university #alan krautstengl #rozhovor

Anglo-americká vysoká škola, o. p. s. (AAU) se v lednu 2015 přesídlila do krásných prostor Thurn-Taxisova paláce pod Pražským hradem. Jak se odlišuje od jiných českých soukromých škol? A dá se vůbec srovnávat se soukromými školami v Česku? Ptali jsme se rektora školy, Assoc. Prof. Alana Krautstengla, Ph.D.

Proč by si český student, řekněme absolvent gymnázia, měl vybrat právě AAU?

Řekl bych, že studentům, kteří chtějí a hledají anglo-americký způsob výuky a zároveň z nějakého důvodu ještě nejsou připraveni vyjet do Spojených států anebo i do Anglie, nabízíme velice zajímavou alternativu v srdci Prahy. Možná další praktický důvod je, že na bakalářský stupeň vzdělání ve Spojených státech je velmi obtížné získat stipendium, zatímco na magisterském a doktorském stupni je to paradoxně mnohem jednodušší. Toto by mohl být také jeden z pragmatických důvodů, proč nejít rovnou do Spojených států, ale k nám. Tím nechci říct, že jsme škola jenom pro Američany, působí zde studenti z téměř 70 zemí světa a my si českých studentů nesmírně vážíme a jsme rádi, když si k nám najdou cestu. Studenti, kteří chtějí do světa a mít zkušenost z mezinárodních firem budou chtít celosvětové vzdělání. Pro tyto studenty jsme jedna z nejlepších a nejlogičtějších voleb už jenom proto, že americké vzdělání mohou mít tady a mohou ho mít za zlomek ceny, za kterou by získali podobné vzdělání ve Spojených státech.

V České republice panuje všeobecný názor, že soukromé vysoké školy nemají takovou úroveň jako ty státní. Snažíte se nějakým způsobem vymanit z tohoto předsudku?

Tuto otázku dostávám docela často a jsem rád, že zazněla, protože je důležitá. Myslím si, že podle různých kvalifikovaných kritérií úroveň soukromých škol skutečně zaostává za úrovní veřejných vysokých škol v České republice. To není předsudek ani mýtus, do značné míry je to pravda. Když se na stejný problém podíváme celosvětově, v úplné špičce univerzit jsou skoro všechny soukromé: Harvard, Princeton, Yale, Cambridge, Oxford, Stanford. To jsou všechno soukromé vysoké školy a těch veřejných, v Americe řekněme státních, je ve špičce strašně málo, jsou tam třeba školy jako Berkeley a MIT a tím to končí. To neznamená, že by bylo v principu něco špatného se soukromým vysokým školstvím. To by asi Harvard nebyl úspěšný, jak je. Tady v Čechách je to dáno historicky, nechci to nějak blíže rozebírat a hodnotit.

My jako Anglo-americká vysoká škola, o.p.s se snažíme srovnávat se světem. Máme školy, se kterými si porovnáváme různá kritéria, a ty jsou zahraniční a převážně americké.

AAU je nejstarší soukromou vysokou školou v České republice. Jaké byly její začátky?

Začátky byly do značné míry fandovské a entuziastické. Pan Jansen Raichl spolu se svou maminkou školu založili, vznikala jako nadace. Nicméně už od počátků byli studenti poměrně úspěšní. Například studenti práv tehdy v celosvětové soutěži, kde se simulovaly právní procesy, skončili velice úspěšně.

Letos slaví AAU výročí 25 let, vy sám jste ve funkci rektora deset let. Jak velkou proměnou škola prošla?

Když jsem sem přišel, byla škola ekonomicky na zavření. Měla relativně málo studentů, něco přes dvě stovky. Byla ve složité finanční situaci, silně zadlužená. Takže jsem si šel sednout do kokpitu letadla, které se řítilo k zemi. Povedlo se to zvednout na vysokou úroveň, trochu jsme šprncli křídlem o ranvej, ale povedlo se to. Dneska je škola bez dluhů s finančními rezervami, naprosto finančně stabilní instituce, která má už i magisterské programy, výzkum a afiliace s prestižní americkou agenturou. Podívejte se na prostory, ve kterých dneska sídlíme. Škola je dneska někde úplně jinde. Já bych to přirovnal k tomu, že jsme fungovali na parní pohon a dneska jedeme na elektřinu a připravujeme se na přechod na jadernou fúzi.

Co pro vás samotného vysoká škola znamená? Vidíte ve své vysoké pozici možnost ovlivnit a zkvalitnit celkově vzdělání v České republice?

Pouze práce to pro mě určitě není, také se pro mě jedná jistě o srdeční záležitost. Jinak bych tady takto dlouho nevydržel, protože někdy to bylo a je skutečně náročné, ale baví mě to. Svým způsobem si člověk připadá jako jeden z architektů, kterýse snaží postavit něco vznosného a něco, co bude široce sloužit mnoha generacím. Rozhodně to není práce typická. Už jenom to, že není monotónní a zahrnuje v sobě mnoho věcí. Nejvíc se mi na ní líbí kreativita, možnost si snít, mít vize a spojovat lidi, aby se nebáli tytovize uskutečnit.

Ambici ovlivnit české soukromé vysoké školství skutečně nemáme. Trh se soukromými školami je hodně roztříštěný a rozprostřený. Velice často soukromé vysoké školy mají úplně jiné priority a fungují na úplně jiných mechanizmech než my a nemyslím si, že tady ten přímý vliv na to je. My vybereme třeba jen čtyři studenty z deseti, což je netriviální poměr, to není obvyklé pro soukromé vysoké školství. Naši studenti jsou sami spolutvůrci kurikula. Systém platby je úplně jiný. Na českých soukromých školách se platí takzvaně za rok studia. My třeba dostáváme otázku: „Kolik u vás stojí rok studia?“ Na to nelze odpovědět. To záleží na tom, kolik předmětů si student vezme. Něco jiného je, když si vezme předmětů pět, a něco jiného, když si vezme tři. My jsme něco jako restaurace, kde zaplatíte za to, co sníte, a ne za to, jak dlouho v ní sedíte. Markantně se odlišujeme od českého soukromého, ale i veřejného, vysokého školství. Fungujeme skutečně na americkém principu. Z úspěchu českých vysokých škol máme radost, ale nepovažujeme je za konkurenci. Bereme je jako odlišnou možnost dalšího intelektuální vývoje pro studenty.

Už z názvu školy je patrný anglický a americký vzor vzdělání. Jak se projevuje v praxi?

Ten základní princip, na kterém škola funguje, je, že škola má vizi, kterou si předává pyramidálně dolů až k tomu, jakým způsobem si formuluje způsob a metodu vzdělávání. Končí to na úrovni jednotlivých vyučujících a jejich práci se studenty. Škola se snaží měřit to, jakým způsobem je schopna poskytnout své vzdělání studentům, a na základě těchto měřitelných faktorů dělá další rozhodnutí. To znamená, že nejdůležitější je pro nás to, co se studenti naučí a jakou máme šanci na kvantifikaci jejich znalostí a úspěchů. Je to přístup samozřejmě partnerský, diskuzní. Studenti mají velkou míru samostatnosti. Od začátku vědí, jaká jsou pravidla, na to aby u nás uspěli. Jaké předměty si vyberou a zapíší, je výsledek debaty s děkany nebo proděkany. Studenti jsou hodnoceni průběžně během studia. Nemáme nic jako index nebo zkouškové období. Máme sice „finals week“, což je konečný týden, kdy se píšou závěrečné zkoušky za semestr, ale to je pouze 30-40 % hodnocení studenta. U nás se pracuje kontinuálně a průběžně. O Vánocích můžou jet na hory lyžovat a nemusejí sedět nad učebnicemi. Máme i výchovu v rámci měkkých dovedností, asertivit v kladném smyslu slova, kdy naši studenti nezřídka dostávají již nabídky zaměstnání ještě před tím, než ukončí školu. Také pokračují na vysoké školy ve světě. Máme studenty, kteří uspěli třeba na Berkeley nebo na Oxfordu. Je tady určitá silná studentská samospráva, která umožňuje se podílet na chodu školy i na tom, jak zde probíhají i mimoškolní aktivity a tak dále. Na druhou stranu vidíme obrovskou loajalitu studentů ke své vysoké škole, která nekončí dnem promoce, ale trvá celý život. Těchto věcí je opravdu velmi mnoho a my si myslíme, že je to správně, baví nás to, a tímto způsobem fungujeme.

V současnosti usilujete o získání prestižní akreditace WASC. O co jde?

WASC je jedna z šesti regionálních amerických akreditačních agentur, která uděluje takzvanou institucionální akreditaci. Chtěl bych zde uvést, že je to agentura, která poskytuje institucionální akreditace i takovým školám, jako je University of California včetně kampusu na Berkeley, a také Stanford, Chapman University, a California Institute of Technology. Proces je dlouhodobý, trvá asi deset let. Má tři fáze a my jsme v současnosti v poslední. Akreditace má dva vlivy. První vliv je samotný proces, který nám umožnil zefektivnit a prohloubit jak škola funguje a určitým způsobem ji zásadně změnit. Pochopitelně další věc je hodnota diplomu. V případě, že se nám vše podaří a hlasování v červnu 2016 dopadne úspěšně, tak Anglo-americká vysoká škola bude poskytovat diplom s největší váhou v České republice, který bude respektován na celém světě.

Jako mezinárodní škola se studenty z mnoha zemí jistě podporujete i výjezdy studentů do zahraničí. Kam a na jak dlouho se můžou dostat?

Paradoxně naši studenti o to nemají tak velký zájem jako například studenti typických českých vysokých škol, a to z jednoduchého důvodu - naši studenti mají mezinárodní prostředí už tady. Oni vlastně nepotřebují odjet, aby viděli svět, oni ho vidí už tady v Praze. Podobně jako máme mezinárodní strukturu studentů, máme i mezinárodní strukturu vyučujících. Výjezdy do zahraničí samozřejmě umožňujeme a podporujeme. Jednak v rámci standardního programu Erasmus, kdy studenti vyjíždějí a zároveň přijíždějí k nám. Mimochodem příliv studentů je mnohem vyšší. Zaznamenali jsme, že naši partneři mají mnohem větší zájem posílat studenty k nám, v porovnání s tím, kolik my posílame studentů do zahraničí. Naši studenti spíš mají tendenci po ukončení studia pokračovat v Americe. Někteří pokračují v Británii, ale častější je Amerika.

Koho tedy AAU ze zahraničí láká nejvíce? Přijíždějí studenti na semestr, nebo na celé studium?

Pokud to není v rámci Erasmu, drtivě převažují Spojené státy, odkud přijede mnoho set studentů každý rok. Tři sta padesát na jaře, přes stovku na podzim, někteří v lednu. Tisícovka to není, ale studenti přijíždějí. Samozřejmě další desítky studentů přijedou v rámci Erasmu. Národnosti jsou opět rozprostřené po celém světě.

Přijíždějí sem na semestr a kredity, které tu získají, se jim standardně uznají na jejich mateřských univerzitách. Pokud sem přijedou na celé studium, pak je nepovažujeme jako výměnné studenty, ale řádné studenty. Jak jsem dříve zmiňoval, máme studenty z téměř 70 zemí světa.

Jak vypadá soužití tolika národností, kultur a náboženství? Jistě budou převládat pozitivní zkušenosti, našly by se však i nějaké negativní, např. diskriminace, antisemitismus?

V podstatě skoro vůbec, nevybavuji si to. Nevybavuji si žádný incident. A myslím si, že i to je role vysokých škol, aby působily jako sjednocující prvek. Dávám takovou modelovou situaci, kdy vedle sebe máte žida a muslima ve třídě a oba se učí, jak derivovat složenou funkci, a zjistí, že toho najednou mají spoustu společného. Ale myslím, že tady existuje velká sounáležitost a solidarita mezi studenty a skutečně jsem se nesetkal s nějakými averzemi nebo nepřátelstvím. Naopak bych to vnímal velice pozitivně a myslím si, že to ten život obohacuje.

A na závěr, má AAU i přes svou relativně krátkou působnost absolventy, kteří získali opravdu prestižní pozice a které byste vypíchl?

To je hodně těžká otázka. Je jich celá řada. Já jen, když teď nějaké řeknu, aby se na mě nezlobili ti další. To jste mě dostal docela do rozpaků, abych někomu neublížil. Já zmíním třeba jednoho: máme velvyslance České republiky v Dánsku, který je absolvent bakalářského programu na naší škole. Získal možnost stipendia a dalšího prestižního vzdělání v Británii. Nebo máme také absolventa, který vlastní největší Nike obchod ve střední Evropě a je to velmi úspěšný podnikatel. Máme absolventy, kteří vystudovali Berkeley. Máme absolventku, která jako první žena dokázala vylézt na Mount Everest, což jsme jí teda nenaučili, ale svědčí to něco o profilu našich studentů. Je to velmi různorodé a skutečně, když děláme setkání s absolventy, je to velmi příjemné a člověk je pyšný, jak je naše vysoká škola dokázala připravit na život.

Autor: Martin Jindřich

Fotogalerie: