Easy Magazine - travel the north

Travel the North: #2 Napříč vikingskými stezkami

AnnaPopelkova — Sun, 11 Oct 2015 12:08:22 +0000

#travel the north #norsko #cestování #seriál #brigáda #leto

Rozhodla jsem se strávit celé léto v Norsku, kde jsem pracovala v nádherném hotelu uprostřed hor. Kromě práce jsem si ale našla čas i a cestování na podařilo se mi prozkoumat kus severského světa. V druhém dílu seriálu o mém dobrodružství také přinesu pár rad a zkušeností z trampského života v Norsku.

Je třeba říct, že jsem zase tolik necestovala. Sice se může zdát, že dva měsíce jsou dostatečně dlouhá doba na to, aby člověk urazil kus světa, ale rozhodně tomu není tak, jedete-li do světa za prací. V Turtagru jsem volné dny moc neměla. Podle smlouvy to měly být dny dva, ale všechno se odvíjelo od počtu hostů a počasí.

Každou chvilku, která se mi naskytla, jsem využila a vyrazila ven. Můj nejlepší turtagrovský parťák pro zrealizování každého nápadu – „konečně někam vypadnout z klece“ – byla Tereza Pospíšilová. A tak hned jak jsme dostaly společné první volno (což byl opravdu občas až nesplnitelný úkol, něco takového u manažerky vyjednat), vydaly jsme se na několik kilometrů vzdálenou vyhlídku na nejdelší a nejhlubší norský fjord – Sognefjord.

Mě osobně hory nikdy moc nelákaly. Narodila jsem se sice v Krkonoších, ale večné tahání po horách se mi jevilo vždycky spíš jako ten nejhorší trest, který mi naši mohli dát. Tenkrát jsem si taky řekla, že až budu velká, rozhodně se nikdy nebudu šplhat na žádný kopec a už vůbec do toho nebudu nutit svoje vlastní děti, NIKDY.

Uplynulo zhruba deset let a já stála na vršcích hor uprostřed Norska, bez plic a nesmírně šťastná.

Poetický pohled na norská údolí

Zdroj: Anna Popelková

V tu chvíli mi to taky všechno došlo. Proč je hiking jeden z vůbec nejpopulárnějších sportů v Norsku a proč se v dnešní době technologií, stává moderní natolik, že za norskými scenériemi jezdí takřka celý svět. Protože je to krásný, přirozený a dynamický sport, který můžete provozovat celý život a vidět při něm pěkný kus světa.

Stopování v Norsku

Někteří lidé říkají, že Norsko je jedna z nejlepších zemí na stopování. Ať jsem mluvila s kýmkoliv, kdo tam kdy stopoval, vždy mi bylo řečeno, že se jako sama holka určitě nemusím stopování bát. Lidé jsou většinou velmi vstřícní a ochotní si povídat. Žádní úchyláci.

Samozřejmě jsem si tohle dobrodružství, vlastně úplně poprvé v životě, chtěla vyzkoušet na vlastní pěst. S Terkou jsme jsme se rozhodly při zpáteční cestě z vyhlídky na Sognefjord stopovat. Šlo to podezdřele lehce, zastavilo nám hned třetí auto a že jich na onom úseku moc nejezdilo. Paní byla podle očekávání neuvěřitelně příjemná, dovezla nás až k hotelu a my jsme tak díky ní v pohodě stihly směnu.

Se stejným očekáváním jsem se jednoho dne vydala stopovat úplně sama. Tehdy jsem už měla všeho po krk. Přes měsíc jsem byla zavřená na jednom a tom samém místě, se stejnými lidmi, se kterými jsem pořád řešila ta stejná témata, jídlo se také moc neobměňovalo a rutinní práce už vůbec ne. Hory jsou super, ale po měsíci mě nebavily už ani ty. Vzhedem k tomu, že mi nevyšel už týden plánovaný výlet s ostatními, nevydržela jsem to a musela jsem vypadnout.

Výtáhla jsem si z jednoho kontejneru na kartóny větší cedulku, na kterou jsem napsala první nejbližší město (to nejbližší berte v Norsku s rezervou – cca 20 km), vzala si peněženku a něco k pití a vyrazila jsem na silnici. Naštvaná, rozhořčená a trošku nervózní. Ale tak co, přece se nevrátím, aniž bych to nezkusila. Silnice před naším hotelem byla široko daleko jediná hlavní „route“, proto tu doprava byla docela hustá.

Vzala jsem si ceduli, načmárala na ni Luster, název nejbližšího města, a postavila se k silnici.

Zdroj: Anna Popelková

Popošla jsem si od hotelu asi 3 km a zkoušela poprvé v životě stopovat. Sama. No a bylo to strašné.

Nevím, čím to bylo, asi málo výrazná cedule, asi malý výstřih, ale po celé dvě hodiny mi nikdo nezastavil. Měla jsem taky štěstí na samé super posádky – přeplněné karavany rodinkami, němečtí důchodci anebo dvoumístné bouráky. Normálních cestovatelů nebo trošičku random týpků jsem potkala málo. A když jsem je potkala, stejně nezastavili. Možná byla chyba i ta cedule. Hodněkrát se mi totiž stalo, že, že někdo přibrzdil, mžoural po ceduli, ale jel dál. A poprvé jsme tu ceduli s Terkou neměly. Zkrátka se nepovedlo.

A aby toho nebylo málo, po těch dvou hodinách začalo strašně pršet a já už nemohla dál. Šla jsem si sednout do jedný nedaleký aleje stromů a tam jsem brečela a měla o sobě fakt špatné mínění. Jo, i takové chvilky v pohádkovém Turtagru byly. Po další hodině jsem se nakonec celá uplakaná, mokrá a naštvaná vrátila do hotelu, kde se při pohledu na mě Terka začala strašně smát... Já taky a bylo to vlastně celé docela komické.

Já to jen prostě chtěla dokázat.

Po pár šálcích výborného čaje jsme naplánovaly trošičku víc promyšlenější výlet do jednoho vzdálenějšího města.

Po stopách proslulých dřevěných kostelů

Tím plánovaným výletem byl výlet do Lomu – v Norsku docela známého turistického města. Populární je svými dřevěnými budovami, včetně kostelíku (dřevěných kostelíčků je v Norsku spousta a někteří lidé, se sem vydávají jen a pouze za tímto účelem – hledat je). Do Lomu jsme sice podle prvoplánu nedostopovaly, ale dojely autobusem, což se sice dost prodražilo, ale zase jsme byly o dost víc, speciálně já po svém excesu, v klidu.

Jen pro představu – 70 km autobusem v Norsku vás vyjde zrhuba na 500 korun. Pro mě v době, kdy jsem ještě neměla žádnou výplatu, to byl opravdu trošku hazard s živobytím, ale touha ujet někam pryč byla větší.

Městečko bylo krásné. Hned, jak jsem vystoupila z autobusu, dýchla na mě atmosféra starého, drsného severu. Naší hlavní cílovou destinací byla místní vyhlášená pekárna a skanzenová vesnička, kde jsem poprvé v životě potkala Losa. Vypadalo to asi tak, že se dvě české, Norska neznalé holky šly projít v očekávání čehokoliv do místního lesa - s představami z různých vypravování o agresivních a divokých losích, vlcích. Když v tom jsme najednou z dálky uviděly ohromnou zvířecí postavu, právě jako by se jednalo o tělo zmiňovaného losa. Oboum se nám zastavil dech a nemluvily jsme, čekaly jsme, jestli se třeba pohne a rozhodne se nás zabít, nebo milosrdně odejde. Po chvíli to bylo divné, jen to stálo a zřejmě nic to s námi v plánu podniknout nemělo. Popošly jsme kousek blíž, když v tu chvíli jsme zjistily, že se to zvíře prapodivně leskne. Došly jsme až do dostatečné vzdálenosti, abychom se přesvědčily, že to losí monstrum bylo z papíru, jako atrakce, doufejme pro děti.

Jdu si takhle lesem a...

Zdroj: Anna Popelková

Po náročném celodenním dobrodružství a první výpravě pryč z hor jsme se nabité energií dostaly zase zpátky do denní, pracovní rutiny. V příštím dílu budu pokračovat s vyprávěním o cestování v Norsku, tentokrát se však zaměřím na přírodní památky. Můžete se těšit například na vyprávění z jeskynní výpravy anebo malého průvodce hlavním norským městem - Oslem.

***

A jak to bylo dál? Pokračování příští neděli 18. 10.

Travel the North: #1 Seriál o dvouměsíční birgádě v Norsku

Travel the North: #1 Seriál o dvouměsíční brigádě v Norsku

AnnaPopelkova — Sat, 19 Sep 2015 21:59:54 +0000

#travel the north #seriál #brigada v zahranici #cestování #dobrodruzstvi

První díl seriálu o mé dvouměsíční brigádě v Norsku se týká všeho podstatného, co je třeba před podobnou cestou dobře naplánovat a zvážit. Pokud by se někdo z vás pro získání podobné zkušenosti rozhodl, dovolila jsem si pár rad a nápadů, jak předejít organizačním problémům a schovat si tak adrenalin až na krocení norských peřejí.

Celý život jsem si přála někam vypadnout. Bylo mi víceméně jedno kam, hlavně odjet sama a na co nejdelší dobu. Nejsem asi zrovna vlastenec. Na začátku střední jsem měla ambici strávit rok v USA, což se ale nepovedlo, hlavně z finančních důvodů. O pár let později, jsem se začala zajímat o pracovní pobyty v zahraničí přes prázdniny – od au pair v UK, přes kurz vaření v Itálii, work and travel v USA až po pracovní programy na farmách severu. Vše, kromě poslední možnosti, mě nějak omezovalo požadovaným věkem nebo minimální délkou pobytu. Volba tedy byla jasná. Nehledě na to, že Skandinávie, hory, místo bez lidí, se pro člověka, jako jsem já, jevila jako nejlepší volba.

Nejdříve jsem chtěla na Island, ten byl ale beznadějně obsazen už od podzimu. Další alternativou se pro mě stalo Norsko.

Jak tedy práci v Norsku sehnat? Chce to včasnou přípravu, našetřený kapitál do začátku a nebát se mluvit.

Práce se dá sehnat dvěma způsoby. Buď můžete jet na „blind“, což bez norských kontaktů nedoporučuji, nebo můžete využít služeb některé z českých agentur, které se prací v zahraničí zabývají. Já jsem se rozhodla pro známou Student Agency, která se mi zdála pro sehnání první práce v zahraničí jako nejlepší volba.

V Norsku jsou nabízeny práce zejména na farmách, v cestovním ruchu, popřípadě v rodinách. Všude musíte odvádět daně a být zaevidováni v norském daňovém systému, svým ID číslem, které si na místním úřadě vyřídíte ihned po příjezdu. Po zahraničních brigádnících se vyžaduje hlavně angličtina, ostatní jazyky jsou také výhodou, ale pokud neumíte norsky, stejně se k práci s lidmi (například pozice servírky, na recepci nebo na baru) nedostanete.

Takhle to začalo.

Zdroj: Anna Popelková

Spolupráce se Student Agency

Pokud opravdu chcete celé léto strávit mimo domov, nesmíte podcenit dostatečnou přípravu. Proto si vše rozmyslete co nejdříve a pokud si budete chtít vybrat destinaci, zajděte do agentury na první informativní schůzku už na podzim. Na této první schůzce dostanete řadu informací a zejména formulářů, se kterými se dostavíte na další, již domluvenou schůzku zhruba do třech týdnů. V těchto třech týdnech jsem si zaznamenala několik rad a nápadů, které by mi náročné vyřizování dost ulehčily.

Na další schůzce je třeba odevzdat vyplněnou přihlášku, která je v angličtině, má asi 10 stránek, a proto ji doporučuju vyplnit co nejdřív. Chce to trošku googlení ve slovníku bizarností (pohrabáč a tak podobně), kreativitu, pečlivost a opravdu hodně času.

Dosti důležitým předpokladem pro práci na horách je fyzická zdatnost a psychická odolnost. Tomu odpovídá i doba lékařské prohlídky, která se odvíjí od počtu požadavků ve formuláři. Alespoň ta moje trvala minimálně půl hodiny. Doporučuji si tedy sjednat s lékařem termín prohlídky a před tím, než za ním půjdete, mu předem připravený formulář přeložit do češtiny, tím si pojistíte, že nebudete nuceni přijít opakovaně.

Pokud vámi cloumá podezření, že byste mohli být při výběru budoucími zaměstnavateli znevýhodněni kvůli nejasnostem v křížkovací přihlášce, ať už se pak jedná o jakékoliv zdravotní problémy, nebo předešlé pracovní zkušenosti, je užitečné tyto nejasnosti dobře shrnout v motivačním dopisu.

Doporučení. Určitě je dobré sehnat si někoho, kdo o vás může napsat, jak jste pro něj pracovali. Nemusí to být dlouhodobá brigáda, ale každé dobré slovo o vás od někoho jiného než od vás samotných je cenné.

A poslední věcí je krátký pohovor, který má ověřit vaše jazykové schopnosti v angličtině minimálně na komunikativní úrovni, což, myslím, není problém pro nikoho, kdo má aspoň nějaké základy.

Student Agency spolupracuje s partnerskou agenturou v Oslu – Atlantis, která je hlavním zprostředkovatelem mé brigády. Do Atlantis už pak zaměstnavatelé z celého Norska zasílají pracovní nabídky a vybírají si ze souboru žadatelů, které pak sami kontaktují.

Celý program vyjde zhruba na 15 000 Kč (doprava není v ceně) s tím, že se nejdřív zaplatí záloha (cca 3000 Kč) a poté, co zájemce bude opravdu zařazen do programu, doplatí zbytek na třetí a poslední schůzce. Norsko je nejdražší zemí světa, tomu tedy odpovídá i cena programu. Díky tomuto programu je vám hrazeno jak ubytování, tak jídlo po celou dobu vaší brigády. Samozřejmě jako plátci daní máte automaticky nárok na dovolenou, nemocenskou a velmi kvalitní zdravotní péči.

V tisíci metrech nad mořem a patnácti stupních po celé léto

Dost ale obecných informací. Let the story begin. Oslovil mě hotel Turtagro, který je zasazen do překrásné norské přírody. Některými místními je toto místo nazýváno i jako Mekka norských hor. Krásná dřevěná budova plná moderního umění s knihovnou, vlastním kinem a původní budovou z 18. století, kde spím.

Knihovna v hotelu

Zdroj: Anna Popelková

Moje práce je docela hodně fyzicky náročná. Hlavně ze začátku jsem se cítila strašně zmateně a neuměla jsem spoustu slovíček, ale časem jsem si zvykla, vytvořila si v práci systém a začala mě tak i bavit. Jde hlavně o práci kolem myčky a uklízení nádobí, připravování a pojídaní dezertů, uklízení pokojů a práce v prádelně.

Po práci nejčastěji chodím hikingovat po místních vrcholcích, které máme opravdu přímo za hotelem. Ve volné dny (na které mám nárok minimálně 2x týdně) se občas i podaří zajet na nějaký výlet s ostatními. Například kousek od tohoto místa se nachází nejdelší a nejhlubší norský fjord – Sognefjord (a k němu příslušné kavárničky), národní park Jotunnheimen, horská jezírka, která v horké dny opravdu vybízí, i přes svou ledovost, ke smočení. Někteří nadšenci, kteří mají své vlastní paraglidingové vybavení, se kochají pohledem na naši „Mekku“ z ptačí perspektivy.

Sníh v létě? No problem in Norway.

Zdroj: Anna Popelková

Věděli jste, že se dá v Norsku studovat managment outdoorových sportů? Země stovek příležitostí.

V hotelu tvoříme mezinárodní, vesměs studentský, kolektiv. U každé večeře se scházím s lidmi z Norska, Švédska, Holandska, Španělska, Skotska, Rumunska, Německa a dokonce i se dvěma holkami z Čech. Kolem hotelu pořád běhají stáda místních ovcí, které doprovází hejna otravného hmyzu. Slunce skoro nezachází a všude kolem mě se tyčí nádherné hory se zasněženými vršky. Zažívám tu druhý začátek jara, teplota se pohybuje něco mezi 10 až 20 stupni, ideální.

Není to ovšem místo pro každého. Pokud hledáte k prázdninám za hranicemi noční život, pochůzky po městě, své vrstevníky a méně náročný pracovní režim, vyberte si raději práci v zemi, kde vám budou rozumět a vy jim, a kde na vás nečeká zlatá klec – místo v nádherných horách, ze kterých půjdete do města dva dny a za autobus se nedoplatíte.

Pokud vás moje cesta zaujala, určité si nenechte ujít další pokračovaní za týden. Bude to článek pro ty, kteří chtějí po Norsku hlavně cestovat, a možná v něm najdete i o dost realističtější pohled celou cestu a její problémy, které vás můžou potkat, rozhodnete-li se odjet na dva měsíce pracovat právě sem.

***

A jak to bylo dál? Pokračování příští neděli 27. 9.

Travel the North: #2 Napříč vikingskými stezkami