Easy Magazine - USA

Jak jsem mával imperialistům

JachymSuchomel — Mon, 06 Apr 2015 14:27:56 +0000

#soldiers #USA #convoy #dragoon ride #flag #nato

Je to pár dnů, co české území opustil tolik diskutovaný konvoj americké armády. Dragouni v Čechách rozpoutali oproti Polsku a baltským státům mnohem silnější reakce a i přes nepříznivé počasí vylákali ze svých domovů mnoho lidí – příznivců i odpůrců. Jak takové česko-americké setkání vypadalo?

Už minulý týden na hranicích se vojáci setkali s velkým ohlasem. V Náchodě se celá silnice zaplnila nedočkavými diváky s americkými vlajkami, kteří čekali, až uvidí první obrněné transportéry a další armádní techniku mířící do Německa.

Plný očekávání se vyrážím přesvěčit, zda konvoj stojí za tu všechnu pozornost! U ruzyňských kasáren se už mačká dychtivý dav, dychtící vidět a fotit vše, co uvidí. O Američany je zájem opravdu obrovský.

Vcházím do areálu, ale v houfu zvědavců se téměř samotní vojáci i jejich technika ztrácejí. Jen tu a tam na chvíli vykukuje nějaké Humvee nebo obrněnec Striker. Konečně se dostávám až úplně do středu dění. Kromě techniky si všímám i ohromného množství plzeňského piva, které jim lidé přinášejí. V centru pozornosti nás civilů je nastartovaný obrněnec Striker, u jehož zadních dveří se tvoří dlouhatánská fronta. Všichni se snaží dostat blíž a sednout si dovnitř, aby mohli udělat aspoň jedno selfíčko a chlubit se jím na Facebooku. Mezi technikou je pomocí pásek vytvořena ulička a návštěvníci pomalu obcházejí celou zaparkovanou kolonu téměř stovky vozidel, snad aby jim nic náhodou neuteklo. Obrněnci Striker, vozidla Humvee, které využívají i naši vojáci v Afghánistánu nebo vojenské náklaďáky Oshkosh s typickým americkým čumákem.

American army? But first, let me take a selfie!

Hned mne napadá, že bych se také mohl vyfotit s některým z amerických vojáků a pochlubit se kamarádům. Není to problém. Usměvaví američtí vojáci jsou všude a evidentně si to užívají. Pijí kolu nebo již zmíněné pivo. Mnoho z nich drží tácek se smaženými křidýlky, no zkrátka se zdá, že se zde cítí jako doma. Jsou spokojení. Takový zájem zřejmě nečekali.

Na nedalekém trávníku, stranou vojenské techniky, mne zaujalo srocení lidí. Když jsem dorazil blíž, zjistil jsem, že zde odpočívá malý světle hnědý mops, oblečen do jakési psí uniformy se znaky U.S. Army. Byl to nepochybně nejvíc obdivovaný voják celého dne. Nedaleko stojí tři američtí důstojníci, každý v ruce jednoho lahváče, a fotí se s hlučným smíchem snad s každým člověkem, který okolo nich prochází. Když procházím celý areál podruhé, odchytávám si jednoho vojáka se slovy: „Can I take a selfie with you?“ Američan se směje a přikyvuje: „Of course!“ Můj Samsung sice na chvilku zazlobí, ale nakonec je fotka na světě, voják se loučí a ukazuje na mne zdvižený palec.

Když už jsem se vojáky dostatečně nasytil, vydávám se k autobusové zastávce směrem domů. Autobus jede až za 20 minut, a tak mizím na závěr mého amerického odpoledne v nedalekém McDonaldu. A tam sedí u stolu čtyři nakrátko ostříhaní chlapíci ládující se hambáči. Asi jim už Amerika chybí, tak si ji připomínají, jak můžou. Anebo jsou omezení a radši se spokojí s ozkoušenou klasikou.

Okupace 2015

Ohledně průjezdu amerických vojsk naším územím vznikla v minulých týdnech velká diskuze. Odpůrci přirovnávali situaci k okupacím v letech 1939 a 1968. Příznivci zase občas až fanaticky mávali americkým vlajkami svým západním vzorům. Všichni zastánci názoru typu „Amerika je imperialistický a kapitalistický výdobytek zlovůle“ by si ale měli uvědomit, že Česká republika je členem NATO a k takovýmto armádním přesunům je vázána smlouvami. Nakonec není moc o čem mluvit – několik stovek americkým vojáků se přesune z bodu A do bodu B; na českém území nezůstávají.

A i kdyby zůstávali, jsou to přeci naši spojenci. Mají za úkol v případě válečné krize chránit nás, stejně jako my jsme zavázáni, že musíme pomoci jim. Celkový zájem o americkou kolonu je důležitý. Hodně lidí, kteří přišli do Ruzyně, nebo sledovali průjezd si zřejmě uvědomují, jak je důležité naše spojenectví se západními státy v čele s USA. Momentální situace, která se blíží situacím z období studené války přeci vyžaduje nějaké reakce. Myslím, že i to, že se vyfotím s Američanem, je známkou podpory a solidarity. Všichni ti odpůrci jsou dle mého názoru jen přežitkem dob komunismu. Celou akci jistě dokreslila poctivá mediální péče a některé výroky politiků. Ale to už je v naší zemi dobrým zvykem.

Fotogalerie:

Jak na Harvard? Začít včas!

JiriVancura — Tue, 02 Sep 2014 03:00:00 +0000

#Harvard #Ivy league #univerzity #USA

Navštívil jsem Fulbrightovu komisi v Praze, abych se dozvěděl, jak se dostat na školy jako Harvard, Princeton nebo Yale. Co jsem zjistil? Musíte pilně studovat, být aktivní a odlišovat se. Nejdůležitější je začít včas říká studijní poradce Jakub Tesař.

Univerzity v USA se od těch českých v mnohém liší a způsob jakým si vybírají studenty není výjimkou. Pokud to se studium v USA myslíte vážně, máme pro vás několik základních tipů.

1. Pilně studujte, čtěte a pište anglicky nejpozději od prváku.

Americkou univerzitu bude zajímat, co jste dělali po celou střední školu, tedy od prváku (kvinty). Důležitá jsou vaše vysvědčení, kvalita školy i skladba předmětů. Vyznamenání na výběrovém gymnáziu by mělo být dostačující, navíc jde jen o jedno z několika hledisek. Pokud tak nemáte samé jedničky, nezoufejte.

Další důležitou složkou jsou testy SAT nebo ACT, které se podobají českým SCIO testům. Mnoho studentů testy podcení a nezačne se na ně připravovat včas. Na poslední chvíli pak nejsou schopni dosáhnout dostatečně vysokého skóre především v jazykových částech. Počítejte s tím, že testy budete psát na konci třeťáku. Přípravě na SAT nebo ACT byste měli věnovat několik měsíců a anglickou slovní zásobu si musíte vytvářet roky. Dále budete potřebovat doporučení od učitelů a jazykovou zkoušku TOEFL, většina elitních škol požaduje skóre okolo 100 bodů ze 120.

Všechny zkoušky, doporučení, přihlášky a formuláře musejí být napsané a odeslané zpravidla v lednu. Škola si tak o vás udělá obrázek podle toho, co jste dělali do pololetí posledního ročníku a to bez pololetního vysvědčení. Proto je důležité nepodcenit nižší ročníky a pracovat na sobě co nejdéle.

2. Buďte aktivní i mimo školu.

Mimo vašich akademických schopností hrají velkou roli i mimoškolní aktivity. Sportujte, soutěžte, pracujte, získávejte zajímavé zkušenosti. Je lepší dělat pár věcí pořádně než deset napůl. Cení se vedení týmu a pozice které s sebou nesou zodpovědnost.

Americké školy chtějí vidět, že umíte dělat věci na plno, s nadšením a že jste úspěšní. V USA je pravidlem, že se středoškoláci zapojují do charitativních činností, pro studenty z českého prostředí to ale podmínkou není. Mimo klasických sportů a předmětových soutěží se nabízí například práce ve studentském časopise.

Je dobré se nějak odlišit od tisíců ostatních studentů, kteří se hlásí s vámi. Americké školy se snaží vytvořit co nejrozmanitější ročník. To se samozřejmě líbí přijatým studentům, na druhou stranu to může způsobit, že zrovna vás nepřijmou, i když jste skvělí ve všech ohledech. Toto bohužel neovlivníte, Američané proto používají pojem „admission lottery“. Vždy je lepší být unikátnější a tím i vzácnější. Zajímavými zkušenostmi se pak můžete pochlubit v eseji, která je součástí přihlášky. Esej by měla vystihnovat vaši osobnost a je proto důležité aby ladila se zbytkem přihlášky.

3. Univerzitu vybírejte pečlivě, ne podle umístění v žebříčku.

Na Harvard chtějí všichni, ale je dobré se porozhlédnout i jinde. Školu nedělá jen pozice v žebříčku, naopak, pozice v žebříčku není pro bakalářského studenta příliš vypovídající. Jedná se o velkou univerzitu v Los Angeles nebo menší školu na venkově? Jaké nabízí škola vyžití mimo studia? Nabízí předměty, které mě zajímají? To jsou otázky, které v žebříčcích nenajdete. Jakub Tesař přirovnává výběr školy k výběru partnera nebo partnerky - musí se vám líbit, ale vy se také musíte líbit jemu nebo jí. Naštěstí v případě škol to můžete zkoušet na více místech zároveň. Je proto dobré zaslat přihlášky jak na světoznámé školy nejvyšší kategorie, tak na méně známé ale neméně dobré školy. V USA je přibližně 2000 škol, které nabízejí bakalářské studium, pokud se budete koukat na 100 nejvýběrovějších, určitě vám nehrozí, že skončíte na špatné škole.

4. Nevíte co a jak? Zeptejte se odborníků z Fulbrightovy komise.

Přihláška by měla jednak škole dokázat, že jste výborný student, ale také unikátní osobnost. Cílem je se dané škole „prodat“. Mnohem více užitečných informací vám poskytne Fulbrightova komise, můžete navštívit pražskou pobočku nebo využít email. Určitě byste se na ně měli obrátit nejpozději ve třeťáku. Provedou vás přijímacím řízením, poradí s esejí, zapůjčí knihy a rádi zodpoví otázky.

Už jste ve čtvrťáku? Můžete se hlásit až za rok, v USA je to běžné.

Mnoho amerických středoškoláků po maturitě na univerzitu nepokračuje. Od školy si na rok odpočinou, cestují, pracují, získávají zkušenosti. Americké školy to dobře vědí a vůbec jim to nevadí. Naopak jsou rádi, že k nim půjdou zkušenější a vyspělejší lidé. Pokud zvažujete tuto možnost, je důležité, jak tento rok “volna” strávíte. Začít studovat na české vysoké škole vám může v přijímacím řízení do USA uškodit. I s tímto vám může poradit již zmiňovaná Fulbrightova komise.