Easy Magazine - View

Spadl vám iPhone a praskl mu displej? Zaleťte si pro nový do Londýna!

vaclavkomarek — Thu, 14 Feb 2013 07:34:57 +0000

Opravdu vás to vyjde levněji. A to i s letenkami pro dvě osoby...

Populární výrobek od Applu si našel své fanoušky po celém světě a Česká republika není výjimkou. iPhone 5 je bezesporu jedním z nejdokonalejších telefonů, který se kdy na trhu objevil. Tento přístroj je už sám o sobě dost drahou záležitostí, a když vám ještě k tomu spadne na zem a rozbije se displej, budete muset investovat další nemalou částku za jeho opravu.

Oprava displeje na iPhone 5 stojí v České republice v průměru 7 500 korun, což je pro mnohé obrovská částka. K tomu, abyste svůj telefon nemuseli vyhodit z okna – protože bez displeje vám bude k ničemu, si můžete zaletět do jednoho z nejkrásnějších měst světa, do Londýna. Přímo tam vám jej totiž prakticky v kterémkoli obchodním centru opraví v přepočtu za 2 000 korun, což je neuvěřitelný rozdíl.

A teď lehké počty. Náklady na nový displej jsou už zmíněné 2 000 korun. K tomu si připočtěme letenku (i zpáteční) do Londýna, která vás bude s nejlevnější nízkonákladovou společností stát zhruba stejnou částku jako samotná oprava displeje, tedy 2 000 korun. Dále je nutné zahrnout ještě náklady na veřejnou dopravu, která vás doveze z letiště do centra Londýna a nějaké ty výdaje za jídlo. To vše v přepočtu za 1 000 korun, když budete hodně šetřit. Celková suma tak bude 5 000 korun.

Co to pro vás znamená? Buď můžete ještě v ten samý den odletět domů s vědomím, že jste ušetřili 2 500 a prožili jste krásný den v Londýně, nebo někomu letenku můžete dát jako dárek. V takovém případě ušetříte 500 korun.

Na otázku, proč může oprava displeje stát v tak drahém městě, jako je Londýn, o celých 5 500 korun méně, vám mohou odpovědět jen sami čeští prodejci. Jisté je, že si takovou opravou vydělají celkem slušné peníze.

Výlet do Londýna se vám opravdu vyplatí!

Zemanová už má vyšlapáno

vaclavkomarek — Tue, 05 Feb 2013 07:55:40 +0000

#View

Kateřina Zemanová udělala důležitý krok ve svém životě. Správně totiž načasovala okamžik, kdy se vrhnout kolem ramen taťkovi prezidentovi.

Protekční potomci celebrit nemusí být vůbec chytří a talentovaní jako jejich rodiče, a přesto na ně čeká hvězdný život. Asi nejznámějším příkladem je syn Petra Novotného, který se svým charismatem může rovnat maximálně tak žárovce na lampě veřejného osvětlení.

Existuje i opak. Mezi takové případy řadím moderátora televizních novin Jakuba Železného či herce a zpěváka Ondřeje Brzobohatého. Ti totiž zjistili, že na sobě musí pracovat a nesmí se spokojit pouze se svým slavným jménem.

A teď zpět ke Kateřině Zemanové. Málokdo věděl, že Miloš Zeman má vůbec nějakou dceru, když v tu ránu na nás zčistajasna vykoukla v jednom z předvolebních spotů. Už v tu chvíli jsem si říkal, že v přímém přenosu sleduji zrod nové celebrity. Poté jsem začal přemýšlet, co v tom videu vůbec dělala.

V úvahu připadaly dvě možnosti. Buď se to Miloš rozhodl hrát stylem „americké kampaně“, kde všichni kandidáti ukazují svou „ideální“ rodinu a dávají tak všem najevo, jak jsou klidní a vyrovnaní, nebo se díky své dceři rozhodl zapůsobit na všechny muže, kterým měla (pro mě nepochopitelně) připadat krásná a neodolatelná. A pak je tu třetí možnost, ve které se oba aspekty propojí. Svou roli v kampani tak Zemanová rozhodně měla, a i kdyby svému otci přihrála jen nepatrný zlomek bodů, rozhodně svůj úkol splnila.

Během pár dnů se z ní stala veřejně známá osoba, na kterou ve frontách čekali novináři prosící o rozhovor. V tu ránu jí bylo všude plno. Kde byl Zeman, byla i ona. Mluvilo se i o tom, že převezme post první dámy, což už by bylo trochu moc.

Teď má alespoň jistotu, že lidé vědí o její existenci, a vsaďte se, že ještě pár měsíců bude plnit stránky bulvárních deníků, pro které bude vděčným soustem. Sami uvidíme, jestli na své objímací gesto darované Miloši Zemanovi byla připravena, či nikoli.

Dvojitá plná? Neřeš!

vaclavkomarek — Mon, 04 Feb 2013 07:16:45 +0000

#View

Své životy vkládáte do rukou někoho úplně jiného, někoho cizího. Někoho, kdo právě jede proti vám a rozhodne se předjíždět. Vy už víte, že neuděláte vůbec nic…

Můžete být sebelepší řidič, ale za nebezpečný horizont stejně neuvidíte. Vždycky vás někdo může zranit, nebo zabít. Jde jen o to, jestli proti vám nebo vedle vás pojede normální člověk, nebo prase.

Pokud to bude normální člověk, pravděpodobnost vašeho přežití je docela vysoká. U prasete už je to s vámi horší. Takové prase je většinou zakomplexovaný muž, který se nikdy nedokázal smířit s malým přirozením. Nebo je to mladý kluk, který má v autě holku a myslí si, že nejlepší způsob, jak ji dostat do postele, bude buď navrtání výfuku (kvůli hustému zvuku), nebo předjíždění přes dvě plné čáry. Třetí skupinou jsou jedinci ve slabších autech, kteří nepřekousnou předjetí silnějšími vozy. Nejhorší jsou ale ti, kteří patří do všech výše jmenovaných skupin. A není jich zrovna málo.

Právě tací vám mohou zkazit i celkem hezkou projížďku. Prasata mají ráda tmu a svá dálková světla. Jejich specialitou je to, že „dálkáče“ nikdy nevypínají. Pomalu vás dojedou, dálkovými vám posvítí do zpětných zrcátek a pak vás pomalu, ale jistě předjedou na tom nejméně přehledném místě. Občas se ještě pobaví vybržděním, které doplní o zapnuté zadní mlhovky. Vaše troubení v nich poté vyvolá lehký úsměv, kterým dají najevo dobře odvedenou práci.

Automobil prostě JE vražedný stroj a hranice mezi životem a smrtí je neskutečně tenká. Obrovskou zodpovědnost nemáte jen vy, ale i ostatní. A právě ti ostatní mají v rukách i váš život. A to je právě to nejhorší. Své řidičské průkazy totiž občas přemění v průkazy zbrojní.

Vůbec nejsmutnější je však to, že mnozí z prasat mají spoustu známých na policii a o řidičák prostě nepřijdou, ať spáchají, co spáchají. Páni policisté totiž řeknou: „Dvojitá plná? Neřeš…“

Vážený pane prezidente Zemane…

vaclavkomarek — Sat, 26 Jan 2013 16:32:12 +0000

#View

V první řadě Vám bohužel musím gratulovat, že jste zvítězil v historicky první přímé volbě prezidenta České republiky.

Zřejmě jste svým vystupováním přesvědčil dostatečně velké množství voličů. Doufám však, že Váš recept, ve kterém se nacházely takové vlastnosti jako arogance, sprostota a egoismus, nebudou následovat.

Asi ve Vás viděli dostatečně silnou osobnost, která si jde tvrdě za svým, a doufají tak, že můžete všem svým slibům dostát. Mnohokrát jste opakoval a sliboval, že si s sebou na Hrad pana Šloufa nevezmete. Jsem proto velmi potěšen, že Vás přišel podpořit „pouze“ k vyhlašování rozhodujících výsledků prezidentské volby. Tímto jste mě opravdu přesvědčil a velmi Vám za to děkuji.

Jako přímý člověk jste se projevil, už když jste šel žádat o podporu komunisty. Jejich podpora Vám zřejmě nepřinesla tolik bodů, kolik jste si představoval, tak jste se od nich začal distancovat a všem jste tvrdil, jak Vám v dobách totality ničili život. I když ani zde Vám nemohu nic vyčítat, protože tito komunisté jsou přeci úplně jiní než ti před rokem 1989.

Rozhodně se těším i na Vaše časté a sáhodlouhé projevy v Parlamentu České republiky. Jsem si jist, že nebudete nudit a že svými vtipnými bonmoty dokážete odlehčit mnohdy nedýchatelnou atmosféru. Když navíc přidáte i nějakou poznámku ve stylu zdegenerovaných knížat, Vaši fanoušci se k Vám jen pohrnou. Rozhodně tak nebudete rozdělovat, ale spojovat.

Doufám také, že dokážete přesvědčit 45 % voličů, kteří Vás na Hradě nechtěli. Vy jste však díky svému ojedinělému rétorickému projevu zvyklý vyhrávat, takže to pro Vás jistě bude hračka.

Teď budete vládnout, proto doufám, že u sebe vždy budete mít panáka slivovice, bez kterého, jak jste se sám vyjádřil, nemůžete existovat.

Pane prezidente, mějte však na paměti, že 5 let uteče jako voda. Už aby to bylo.

Mít hulváta za prezidenta? Děkuji, nechci

vaclavkomarek — Fri, 25 Jan 2013 07:40:32 +0000

#View

Prezidentské volby finišují a brzy se dozvíme, kdo bude novou hlavou státu. Miloš Zeman se však začíná projevovat jako arogantní buran. Tak třeba mě by hanba fackovala, Miloši Zemane.

Miloš Zeman je jedním z nejznámějších politiků v historii samostatné České republiky. Ten samý muž je možná i názorově nejotevřenější a nezdráhá se říci, co si doopravdy myslí. Budiž mu tato vlastnost k duhu. Proč si ale neodpustí trapné, nemístné a křivácké urážky, kterými nás hlavně v posledních dnech krmí?

Bonmot. Toto slovo k osobnosti Miloše Zemana bezpochyby patří. A možná právě to, že nedokáže rozpoznat, kdy se jedná o bonmot a kdy o urážku, je jeho největším problémem. Často totiž namísto vtipu dojde k nemístné urážce.

Jen slepý a hluchý by si nevšiml, že jeho arogance a hulváctví přesahuje i ty největší meze. Již několikrát v průběhu debat se nechal slyšet, že se vyvaruje osobních útoků. Poté však řekne, že knížata degenerují a že panu Schwarzenbergovi nerozumíme nejen my, ale ani občané ostatních zemí. To je tak ubohé, že mi je líto všech, které to pobaví. Důkaz křiváctví? Zřejmě ano.

Jako žvýkačka košile se chytil i údajného výroku Karla Schwarzenberga o tom, že by prezidenta Beneše poslal před soud jako válečného zločince. Neustále říká: „Pusťte si záznam, kde to pan ministr říká.“ Vsaďte se, že toto bude opakovat i ve zbývajících debatách. Uposlechl jsem a záznam si pustil. Z úst Karla Schwarzenberga však věta „Beneš je válečný zločinec“ NEZAZNĚLA. To řekl až právě Miloš Zeman, podle kterého to z výroku jeho soka vyplynulo. Ne, zde si plusové body nenaženete, pane Zemane.

Zeman je také mužem prahnoucím po pomstě. Svou nevraživost dává najevo i novinářům, které se za každou cenu snaží potopit a přechytračit. Nejen že odmítá mluvit se slovenskými médii, moderátora Václava Moravce nepřímo nazývá idiotem a v den sčítání hlasů prvního kola prezidentské volby připravil desítkám novinářů tak malou místnost, že se do ní nevešli, ale navíc se vždy snaží ukázat, že novináři jsou póvl. Zde by možná mohl zle narazit. Přiznejme si, média mají obrovskou moc a nebylo by dobře, kdyby se s nimi pustil do předem prohraného boje.

Možná bych se dokázal smířit s panem Šloufem, s kmotrem Mrázkem, kauzou „olovo“ i s jeho alkoholismem, ale s arogancí se smířit nedokáži.

Děkuji vám, pane Zemane, ale takového prezidenta nechci.

Co se to děje?! Nic, to jen lidé začínají říkat své názory…

vaclavkomarek — Sat, 19 Jan 2013 07:38:37 +0000

#View

Právě v těchto dnech se hlavně na sociálních sítích můžeme bavit nad příspěvky lidí, kterým politika vůbec nic neříká a každý z nich se přitom chce stát spasitelem, jež ostatním pomůže s jejich volbou. Zaplať pánbůh za to.

„Jako nevím no, ale člověk, který neumí artykulovat, by presidenta dělat neměl,“ napsala Jitka. Roman jí na to odpověděl: „To bys tam rači chtěla člověka, který konspiruje proti své ministrini? Volim Karla.“ Takové i jiné bomby jsou k vidění na Facebooku. Možná i ve statusech některého z vašich přátel. Skvěle!

V tomto období má totiž více lidí potřebu promluvit o tom, co si vlastně myslí. A to je dobře. Přesně to naše společnost potřebuje a je to věc, která nás může posunout dále. Čert vem, že se většině motají cizí slova a dochází k pravopisným chybám. Důležitá je ta snaha a odhodlání sdělit svůj názor ostatním. Protože právě to nám chybí.

Musím však důrazně upozornit, že například internetové diskuze, do kterých člověk přispívá, aniž by byl vidět jeho obličej a aniž bychom si o něm mohli zjistit něco více, nepočítám. Tam se o něm dozvíme možná jen to, že se jmenuje Honza Novák. To nám o jeho totožnosti nic moc neřekne. Proto je Facebook v tomto případě mnohem více upřímným médiem.

Neříkám, že jsme národ křiváků a alibistů, ale přeci jen se spousta lidí bojí sdělit něco, co by se ostatním nemuselo líbit. Mladí se bojí, že budou poníženi, nebo že se ztrapní, a u starší generace zřejmě jde o pozůstatek z dob komunismu, kdy se mluvilo pouze při zapnutém kohoutku.

Ještě teď se musím smát těm, kterým se při pohledu na mou placku Karel for PreSidEnt očividně otevírá kudla v kapse, ale raději nic neřeknou a vedle sedícímu souputníkovi pošeptají něco v tom smyslu, že jsem idiot. Byl bych stokrát raději, kdyby mi to, že jsem idiot, řekli do očí. Pak bych se mohl bránit a říci, jaké mám ke své podpoře důvody.

Jsme a věřím, že navždy budeme demokratickou zemí a nic a nikdo nás nezlomí. Jsme studenti, budoucnost této země a záleží na nás, jak a kam se budeme posouvat. Proto všem ukažme, co je to naše „národní brblání“!

Bylo by skvělé, kdyby nám ta názorová otevřenost vydržela navždy a netýkalo by se to pouze volby prezidenta. Uvidíme, nicméně jsme na dobré cestě.

Je tam Karel! Naštěstí

vaclavkomarek — Sun, 13 Jan 2013 08:27:12 +0000

#View

Karel Schwarzenberg mocně zafinišoval a dokázal rozdělit dvojičku Zeman – Fischer. Důvodem k velké oslavě může být i to, že jsme se zbavili nevýrazného, nervózního a necharismatického Jana Fischera. Ale co ten Miloš?

Co stojí za obrovským zmrtvýchvstáním Karla Schwarzenberga? V první řadě se o to zasloužila média a studenti. Právě mediální, nechci říci kampaň, ale spíše obava z toho, že by do druhého kola mohli postoupit Fischer se Zemanem, zapříčinila vzrůst Schwarzenbergových preferencí.

Zvláště takzvaná „nová“ média, která Schwarzenberg naprosto ovládl, hrála jednu ze zásadních rolí. Mladí lidé, kteří používají Facebook, se mimo jiné mohli připojit ke skupině „Jdu volit a volím Karla“, která měla několik desítek tisíc kliknutí na tlačítko „like“. Fenomén Karel Schwarzenberg tak zapůsobil takřka neodolatelně.

Buďme rádi. Mohlo se totiž stát, že by druhé kolo bylo soubojem mezi bývalým komunistou a mezi mužem s pokřivenou minulostí. S takovým výsledkem se toho nemusíme obávat.

Druhé kolo přímé volby prezidenta České republiky tak dostane zcela nový nádech. V mých očích budou nastávající předvolební duely mnohem zajímavější a na Miloše Zemana bude čekat o dost náročnější úkol – porazit Karla Schwarzenberga. Ten se totiž na rozdíl od Jana Fischera, který se Zemanem měl několikrát tu čest, nerozsype po první otázce.

Na otázku, kdo z obou kandidátů bude lepším prezidentem, nechť si každý odpoví sám. Nicméně Karel Schwarzenberg je podle mě výrazně lepší volbou než Zeman. Důvodů pro to mám hned několik: pokora, dar spojovat lidi, dobré jméno v zahraničí, není hulvát, je spontánní a zároveň bez skandálů. A přesně toto Miloš Zeman nemá.

Je libo ďábelské kuře?

anetaprozrova — Thu, 20 Dec 2012 09:51:11 +0000

#View

Aneb pár slov o tom, jak jíme.

Není příliš mnoho míst, kam by se člověk mohl po škole chodit učit. Zvlášť když potřebujete rychle najít nějaké místo a tam se na hodinku zašít, aniž by vás někdo neustále vyrušoval. Ke studiu můžete využít knihovny nebo kavárny. Já chodím občas do fastfoodu. Tedy ne přímo na fast food, volím totiž zdravější metodu zvanou fast studying, abych byla přesná. Snadno se ztratíte mezi návštěvníky, a i když si nic neobjednáte, nikdo vás většinou od stolu neodhání.

Pokaždé, když čekám na kurzy španělštiny na Národní třídě, chodím se učit do KFC. Není příliš mnoho možností, kam se ukrýt před rušnou Prahou, tak volím tuto. Říká se mu také ráj kuřat, kde život chutná skvěle – tedy jak ho nazvali jeho stvořitelé, Američané. Nenápadně se vyhnu obsluze u vchodu a schovám se u jednoho z prázdných stolů. Je to taková průměrná studovna a lidem, kterým nevadí hluk při studiu, by mohla dobře posloužit.

Uvnitř to vypadá pokaždé na chlup stejně. Spousta brigádníků v červených pracovních oblečcích odnáší zákazníkům tácy a zametají ze země obaly a drobky, až se z nich kouří. Jakmile otevřete dveře, ovane vás silná směsice vůní křupavých mastných kuřat a přesolených hranolků. Ale dá se to vydržet, já to řeším například tak, že se chodím čas od času pořádně nadechnout na toalety.

Učím se vždycky někde v koutku, kde mě nikdo většinou neruší. Nejsrdečněji vítám důchodce – ti jsou většinou klidní a svá kuřata pojídají v tichosti. Naopak nejhoršími společníky jsou právě moji vrstevníci a dospívající. Minulý týden se vedle mého stolu posadil mladý pár. Asi patnáctileté děvče začalo svému příteli vyprávět o své obezitě. Nějak mě to zaujalo a místo sešitu z chemie jsem začala věnovat pozornost jí. Prý ji její nadváha hrozně trápí, ale rodiče jí k Vánocům naštěstí plánují zaplatit liposukci. Svět je podle ní nespravedlivý. Vždyť copak ona může za to, že je trochu při těle? Do doby, než si nacpala do pusy polovinu hamburgeru, mi jí bylo docela líto.

Ještě horší jsou malí kluci. Jednou mě obklopila banda kloučků ze základní školy. „My jsme jednou takhle s tátou byli v Mekáči a oba jsme snědli dohromady snad třicet cheeseburgerů,“ chlubil se jeden z nich. Jeho kamarádi jen nevěřícně vydechli a v jejich tvářích se okamžitě objevil znatelný respekt. Sice neznám měřítka hodnot dnešních žáků základních škol, ale troufnu si říct, že sníst třicet cheeseburgerů pro ně znamená možná víc než vlastnit iPhone 5.

Jedna paní zas kdysi požila jakési „ďábelské kuře“ – jak ho sama nazvala. Nejspíš šlo o kuřecí maso obalené v nějaké pikantní strouhance. Prý pak celou noc strávila nad záchodovou mísou a bylo jí tak zle, že už se chystala volat sanitku. „Sama ve fastfoodech už moc nejím. A dětem teď radši kupuju jen hranolky a hamburgery,“ dodala hned potom poučená svým otřesným zážitkem. Mám pocit, že čím dál tím víc přibývá těch, kteří si se zdravou a vyváženou stravou vůbec nelámou hlavu a fastfoody se stávají jejich druhým domovem. V případě nouze všechno přece vyřeší liposukce. Důležité je, že teď mají Mini Twistera v KFC za dvacet korun…

GLOSA: Studentské volby – „Avatar“ zabodoval

annalibanska — Sat, 15 Dec 2012 06:38:22 +0000

#View

11. a 12. prosince se na čtyřech stovkách středních škol po celé ČR uskutečnily studentské prezidentské volby. Výsledek byl naprosto jednoznačný. Kdyby volili pouze studenti, novým prezidentem by se stal Vladimír Franz.

Kladu si jedinou otázku. Je to jen recese, anebo je Franz u studentů skutečně tak oblíbený? Když se nad tím zamyslíme, vlastně není důvod se nad jeho vítězstvím podivovat. Studenti mají současných politiků po krk a snaží se hledat alternativy. Franz, jakožto jediný kandidát „z lidu“, tak může u studentů vzbuzovat značné sympatie. Navíc je z naprosto apolitického prostředí. A také je potetovaný. No uznejme, to tu ještě nebylo. Mladí vždy rádi vyhledávali nové cesty a způsoby, které předchozí generace zatracovala. Na tetování (zvláště na tetování takového rozsahu) je v české společnosti stále pohlíženo jako na cosi zavrženíhodného a jeho majitel je obvykle považován za podivína. V jiných společnostech by Franz mohl být přijímán s větším respektem.

Rozhodně by si rozšířil okruh svých zahraničních návštěv, do něhož by mohl směle zařadit velkou část afrických zemí. Tedy v případě, že by nechal své tělo zkrášlit i nějakým tunelem či roztahovákem. Také by mohl navázat silnější diplomatické styky s Novým Zélandem, jehož původní obyvatelé (Maorové) by Franze považovali takřka za svého krajana. V případě jeho zvolení by však hrozilo, že některé země s ČR diplomatické styky naopak zpřetrhají. Katolické Polsko by v něm pravděpodobně vidělo novodobé převtělení antikrista a snažilo by se ho pomocí kříže a svěcené vody z Polska vystrnadit. Jakákoliv bližší spolupráce by byla vyloučena i v arabských zemích, kde je i sebemenší tetování považováno ze těžký hřích. Muslimové by přitvrdili a místo svěcené vody by Franze „kropili“ kameny. Pokud by se tam tedy i přes všechna varování Franz vydal, hrozba, že se zpět do ČR již nevrátí, by byla opravdu vysoká.

Tato úskalí studenti nejspíše neuvážili, neboť je na Franzovi uchvátila především jeho umělecká tvorba, kterou by v politice na tisícero způsobů využil. Jednání poslanecké sněmovny by oživil doprovodnou hudbou, která by v ten pravý čas vzbudila všechny spící poslance. Například takový Schwarzenberg, který u studentů skončil na třetím místě a kasá se tím, že spí pouze tehdy, „když se kecají blbosti“, by pak trpěl značným spánkovým deficitem. Proslovy většiny poslanců by byly přehlušeny hlasitou hudbou znemožňující Schwarzenbergovi jakékoliv blbosti vůbec zaslechnout (slyšel-li by vůbec něco).

Jako zkušený divadelník (přesněji řečeno dramaturg) by Franz příliš práce neměl, neboť repertoár našich politiků je nabitý až až. Studenti však doufají, že by ho nějak usměrnil a vytvořil z něj alespoň trochu ucházející scénář. Možná by se pak z české politické komedie stalo alespoň kultivované drama.

Holky, nestříhejte se! aneb Proč muži milují dlouhovlásky?

EsterBudinska — Thu, 13 Dec 2012 07:48:08 +0000

#View

Možná že stereotyp, že muži chtějí jen a pouze vysoké, prsaté blondýnky, je již překonán. Avšak platí stále, že mužům se mnohem víc líbí ženy s dlouhými vlasy než s krátkými, bez ohledu na barvu?

Když jsem se nechala ostříhat úplně nakrátko, netušila jsem ani v nejmenším, co to způsobí! Zatímco moje „ženské okolí“ nešetřilo komplimenty, jak strašně mi to sluší a jak jsem sexy, od toho mužského jsem neslyšela nic. Nepřišlo mi to tak divné, vždyť chlapi si těchto změn tolik nevšímají, a tak jsem dál žila v domnění, jak moc jsem sexy a jak moc mi to sekne... Než jsem na nejmenované webové stránce objevila článek, v němž bylo celkem s nadsázkou řečeno: „Proč si vás muži nechtějí vzít? Protože se bojí, že se po svatbě ostříháte nakrátko!“

Je to pravda? Opravdu krátkovlasé ženy muže nepřitahují? Usilovně jsem přemýšlela nad tím, jestli se mi vůbec stalo, že mě nějaký chlap oslovil od doby, co jsem nakrátko. Dřív se mi to občas přihodilo a teď nic. Sestavila jsem tedy jednoduchý dotazníček, který jsem rozeslala všem svým „mužským“ kamarádům, kteří mě viděli s dlouhými i krátkými vlasy, a napjatě jsem čekala, který účes vyhraje. K mému zděšení byl výsledek téměř stoprocentní. Hádejte, jaké vlasy se jim na mně líbily? Dlouhé! Jen dva z oslovených skoro třiceti mužů mi napsali, že jsem v krátkých vlasech víc sexy, a jeden k tomu přidal domněnku, že na délce vlasů u ženy vůbec nezáleží, důležité prý je, co jí sluší, a mně že slušelo oboje. Jestli si to opravdu myslel, nebo mě jenom chtěl sbalit, to opravdu nevím, ale můj „krátkovlasý sexy sen“ se začal rozplývat.

Proč to tak ale je? Ano, vlasy jsou symbolem ženskosti a půvabu. A chlapi je milují. Milují se na ně dívat, milují si s nimi hrát a baví je za ně tahat. Jenže ne každá máme to štěstí, že máme vlasy jako Penélope Cruz, a tak si nemůžeme všechny dovolit mít je dlouhé až po pás. Vždycky jsem myslela, že nám řídkovlasým sedí a sluší více kratší účesy, které dodávají objem. Chyba. Prý totiž naprosto vůbec nezáleží na tom, jaké ty vlasy jsou – hlavně že jsou dlouhé. Zapátrala jsem tedy v literatuře, abych zjistila, co je hlavním důvodem tohoto rozšířeného názoru. A našla jsem jich hned několik.

V první řadě jsou prý ženy s kratšími vlasy více sebevědomé, ambiciózní a nezávislé. A toho se muži bojí. Tyto ženy si prosadily svou v podobě nevšedního, krátkého účesu, čímž vybočily z normy a staly se „jinými“. A muži „jiné“ ženy nechtějí, tedy alespoň jejich většina. Muži totiž potřebují být ve vztahu těmi hlavními, mít poslední slovo, a to s těmito ženami prý úplně nefunguje...

Dalším důvodem jsou podle psychologických testů určité mužské komplexy. Bojí se, že když mezi své chlapské kamarády přivedou družku s krátkými vlasy, budou si o nich ostatní myslet, že mají jakýsi gay komplex a vybírají si ženu „podobnou muži“. I když je to samozřejmě naprostá blbost, většina mužů to má podvědomě stále v sobě.

Ať už je dalších důvodů nespočet, pořád se budou točit kolem stejného bodu – že jsou krátké vlasy málo „ženské“. A tak nám nezbývá nic jiného než si zase nechat narůst vlasy a připojit se k davu. NEBO... Můžeme stát za svým a čekat na takového, který bude po ambiciózní a „jiné“ ženě toužit...