Co s námi? To, že jsou Češi xenofobové, je fakt všeobecně známý. Vždyť si to můžeme sami ověřit například v tramvaji. Jako bychom cítili potřebu vyrovnat hladinu dobré nálady a rozjařený smích zahraničních turistů oplácíme kamennými tvářemi. Samozřejmě nikdo nikoho nenutí, aby toho španěla poplácal po rameni a dal se s ním vesele do řeči. Nicméně známe případ, kdy se tato uzavřenost vůči ostatním stává nepříjemnou komplikací; a sice konfliktní vztahy s rozrůstající se romskou komunitou. Ačkoliv jsou známí svou kočovnou povahou, vedeni mottem: ,,Jsem doma tam, kde je mi dobře.“ (Vzhledem k okolnostem si nejsem jistá, zdali to považovat za kompliment), se část z nich usadila na našem dnešním území již ve 14. století. Na jednu stranu je jejich radostné a bezstarostné prožívání času „vzorem“, jak se radovat ze života, nicméně všechno má své meze. Jako hostitelé jsme nabídli a stále nabízíme střechu nad hlavou, základní životní potřeby, práci. Bohužel-a tady nacházíme kámen úrazu-se naše a jejich hodnoty rozcházejí. Proto, když očekáváme náznak vděku, nebo spolupráci z jejich strany, čekáme marně. Nejspíš si s tím málem ze sociálních dávek člověk vystačí alespoň na přežití a to jim stačí? Semínek konfliktu je několik; rozdílné kultury, generalizace a škatulkování na základě nepodložených informací z naší strany a ze strany druhé lhostejnost k nabízenému. Je sice pochopitelné, že když se objeví titulek, jak ten a onen pronesl křivé slovo o Romské komunitě, je považován za rasistu. Jak dlouho se ale máme ještě snažit, máme-li to vůbec ještě dělat? Na čí straně je vina? Neměli bychom nechat situaci volný průběh a čekat, jestli se změní přístup jedné či oné strany časem? Máme se přestat zabývat nevyhovujícími malými byty a nabídnout rovnou celé území, jak byla tato žádost zmíněna Romy při příležitosti jednoho z nepokojů v Litvínově? Na internetu mě jednou zaujal (nejprve pobavil, pak vyděsil…) program Populační kalkulačka. Podle ní totiž bude za 20 let v Čechách o celý milion méně Čechů a počet Romů se zvýší o několik set tisíc. Porodnost je 1,3 dítěte na českou a 4 děti na ženu romskou. To uvádí další, neméně důležité téma, více globální. A sice; vymírání bělošské rasy. Dobře, možná jsem situaci tím názvem zdramatizovala, je ovšem fakt, že situace se pomalu obrací v náš neprospěch. Začíná to u vysoké porodnosti afrických a asijských národů; vysoký počet obyvatelstva vyvolá všeobecnou krizi, nedostatek základních životních potřeb a tedy chudobu. Připočítejme nějakou tu přírodní katastrofu (pozůstalým obětí zemětřesení v Japonsku upřímnou soustrast) a je tu případ pro Anděla Strážného Bílého, který chudáky sirotky adoptuje. Načež nám naše finanční krize nedovolí, abychom si pořídili vlastní potomky a konec! Další důležitou roli zastupuje láska; v každém věku, všude po světě. A tady se uplatní moje hodiny malování-poměr černé a bílé, abychom ve výsledku měli šedou, rozhodně není 1:1! Můžeme vymačkat celou bílou tubu a do toho trochu černé a je z toho barva šedě mraků před bouří. Princip mikrokosmu a makrokosmu si takhle můžeme ověřit, jelikož z mixovaných párů vzejde dítě vždy více „barevné“. Cituji ze stránky Yahoo Answers: „Assuming that something else doesn't happen that destroys the human race, we will probably be mixed in until we are all one race, but it won't be white.“. (Předpokládám-li, že něco jiného nezničí lidskou rasu, budeme pokračovat v mixování párů, až se z nás stane jedna rasa. Ale bílá nebude.) Vždyť i ten první černošský prezident Obama měl za matku bělošku…Ironií osudu představují Spojené státy Americké; potomci těch otroků původně určených pro práci, dnes tvoří skoro polovinu celé populace (ano, vím, že USA je „tavící kotel“ národností a etnik, a pravým Američanem není nikdo, ale přeci jen…) Když už jsme u toho, vlastně si sami kopeme hrob. Vždyť dnešní politika podporuje a dotuje nejrůznější menšiny ve své zemi, a to vše na úkor původního obyvatelstva. Tato problematika není neřešitelná, vyžaduje ovšem neuvěřitelné množství trpělivosti, snahy a síly. Dohadování se o národnostních skupinách, územích, etnikách, právech a povinnostech…to je součástí a kořením lidských dějin. "Určeno k destrukci?"