20. února byl František Dohnal pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody osmi měsíců s podmínkou na rok a půl. Jeho proviněním bylo, že neumožnil poslancům zkontrolovat hospodaření a činnost instituce, kterou v té době vedl. Pravomocný rozsudek tak ukončil kariéru jednoho z nejvyšších ústavních činitelů.

Plat prezidenta Národního kontrolního úřadu (NKÚ) je upraven zákonem starajícím se o platy představitelů státní moci. František Dohnal si přišel měsíčně na 129 tisíc korun bez započtení náhrad, jako je například cestovné. Zmíněný zákon upravuje také odchodné, ale nepočítá situací, kdy ústavní činitel odchází z funkce kvůli rozhodnutí soudu, repsektive kvůli pravomocnému odsouzení.

Právě z toho důvodu náleží Dohnalovi - který odchází kvůli svému trestu - nemalá částka, konkrétně odchodné v přibližné výši pěti měsíčních platů, což je zhruba 650 tisíc korun. Půl milionu je v hospodaření NKÚ relativně vysoká částka, proto muselo kolegium NKÚ schválit na svém březnovém zasedání mimořádné rozpočtové opatření.

František Dohnal se bránil kontrole úřadu kvůli údajné snaze politiků ovládnout jeho úřad. Ti pouze chtěli zkontrolovat hospodaření NKÚ pomocí auditorské firmy, jelikož právě s hospodařením NKÚ byly spojeny pochybnosti, kterými se dlouhodobě zabývala média, ať už šlo o Dohnalovy luxusní byty, které platil NKÚ, či o podezřelé pronájmy prostor pro úřad.

Dohnalův případ ukázal na další problém v české legislativě. Nepočítá se v ní s možností „pádu“ ústavního činitele, zákony jsou napsány optimisticky s vizí, že nikdo z vysokých úředníků se nedopustí vážných prohřešků. Tento případ je důkazem, že opak je pravdou. Snad „díry“ v systému nyní poslanci zalepí, ale vzhledem k tomu, že jsou sami ústavními činiteli, se jim možná ani nebude chtít. Co kdyby se to stalo i jim?