Pracoval jsem coby šéfredaktor prestižního listu. Kávu mi vařila sličná sekretářka a knihy mi vydávala renomovaná nakladatelství. Jednoho dne mi přišel dopis od jisté nadace, abych v rámci veřejné sbírky přispěl 25000Kč na památník pro oběti holokaustu. Satiricky jsem glosoval, že tolik nedám ani ročně za plyn.

Od té doby pracuji jako redaktor v celostátních novinách. Kávu mi vaří stará sekretářka a knihy mi vydávají soukromá nakladatelství. Na redakční radě se na nás šéfredaktorka s hlubokým výstřihem obořila, že na ní koukáme tak hladově, jako kdyby byla poslední ženou na Zemi. Lakonicky jsem odpověděl, že kdyby opravdu byla poslední, možná bych se i ze zoufalství zakousl.

Od té doby pracuji v krajských novinách jako korektor. Kávu mi vaří sekretář a knihy mi vydává undergroundové nakladatelství. Na zdi mi visel obraz Sashy Grey a citace Mohammeda. Přišli za mnou a řekli, abych tu kurvu sundal. Tak jsem šel a sundal citace.

Od té doby pracuji ve výkopu. Knihy si vydávám sám. Do práce jezdím na kole. Jednou za mnou přišli a řekli, abych si kolo sklidil, že kolem pojede afroamerická delegace z USA. Řekl jsem jim se smíchem, že kolo mám zamčené a pojištěné. Od té doby jsem nezaměstnaným.

________________ 

(poznámka autora) Tento text je inspirován jednou z povídek napsaných mezi lety 1966-1971 Miloslavem Šimkem a Jiří Grossmannem. Pokusil jsem se povídku přesunout do dnešní doby a ač historie není takto jednoduše a plytce srovnatelná, objevují se drobné obdobné prvky, podobně absurdní a podobně hořce komické, jako tenkráte, na které je možno takto upozornit. S velké úcty k originálu a k oběma Pánům komikům přikládám odkaz na dílo originální:

http://www.logix.cz/michal/humornik/nezamest.xp