V dnešní době každý toužíme po originalitě, chceme se lišit. Na jednu stranu je tato touha podporována, ovšem  jakmile přejdete od pouhých slov k činům, nemusíte se setkat s kladným přijetím.

Někteří profesoři upřednostňují studenty, kteří vizuálně nevybočují z řady. Všichni ti potetovaní, dlouhovlasí nebo oplackovaní jedinci jsou pro ně jenom hloupými adolescenty, kteří nevědí, jak jinak na sebe upozornit. Pokud na takového učitele narazíte a spadáte náhodou do kategorie "alternativec", můžete si být téměř jistí, že to budete vy, kdo bude každou hodinu zkoušený a kdo bude terčem jeho nejapných a rádobyvtipných poznámek. Až se bude na konci roku rozhodovat o vaši známce, počítejte s tou horší variantou. Milého profesora totiž nezajímá, jaké jsou vaše studijní výsledky a co máte v hlavě. Ostatně vaše názory ho také moc nezajímají. Zcela jistě totiž vyznáváte nějakou extrémní ideologii, z níž sami ani nemůžete mít rozum. Pro něj jste zkrátka ten podivín, vřed společnosti. Patří-li pan učitel k osobám sdílnějším, zcela jistě vás také bude zaníceně omlouvat u ostatních pedagogů (tato výsada patří spíše ženské části) a efekt na sebe nenechá dlouho čekat. Zachvíli jste pasováni na školního vyvrhele a ani nevíte, jak jste k tomuto přízvisku přišli. Nevěříte ? Mluvím ze zkušeností své vlastní i mých známých.

Chtěla jsem se přesvědčit, jak moc je tento jev rozšířený a zeptala jsem se několika pražských alternativních studentů.

„S předsudky jsem se setkával spíše ze začátku. Hodně záleží na projevu a na tom, jak si vás ten učitel zapamatuje. Já měl v tomhle štěstí. Myslím, že ze strany studentů jsou ty předsduky o dost horší,“ říká Vojta. S tím souhlasí i Klára. Podotýká také, že to bylo daleko horší na základce. „Nějaké předsudky tu jsou, ale na střední už jsou lidé dospělejší, mají více rozumu. I tak si mě ale díky vzhledu pamatuje celá škola,“ směje se. „Učitelé mi názory na moje oblečení nedávají nijak najevo, najdou se ale i výjimky,“ Klářin nezvyklý vzhled pomlouvala profesorka v jiných třídách a často jí i na hodinách častovala nemilými komentáři. „Svým způsobem jsem si o to koledovala. Paní profesorka byla ze staré školy, takže jsem měla na její hodiny chodit oblečená nějak umírněněji,“ dodává s humorem. Poznámky dalšího učitele však již moc humorné nebyly. „Říkal o mne, že vypadám jako čarodějnice a praktikuji černou Magii. To mi moc příjemné nebylo“.

Katka se s žádnými předsudky na střední škole nesetkala, za to na základní škole si leccos vytrpěla. „ Kdykoliv jsem byla vyvolaná k tabuli, neodpustila si učitelka poznámku typu ‚připadá ti normální nosit TOHLE ?‘ apod.“ říká. Nejvíce vadil její vzhled asi třídní učitelce, která jí alternativní oblečení doslova zakazovala.„Zítra přijdeš a už na sobě nebudeš mít ani jeden osten,“   vyhrožovala jí. Alespoň ale zůstala pouze u slov.,,Jedné spolužačce tyhle věci zabavila a odmítala vydat do konce školního roku.“ Jakub se s netolerancí setkal, stejně jako Klára, také pouze na ZŠ. „Tahali mě ke školnímu psychologovi. A to jenom proto, že jsem nosil černé oblečení. Dodneška nechápu, co je k tomu vedlo,“ svěřuje se Jakub. Občas ho donutili si nějaké oblečení sundat. „Šlo spíše o nějaké doplňky, převléknout se mě nikdy neposlali,“ vysvětluje.

Jak sami vidíte, zkušenosti jsou různé. Záleží na typu školy a samozřejmě i na konkrétním učiteli. A co spolužáci ? Jak ti tolerují (nebo netolerují) jinak oblečené jedince ? K tomu se dostaneme třeba někdy příště.