Účastníci postupně přicházejí a zanedlouho již foyer praská ve švech. Jan Čenský předstupuje před své posluchače a okamžitě si všechny získává svým příjemným vystupováním a humorem. „Rétorika se vám bude hodit v jakémkoliv povolání,“ začíná. „Úroveň vaší mluvy může dokonce ovlivnit výši vašich honorářů. I když já osobně mám radši ty, kteří méně mluví a více pracují.“ Nejzákladnějším bodem (a často i kamenem úrazu) rétoriky je řeč těla. Ta nám prozradí, kdy je člověk nervózní – potí se, je zadýchaný, rudne apod. „Tréma je známkou toho, že si člověk svého úkolu váží, ale nesmí se jí nechat příliš zahltit. Když se jí nebudete bát, po chvíli opadne.“

Také si musíte ujasnit, o čem vůbec budete mluvit, proč tam jste, co tam chcete a co chcete od posluchačů. „Je velmi důležité, abyste se před vstupem před publikum alespoň na chvíli soustředili. Nespěchejte, nechte diváky, ať si vás prohlédnou. Nebojte se očního kontaktu, povolte obličejové svaly. První dojem uděláte jenom jednou, není to jako v tenise, kde vždy máte nárok na druhý servis.“

Dále nám pan Čenský vysvětluje, proč bychom se měli dívat na své publikum tak, jak bychom chtěli, aby se ono dívalo na nás. Když vám někdo něco říká šeptem, začnete také nevědomky šeptat. Lidé se sobě navzájem přizpůsobují. Dobrý řečník toho dokáže využít. „Jak říkají Francouzi: Žena je nejkrásnější, když se oblékne do svého úsměvu.“ Nicméně hlavně mužská část obecenstva se přikláněla spíše k červeným šatům.

„Já bych chtěl...“

Poté přichází na řadu těžší část – ozkoušet si v praxi, co se účastníci naučili. Pan Čenský všem radí, aby se vždy před důležitým projevem pořádně rozmluvili, zaktivovali obličejové svaly a hlasivky. K tomu se výborně hodí jazykolamy. Hned si vybírá dobrovolníky z publika a ti jeden po druhém opakují krkolomné věty, zatímco se ostatní výborně baví.

Další dva dobrovolníci nám předčítají nejrůznější úryvky textu. Nejlepším tréninkem rétoriky je čtení nahlas. Rozšíříte si slovní zásobu a bude pak pro vás mnohem jednodušší mluvit spatra. I to si hned vyzkouší odvážná slečna z publika, která navíc při tom nesmí vůbec gestikulovat. „Musíte při vystupování vycházet ze sebe, ne si na někoho hrát. Když vás to bude bavit, dopadne to dobře,“ povzbuzuje všechny pan Čenský.

Přednesení, vysvětlení, důkaz a závěr

Na řadu přichází Vojtěch Černý, který nás ve své prezentaci seznamuje s prací Asociace debatních klubů. Jejich hlavním cílem je naučit sebe i ostatní, jak naslouchat druhým a jak na to správně reagovat. Argument vlastně není nic jiného, než rozvoj kritického myšlení. „Budete-li své argumenty strukturovat do podoby PVDZ: přednesení, vysvětlení, důkaz a závěr, budou prakticky neprůstřelné.“ Zjišťujeme, že metod argumentace je vskutku nezměrné množství. Některé z nich však mohou být dvojsečné či zavádějící. Stejně tak existuje i mnoho způsobů misinterpretace a pan Černý nám ukazuje, jak se máme takovýmto útokům bránit.

„Dokážete-li správně argumentovat a zanalyzovat, co vám někdo říká, bude pro vás mnohem jednodušší vytvořit si vlastní názor a pro ostatní mnohem těžší vás zmanipulovat,“ dodává na závěr.

Na posledním kurzu nás s moderním uměním seznámí Jiří Pospíšil. Budeme se na vás těšit 30. října od 15:30 v Muzeu Kampa.

Autor: Nina Djukanović