Žijeme (a)sociálně! facebook.com/easymagazine →

Milosrdná lež – věc, která vám může zachránit život…

…Anebo vás zabít!

„Jste zdravý, jak rybička, pane Novák. Každopádně bych Vám doporučil sepsat si životní pojistku a napsat poslední vůli. Ne, jen tak pro jistotu, více co, ať poté nelitujete.“  I takové varování vás může potkat. Milosrdná lež totiž člověku dokáže dodat jistotu v mysli, ale nepřipraví vás na skutečnost. Přesto jí používáme všichni, všichni za ní schováváme své nedostatky a všechny nás také může jednou doběhnout a zničit.

S tímto typem lži se setkáváme především na dvou místech – v každém vztahu a v nemocnicích. A také ve škole, v rodině, v politice…Jak často slýcháváme sladké řeči o tom, jak se máme dobře. A to jen proto, že jsou lidé líní hledat pravdu a jsou ochotni připustit si lež, než se strachovat o svoje živobytí a život samotný. Kořeny této záležitosti asi nenajdeme, je to jako s tím, kdy a hlavně kdo poprvé osmažil vajíčka na slanině (pokud to někdo ví, tak se omlouvám…A nechci slyšet, že to byl pan Ham&Eggs). Ale můžeme říct, že se používá všude, kde je rozvinutá společnost. A nepoužívají jí jen lidé…I u zvířat můžeme pozorovat něco, co lze nazvat milosrdnou lží. No, neříkejte, že k vám nikdy nepřišla kočka a neotřela se o vás a nelehla k vám na klín. To je kočičí výraz pro: „Samozřejmě, že tě mám ráda a že mi na tobě záleží…Uf, občas jsem ráda, že mi nerozumíš.“

Ženy nebo muži? Nejdřív ženy a pak muži

S průzkumu vyplývá, že tento typ lži používají spíše ženy než muži. Proč? Pokud se nyní zaměříme na možnosti dostat se do vztahu, chtějí ženy více zaujmout svého potencionálního partnera. Jelikož mají jasně nastavené hranice kam až jít při volbě a pod tuto linii nejdou, musí volit svoje „zážitky a zkušenosti“ s velikou opatrností, byť se vůbec neshodují s realitou. „Jé, ty máš taky rád kraby? V Thajsku (kde to vlastně kruci je?) jsem ho měla s chilli omáčkou, moc by ti chutnal (může se vůbec použít chilli a krab dohromady? Nebouchne to?).“ To, co jsem popsal, není lhaní jako takové, my totiž opravujeme realitu, aby vyhovovala oběma – on si myslí, že protějšek je boží…A ona tomu také začne věřit. U mužů se zjistilo, že nemají až tak vymezený prostor, ve kterém svojí partnerku hledají. Tudíž u každé používají ty samé, naučené, chlubící se řeči.

Ovšem ve chvíli, kdy se dostaneme do vztahu, karta se obrací a jsou to spíše muži, kdo lžou. Bojí se totiž reakce, která by mohla přijít. Tady bych ale rád apeloval na dámy…Když nechcete slyšet pravdu, tak se neptejte. Víte, že vám to sluší vždy, ne, nevadí nám, že se ta omáčka trochu zdrcla, ano, rádi s vámi půjdeme nakupovat oblečení, to víte, že máme radost z toho, že jste nám z peněženky vzaly kreditku.

Nejčastější milosrdné lži – nic překvapivého

Všichni se můžeme shodnout nad nejčastější milosrdnou lží. Taková, která nás ujistí, že je vše v pořádku, že jsme nevyhodili své peníze zbytečně a že nás náš protějšek má stále rád – To víš, že ti to moc sluší. A přitom…Není jednoduší se neptat a ujistit se sám? Stejně vždycky uslyšíme (pokud nechceme záhlavec), že ano. Pro studenty velice oblíbená Tak jsem dostal pětku…Stejně jako dalších 15 studentů. Ta ženská to hodnotila úplně blbě. Kdo dokáže, že jste byl jediný, kdo má pětku? Rodiče jsou o něco klidnější, protože jejich dítě není jediný blbec ve třídě a „zprcung“ bude o něco slabší. A moje oblíbená (v současnosti) lež – Jo, moc hezky si to napsal.

I na nemocničním lůžku se častěji říká milosrdná lež. Nikdo totiž nechce slyšet na rovinu, že umírá, tudíž se i sestřičky učí, jak nevyléčitelným pacientům opatrně sdělit nepříjemnou zprávu. Ne však u všech je lež potřeba. Jsou i takové případy, kdy, ať chceme nebo ne, je doktor povinen nám oznámit realitu. To je případ nemoci AIDS, kdy každý nositel viru HIV (budoucí mrtvý) musí být informován o svém stavu. Pokud jde o amputaci nohy, je pouze a jen na vás, zda to chcete, nebo nechcete slyšet.

Paranoia…

Myslel jsem, že psát o tomto tématu bude sranda. Že si otevřu pivo a že se zasměji. Jenže mi došla ta zásadní věc – co když celý svůj život žiji v bublině, která prvními údery do klávesnice splaskla? Co když vlastně nejsem hubený jako párátko? Pohledný, až bych mohl jít dělat modela? Jeden z nejnadanějších bubeníků, co kdy kdo slyšel? Rozhodl jsem se však nad tím nepřemýšlet a spokojit se s realitou, jakou mě okolí krmí. Jsem prostě boží.

A vy taky, nebojte…Mimochodem – včera vám to opravdu slušelo.

Komentáře

Žijeme (a)sociálně

Spolupracujeme

  • Majáles
  • Scio