Opravdu spokojený není s českou politickou scénou nejspíše nikdo. „Přijde mi, že se politikům nedá věřit ani nos mezi očima,“ říká Angelika. Lucie na to má podobný názor: „Myslím, že mladí lidé ztratili jakoukoliv důvěru v politiku.“ Kvůli ztrátě této důvěry panuje často mezi studenty k politice určitý odpor. Kryštof to vidí o něco málo pozitivněji: „Politickou scénu vnímám neutrálně. Nemyslím, že je způsobilá k vystavování, ale stydět se taky nemusíme. Je to hlavně mediální bublina. Média nám předhazují, jak jsou politici špatní, ale ty dobré zprávy se nezmiňují.“ Ruku na srdce – kolikrát nám noviny přinesly zprávu o tom, co se vládě povedlo? Většinou v nich na adresu vlády nalezneme pouhou kritiku, navíc mnohdy podávanou tím nejlacinějším způsobem (viz Blesk...)

Není to však vláda samotná, která je studentům trnem v oku. Mnozí s jejími kroky naopak souhlasí. „S vládou jsem spokojen a s její prací pro studenty taktéž,“ míní Kryštof. Souhlasí se zavedením školného. Angelika školné také schvaluje, k vládě je ale o něco skeptičtější. „Myslím, že se vláda studentům moc nevěnuje. Také se mi nelíbí, že dělají nepořádek ve státních maturitách, které nám vlastně nikdo pořádně nevysvětlil,“ stěžuje si. Státní maturity jsou mezi studenty jedním z nečastěji diskutovaných témat a ačkoliv se názory různí, většina je spíše odsuzuje. Může za to zejména neschopnost ministerstva včas seznámit školy s aktuální podobou maturity, jejíž změny studenti pomalu ani nestíhají registrovat. „Jsem rád, že už mám maturitu za sebou. Ve čtvrťáku nám úplně změnili seznamy povinné literatury a ani měsíc před maturitou jsme pořádně nevěděli, co nás vlastně čeká,“ dodává Petr, jenž patřil mezi první studenty, kteří státní maturitu absolvovali.

I když jsou někteří studenti současnou politikou otráveni natolik, že ji raději zcela ignorují, určitá část jeví i aktivní zájem něco změnit. „Již delší dobu uvažuji o vstupu do nějaké politické strany, ale nemůžu se pro žádnou rozhodnout, každá má u mě nějaký ten vroubek.“ Kryštof je v tomto ohledu o něco rozhodnější. „Do budoucna do nějaké strany vstoupit plánuji. A vzhledem k tomu, že jsem konzervativec, bude to nějaká velká pravicová strana.“ Je obecně známo, že studenti tíhnou spíše k pravicovým stranám. Onen slavný bonmot, že kdo ve dvaceti nebyl komunista, nemá srdce (...), je dnes již dávno pasé. Komunismu se mladí vysmívají a i na levici se většina z nich dívá skrz prsty. „Jeden můj spolužák volil Miloše Zemana. Od té doby ho třída přestala zvát do hospody,“ směje se Lucie.

A jakou šanci dávají studenti české politice do budoucna? Mnoho z nich očekává, že jakmile z ní zmizí tváře, které se v ní vyskytovaly ještě za minulého režimu, politická scéna se výrazně zlepší. Nejvýstižněji to však shrnuje Kryštof: „Problém je podle mě hlavně v lidech, ne v politicích jako takových.“ Přeci se říká: „Jaký národ, taková vláda!“