Gauck je přitom historicky prvním německým prezidentem, který pochází z bývalé NDR. Tam také prožil většinu svého života a aktivně zde bojoval za lidská práva. V rámci prezidentských voleb byl kandidátem nejen vládní koalice, ale i opoziční sociální demokracie. Jeho vítězství tak bylo skutečně drtivé.

Krajně pravicová  Národnědemokratická strana Německa (NPD) naprosto propadla se svým kandidátem, historikem Olafem Rose – z 1240 možných hlasů přítomných delegátů dostal pouze tři. O něco lépe dopadla protinacistická aktivistka  Beate Klarsfeldová, kterou nominovala opoziční postkomunistická strana Levice. Získala 126 hlasů. Vítěz, Joachim Glauck, získal 991 hlasů a byl tak zvolen hned v prvním kole jako jasný vítěz.

Gauck po sjednocení Německa působil jako ředitel Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty Stasi (tj. koministická tajná policie), kterému se později začalo říkat „Gauckův úřad“. O křeslo spolkového prezidenta se ucházel již v roce 2010. Ze strany veřejnosti zaznamenal širokou podporu, ale přesto jej těsně porazil Christian Wulff.

Základní věcí, která se o Gaucka zřejmě očekává, je, aby vydržel bez problémů na místě prezidenta celé své funkční období. V Německu se totiž hlavy státu střídají jako na běžícím pásu. Během tří posledních let se uskutečnily již tři prezidentské volby. Poslední prezident, Christian Wulff, se přitom z pětiletého funkčního období udržel ve funkci jen dvacet měsíců. Poté rezignoval pod tlakem veřejnosti, kterou pobouřily informace o jeho nadstandardních stycích s vlivnými podnikateli v době, kdy působil jako premiér spolkové země Dolní Sasko.

Joachim Gauck se stává v pořadí jedenáctým spolkovým prezidentem. Hodilo by se možná popřát, aby se v jeho historii neobjevily žádné černé puntíky a aby byla jeho prezidentská kariéra delší a méně skandální, než jak tomu bylo v případě jeho předchůdce.