Poté, co se informace o provedení trestu smrti dostaly do zahraničí, vzedmula se v mnoha státech vlna kritiky. Podle agentury DPA prohlásil předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, že je zděšen zprávou o popravě v Minsku. Tento trest je podle něho nevratný, krutý a hanebný. Vyjádřil se i  generální tajemník Rady Evropy Thorbjörn Jagland: „Jsme hluboce zarmouceni touto zprávou“. Podle něho se běloruské úřady stále více izolují od zbytku Evropy. Německý  ministr zahraničí Guido Westerwelle popravu odmítl a vyjádřil své politování nad tím, že běloruský prezident Alexandr Lukašenko ignoroval výzvy o stažení trestu smrti a naopak na něm trval

Oba pětadvacetiletí muži byli loni v listopadu odsouzeni za atentát, při kterém zahynulo patnáct osob a více než tři sta bylo zraněno. Kromě toho byli ještě obžalováni ze dvou dalších pumových útoků. Proč tedy taková vlna kritiky, když měli oba dva na svědomí tolik lidských životů?

Podle agentury ITAR-TASS se Kanavalav přiznal k oběma minským atentátům, ale Kavaljov své doznání před soudem odvolal – prý na něj byl na policii činěn nátlak, aby se přiznal. Kavaljov požádal o prezidentskou milost, za Kanavalava to údajně udělala matka. Na trestu to ale nic nezměnilo a to i přesto, že se v běloruských médiích začaly množit spekulace o tom, že soud proběhl příliš rychle a k usvědčení obou mužů neměl dostatek důkazů. A šíří se také spekulace, že atentát mohla mít na svědomí běloruská tajná služba. Je tedy možné, že by soud odsoudil nevinné a že by tím mohl dokonce krýt skutečné pachatele?

Bělorusko je poslední evropskou zemí, která i v současné době provozuje trest smrti. Je třeba si ale uvědomit, že tento trest je nevratný a odsouzení k němu s sebou nese velkou odpovědnost. Zde by tedy bylo více, než při kterémkoliv jiném trestu na místě pečlivé zvážení všech důkazů a zejména objektivní, nezaujatý soud.