Žijeme (a)sociálně! facebook.com/easymagazine →

Profesorka Eva Marxová:„Učitel není pro studenty autorita a je brán jako jakási figurka.“

Povídal jsem si s Evou Marxovou, profesorkou biologie a chemie pražského Gymnázia Nad Kavalírkou. Prozradila mi, jaké jsou podle ní hlavní problémy českého školství, jaký má názor na formu maturit či jak sama vzpomíná na školu.

Jaký je podle vás největší problém našeho školství? 

To je strašně těžce zodpověditelná otázka. Hodně mi vadí, že studenti nejsou motivovaní ke studiu, myslí si, že my jako profesoři jim chceme jenom uškodit a učíme kvůli penězům. Navíc se mi zdá, že hodně studentů chce školu pouze „prolézt“ a nechtějí se sami aktivně účastnit vzdělávacího procesu. Určitě je také chybou, jak na školství nahlíží společnost. Nevím, jestli vztah mezi učitelem a žákem byl někdy lepší, ale přijde mi, že učitel je v současnosti taková figurka, která má jakýmkoliv způsobem zaujmout a pokud možno dát studentům dobré známky. Neplatí to ale samozřejmě vždycky.

Myslím si, že učitelství je v současnosti velmi podhodnocená práce, která ztrácí prestiž. Napadá vás, jak by se dala vrátit? Pomohlo by zvýšení platů?

Mám pocit, že vůči učitelům panuje ve společnosti tak trochu despekt. Nevím, proč se změnila situace ze stavu, kdy rodič stál za učitelem a dnes je to naopak. Nechci samozřejmě generalizovat, ale podle mě dnes často můžeme v rodinách slyšet, že „učitel si na tebe zasedl, nikam to nedotáhl a léčí si na tobě svoje komplexy“. Celá negativní situace vychází už z rodin a podtrhuje je ji známý výrok „kdo umí, umí a kdo neumí, učí.“. Láká se říct, že zvýšení platů by se hodilo. Ale myslím, že u mnoha učitelů není ten hlavní problém, že se plat jednorázově nezvýší, ale spíš že už nemá moc kam růst, protože dostanete nějakou fixní částku, která se během dvaceti let praxe skoro nezvýší, přestože kvalita kantora by měla stoupat. Čili bych platy navyšovala postupně v průběhu let, aby lidé měli důvod proč se snažit.

„Nenechávala bych maturitu rozhodnout, jestli člověk bude moct jít někam dál či nikoliv.

Souhlasíte s konceptem státních maturit? Jaký máte názor na jejich současnou formu? Co byste nechala a naopak změnila?

Nejsem si jistá, zda je současný model dobře nastaven. Zase je ale dobře, že část maturit zůstala také „školní“, že si je školy mohou samy organizovat. Přijde mi, že je hodně nevyrovnaná obtížnost mezi jednotlivými zkouškami. Samozřejmě je těžké posoudit, co je to ta odpovídající obtížnost, ale podle mě má v tomto ohledu státní maturita ještě hodně co dohánět. 

Měla by být podle vás u maturity povinná matematika? 

Řekla bych, že ne.  Stačí, když student zvládne určité penzum látky na střední škole. Maturita z matematiky není lehká a jistě to může být problém například pro některé humanitně zaměřené studenty. Ještě bych dodala, že i když matematika není povinná u maturitní zkoušky, nemělo by to vést nějakým významným způsobem k poklesu matematických vědomostí u lidí.

Vrátila byste zpět dva stupně maturit, s tím že lehčí část by byla základní a ta těžší by se dala použít jako zkouška na nějaký obor vysoké školy?

Obtížnost by měla záviset na daném typu školy, čili na gymnáziích by maturita měla být těžší než třeba na odborných školách. Také bych neschvalovala, aby se maturita brala jako automatický vstup na vysokou školu, protože ty by si to měly korigovat podle sebe. Každá škola to má různé, na některé obory třeba vůbec nejsou přijímací zkoušky. Takže bych nenechávala maturitu rozhodnout, jestli se člověk někam dostane nebo nikoliv.

Ani i kdyby si student vybral složitější verzi maturity (pokud by se zase vrátila)?

Přesně tak. Jasně že škola by si měla říct „fajn, udělal jsi těžší část maturity, můžeme k tomu přihlédnout“, přesto ale by si školy měly výběr studentů spravovat samy.

„Vzdělání by nemělo být závislé na nějaké sumě peněz.“

Střední škola ekonomicko -– podnikatelská škola SPEKTRUM v Mladé Boleslavi nabízí maturitu bez studia, stačí zaplatit 54 tisíc korun a udělat zkoušku. Jaký máte na to názor?

Mám o tom pochybnosti. Jednak kvůli tomu, jak je zkouška složitá a také když zmíněná škola dostane peníze, mám obavu, že zkoušející bude mít tendenci zkoušku studentovi dát. Je třeba možné, že si zaplatím výše uvedenou částku a oni mě ze zkoušky vyhodí?

Poslouchal jsem nedávno reportáž v rádiu o studentce, co tam maturitu skládala. Začala pracovat v patnácti letech a teď jí je kolem dvaceti pěti a uvědomila si, že chce studovat VŠ a potřebuje maturitu.

Pro tyhle případy je to celkem pochopitelné, když je člověk starší a nemá čas každý den chodit do školy. Některé školy také jistě nabízí distanční nebo kombinované studium, kdy se dá například učit o víkendu.

Takže „maturitu za peníze“ neodsuzujete, ale nepovažujte ji za nejlepší volbu?

Nevěřím, že tam člověk přijde, zaplatí peníze, naučí se látku někde po večerech a zkouška je pak adekvátní normální běžné maturitě. Doufám, že škola, která danou formu maturity umožňuje, ji pak dokáže věcně vyargumentovat. Jednoduše nechci, aby student dal peníze a měl jistotu, že u zkoušky na sto procent obstojí. Shrnula bych to asi tak, že vzdělání by nemělo být závislé na nějaké sumě peněz.

Jste pro školné na VŠ?

Jsem ráda, že se školné neplatí a všechny obory jsou rovnocenně dostupné všem.

Jaký máte názor na distanční studium? Myslíte, že se má šanci uchytit na více školách a postupně ho začne nabízet více škol? 

Distanční studium je perfektní forma vzdělávání pro vysoké školy. Nevím ale, jestli by se dalo stejně použít také na střední školy. Jsou studenti na SŠ tak uvědomělí, aby mohli tento systém využívat? Vědí přesně, co chtějí? Střední škola je také o sociálních vztazích, kontaktech a ne jenom o domácím civění do počítače, byť by v něm byla skvělá přednáška.

„Úlohou školy není jen vzdělávat. Jde také o sociální kontakty.“

V mezinárodních testech PISA mají čeští žáci poměrně špatné výsledky v porovnání s ostatními dětmi z jiných států. Proč si myslíte, že máme tak špatné umístění?

Podle mého názoru to souvisí s celým vnímáním školství ve společnosti. Studenti se často ptají, k čemu jim dané téma bude a proto se ho buď nenaučí, nebo se ho učí s velkou nechutí. A to se pak samozřejmě odráží i ve výsledcích.

Jsou vůbec takovéto druhy srovnávacích, porovnávacích testů věrohodné?

Samozřejmě že je problém udělat objektivní test, který schopnosti žáků dokázal přesně posoudit. Je to v podstatě nereálný úkol.  Výsledek testu by ale na druhou stranu neměl být až tak nevěrohodný, protože ho píše větší množství lidí.

Jak sama vzpomínáte na školu?

Na střední ne úplně dobře, protože se mi teď po čase zdá, že jsem nevyužila všeho, co mi bylo nabízeno. Byla jsem ten typ studenta, který nebyl moc motivovaný, nevěděla jsem co dělat po škole a tak. Vysoká škola ve mně zanechala pozitivnější vzpomínky. 

Komentáře

Žijeme (a)sociálně

Spolupracujeme

  • Majáles
  • Scio