Na seznamovací kurz jsem jela plna očekávání. Tolik mladých inteligentních lidí na jednom místě, to bude něco. Měla jsem jistý pocit výjimečnosti. Říkala jsem si, že teď jsem taky vysokoškolák, že jsem se dostala do určité skupiny lidí, se kterou si budu rozumět, a že si udělám hromadu kamarádů, kteří mi vydrží na celý život. A jestli ne, tak se alespoň podívám k Máchovu jezeru, kde jsem nikdy nebyla.

Nadšení trochu opadlo poté, co jsem vystoupila z auta v kempu Bílý kámen. Za peníze, které jsem zaplatila, bych si představovala sprchu, kde teče teplá, postel, která má matraci a ne jen 3 různě vysoké a měkké polštáře ze staré sedačky a povlečení, co nevypadá jako ementál. Navíc se ukázalo, že Bůh asi dlouho nezaléval (nebo nečůral?) a rozhodl se to sfouknout během celého týdne.  Radši jsem se místo rozjímání nad úrovní zařízení hned zapojila do místního programu a přihlásila se (mimo jiné) do Miss seznamovák. A teď hurá udělat si kamarády!

Nebylo to ale tak jednoduché. Zjistila jsem, že mám trochu zkreslené představy. Hned první poznatek, který jsem získala, byl: To, že někdo studuje vysokou školu, neznamená, že je to inteligentní člověk. Opravdu jsem u některých jedinců pochybovala o tom, zda vůbec dokázali udělat maturitu. Možná to jen bylo hladinou alkoholu v krvi, kterou si dotyční udržovali během celého dne. Druhý poznatek byl: Nechceš se zpít do němoty a být vzhůru do šesti do rána každý den? Jsi divná. Tak jo, jsem divná. Další novinka: správná mladá slečna musí být téměř nahá a musí při tancování co nejvíce třást pozadím a ňadry. Úplně ideální je, pokud si někde najde nějakou tyč, sloup či pouliční lampu, okolo které se může lascivně ovíjet, pak se stává dámou večera. Během několika dní jsem ztratila tolik iluzí, že bych to dokázala přirovnat snad jedině k okamžiku, kdy mi rodiče s lítostí sdělili, že Ježíšek není, Mikuláš je ožralej soused a žádné nadpřirozené stvoření netouží po mých mléčných zubech. Uvědomila jsem si, že bude jednodušší hledat kamarády někde jinde. A pak se mě jala hrůza. Došlo mi, že jsem přihlášena do Miss.

Při této soutěži byl můj kulturní šok asi největší. Soutěžící se předvedli už v první disciplíně. Když holky nevěděly, co to znamená obrácený rasizmus, nevěřila jsem svým uším. Při druhé (volné) disciplíně jsem zase nevěřila svým očím. Kolem mě se najednou promenádovalo 14 roztančených holých zadků. Poslední úkol jen potvrdil úroveň dnešní mládeže – ovlivňování poroty znamenalo v překladu osahávání a oblejzání poroty. Jak jsem se dozvěděla od instruktorů, loni málem došlo k orálnímu sexu (ano, před několika stovkami přihlížejících) a ve volné disciplíně na sebe jedna vysokoškolačka ve spodním prádle vychrstla šlehačku s kečupem a začala se tím pomazávat. Třešnička na dortu byla informace, že vždycky vyhraje holka, která se během seznamováku vyspala s jedním (nebo více) porotci. (Co ty holky pro blbou korunku neudělají…) Zděšená jsem nakonec zapojila mozek a snažila jsem se zůstat sama sebou. Místo vulgárních tanečků jsem zazpívala, místo osahávání jsem si s porotcem střihla čaču a za celou dobu jsem si nesvlékla jedinou vrstvu. Kupodivu byli všichni tak šokováni, že se jde účastnit i s oblečením, že mě nakonec zvolili za královnu krásy. A tak jsem porušila nejen tamní zvyklosti, ale i svoje. Stala jsem se miss, aniž bych měla s někým sex a také jsem ponocovala až do pěti. Ale nezpila jsem se.

Domů jsem přijela unavená a špinavá. Něco mi ale tenhle pobyt přeci jen dal (kromě rýmy, levného šampaňského a plastové korunky pro děti). Zbavila jsem se předsudků. Teď už vím, že být vysokoškolák neznamená nic.