Do Kosova proudily na podporu srbské menšiny obrovské částky peněz, které zmizely. Projekty, na něž byly určeny, se nikdy neuskutečnily nebo byly několikanásobně předražené.

Některé finance byly určeny na platy lidí, kteří již v dané oblasti – obydlené většinou kosovskými Albánci – nebydlí. Srbská státní energetická společnost například platí několik tisíc zaměstnanců za práci v elektrárně Obilić, přestože již dávno pracují v Srbsku a ne v Kosovu. Dostávají tak zaplaceno za práci, kterou nevykonávají.

Podpora podnikatelských projektů, které měly zlepšit hospodářskou situaci v nejchudší zemi Evropy, postrádala efektivní kontrolu, takže například domov důchodců v Mitrovicích a tamější zdravotní středisko nebylo nikdy postaveno.

Srbsko je kvůli svému ovlivňování politiky v Kosovu skrze finanční toky a podporu kritizováno zahraničím, nicméně z pohledu srbské vlády se jen stará o svou provincii. Srbové byli nedávno ujištěni, že nebudou muset uznat samostatnost Kosova, aby mohli být přijati do EU.