Co se stane, když je prokletý upír po téměř dvou stech letech pod zemí omylem vysvobozen a konfrontován s výdobytky moderní techniky a kulturou 20. století, která zdaleka neodpovídá jeho zvyklostem? To se dozvíme v novém filmu Tima Burtona, kde září hvězda stříbrného plátna Johnny Depp v roli dalšího ze svých podivínů.

Zatímco jsi spal

Barnabas Collins (Johnny Depp) se s rodiči přistěhuje na americké pobřeží a zakládají zde rybářské městečko Collinsport. Collinsovi jsou zde opravdovými pány a na kopci za městem si staví rozlehlé sídlo, jak jinak než Collinswood. Mladý Barnabas neodolá půvabům služky a zároveň čarodějky Angeliky (Eva Green), kterou však později odkopne. Tato skutečnost postačí hrdé Angelice k tomu, aby pomocí kouzel sprovodila ze světa jak Barnabasovy rodiče, tak jeho snoubenku. Jeho samotného proměnila v krvelačnou stvůru a ještě ke všemu ho zavřela do rakve a nechala pohřbít hluboko pod zem. Shodou náhod se však stane, že upíra po dvou stech letech vyhrabe parta bagristů a on se tak náhle ocitá v naprosto novém světě. Když se tuto nepříjemnou novinku dozví stará známá Angelika, která mezitím převzala moc nad městem, vyráží do boje a Barnabase nenechá hned tak na pokoji. Čarodějnice kuje pikle, zatímco probuzený upír se seznamuje se svou současnou rodinou. Setkáváme se tak s hlavou klanu, Elizabeth Collinsovou (Michelle Pfeiffer), její pubertální dcerou, kleptomanským bratrem a psychicky narušeným synovcem.

Upíři, čarodějnice, vlkodlaci…

Některé scény se tvůrcům i přes svůj vtipný podtext poněkud vymkly z rukou. Zhruba v polovině filmu se odehrává velmi zajímavá scéna, která však vyplyne z děje zcela nepochopitelně a absolutně nekoresponduje s Barnabasovou romantickou duší: dvojice upír - čarodějnice si užívá téměř všude (jen ne v posteli…) a při svém milostném počínání poletuje po celé místnosti a rozbíjí vše, co jí přijde do cesty. Scéna je výborně podkreslena hudbou Barryho Whitea. Poté dochází k vyvrcholení celého filmu, kde se setkáme s explozemi, vlkodlaky, útočnými duchy, velkými požáry a spoustou dalších více či méně překvapivých zvratů a speciálních efektů, což působí poněkud přeplácaně a divák se cítí tak trošku jako…Alenka v říši divů.

Včera a dnes

Předlouhou filmu se stala stejnojmenná gotická mýdlová opera. V našich končinách je tento seriál nepříliš známý, avšak v Americe se stal fenoménem, na kterém vyrůstali právě Burton, Depp či Pfeiffer. Věděli tedy, do čeho se pouští, a často své projevy přebírali právě ze seriálové podoby. Temné stíny se objevovaly na amerických televizních přijímačích v letech 1966-1971 a epizod se odvysílalo celkem 1 225! Tvůrci před sebou tedy měli nelehký oříšek, přenést svůj oblíbený „nekonečný“ seriál do pouhých 130 minut. Tohoto úkolu se dle mého názoru zhostili poměrně dobře. Až na kýčovitý konec měl děj celou dobu spád a ani nebyla možnost se u sledování filmu nudit. Každá postava také dostala určitý prostor pro vyprávění svého příběhu. V porovnání s původním seriálem, kde se vyskytuje opravdu velké množství postav, se tvůrcům podařilo vybrat ty nejdůležitější a nejspíš i nejzajímavější. I když některé dějové linie jsou zde jakoby navíc, nedokážeme odhadnout jejich podstatu, a nakonec se k pár z těch, které na počátku vypadaly zajímavě, vůbec nevrátíme. Zdařilé jsou kostýmy, úprava prostor pro natáčení, hra s barvami a kamerou.  Právě to už je jakýmsi typickým „burtonovským“ prvkem, který většinou nechybí v žádném z jeho nových filmů.

Za zvuků Elfmana

Jako by se o Johnnym Deppovi dalo říci, že je Burtonovým dvorním hercem, stejně tak je Danny Elfman jeho dvorním skladatelem. Elfman se postaral o hudbu již k dobré desítce Burtonových filmů, připomeňme například Ospalou díru, Střihorukého Edwarda, Mrtvou nevěstu či Karlíka a továrnu na čokoládu. Skladby skvěle dokreslují ponurou, až hororovou atmosféru, místy je hudba naopak velmi hravá, jelikož se jedná spíše o komediální frašku než strašidelný horor, dle slov tvůrců samotných. Ale Burton zkrátka ví, na co, nebo spíše na koho vsadit. Objevuje se zde také americká rocková hvězda Alice Cooper, podle Barnabase „to ošklivé Cooperovic děvče.“ Zde však dochází k jistým nesrovnalostem, jelikož děj se odehrává v roce 1972 a zpěvák si změnil jméno na Alice Cooper až v roce 1974. I mistr režisér se někdy utne… Vedle Johnnyho Deppa skvěle vynikla v roli záporné postavy Eva Green, jež od dob bondovky Casino Royale nebyla příliš k vidění.

Tim Burton vytvořil pohádku pro odrostlejší diváky, která věrně odpovídá stylu jeho tvorby a sází na lákadlo remaku známého seriálu stejně jako na zvučná jména v obsazení filmu. Nebo můžeme uvažovat o možnosti, že si Burton Temné stíny natočil jen tak pro radost, se skupinou lidí dle vlastních přání, jelikož režisér jeho rozměru si takový rozmar již může dovolit. Snímek z dílny Burton – Depp však rozhodně stojí za to vidět.