Žijeme (a)sociálně! facebook.com/easymagazine →

Ukradni, co můžeš, aneb Sherlockova cesta časem

Je to již pár let, co se v kinematografii rozmohl trend točit předělávky starých děl. Některé byly průměrné, na některé nešlo koukat, avšak jiné mají za sebou řadu cen, fanoušků, ale hlavně vydělaných milionů.

Ve stáří jako když najdeš

I ne tak zarytí fanoušci filmové a seriálové tvorby si rozhodně všimli, že s příběhy, které nám na hollywoodském podnose servírují televizní obrazovky a 3D plátna, to jde od desíti k 2+2. Plytké, ohrané zápletky s předvídatelným vyvrcholením a nezajímavými postavami šacují naše kapsy, aby z nich na drahých lístcích a speciálních blu-ray edicích vybraly poslední chuť sedět u obrazovky. A my si to jako správné ovce společnosti stále necháváme líbit. Dobrých nápadů prostě už moc nezbylo. Některým tvůrcům je to jasné, a tak se začínají ohlížet zpět, do minulosti. Ono se totiž ukazuje, že znovu natočit staré příběhy je lehčí a výnosnější než vymýšlet nějaké nemastné neslané odvary, které se snaží nehrát si na kopii nejprofláklejších zápletek. A pokud se taková předělávka vezme za správný konec, může to stát za to.

Když nemůže Moffat k hoře...

Nejlépe to je vidět na práci britského scénáristy a producenta Stevena Moffata. Jeho odrazový můstek byla v roce 2005 reinkarnace Doctora Who, která seriál opět vystřelila na přední příčky sledovanosti a vybudovala novou generaci fanoušků. Nicméně cestování časem a prostorem v telefonní budce není Moffatova jediná silná stránka. Také rád vymýšlí zapeklité případy, plné tajemství, nebezpečí, a hlavně vtipu, které dokáže vyřešit jen génius z Baker Street 221B a jeho osobní doktor. Ano, mluvím o seriálu Sherlock, který je i přes nízký počet dílů často považovaný za nejlepší zpracování Doylových knih vůbec.

Když dva dělají totéž, není to totéž

Je ale zjevné, že úspěch projektu nestojí jenom na předloze. Jak už je pro Ameriku typické, nedlouho po odvysílání první série britského Sherlocka udělala svoji verzi přechytralého detektiva, odehrávající se v současnosti. Elementary (Jak prosté) se setkalo s ne úplně příznivou kritikou, ve které neobstálo ani v porovnání s britskou verzí, ani s velmi podobným Mentalistou. Důkazem je i zástup fanynek britského Benedicta „Sherlocka“ Cumberbatche, které si říkají Cumberbitches a šly by za ním až do nitra Osamělé hory. O tom se americkému Jonny Lee „Rádobysherlockovi“ Millerovi nemůže ani zdát. Jak prosté – když někdo něco vykrádá, musí to umět.

Třetí doktor v řadě

Moffat totiž zazářil i jako tvůrce minisérie Jekyll, která se točí kolem doktora, ke kterému byste (na rozdíl od předchozích dvou) rozhodně nechtěli jít. Knihu Podivuhodný případ Doktora Jekylla a pana Hyda od Roberta Luise Stevensona zná alespoň podle jména snad každý, mnoho lidí tuší i příběh, ale kdo se zamyslel nad tím, jak by to dopadlo, kdyby hlavní postava měla děti? Nu třeba Steven Moffat.

Seriál Jekyll se, jak jinak, odehrává v současnosti, kde se potomek doktora Jekylla, tedy spíše pana Hyda, snaží žít normální život se svojí rodinou. Samozřejmě vše má svoji temnou stránku a tady to platí především. A jak už to u britských seriálů bývá, stačí šest dílů, aby vás seriál vtáhl a nedalo vám spát, proč to sakra má jenom jednu sérii.

Točí se, aby se točily prachy

Z článku se může zdát, že Steven Moffat je nejlepším seriálovým tvůrcem dnešní doby, ale vlastně to tak je. Remaky a volná pokračování se dneska snaží točit každý, protože jméno úspěšné značky za sebou vždy táhne nějakou tu korunu, ale pro diváky ta koruna je většinou trnová. Moffatova práce je z příběhového zpracování velmi povedená, takže nikomu ani trochu nevadí, že nápad není originální. Alespoň si nehraje na něco, co není. Vždyť je to vlastně jen hodně dobrá vykrádačka.

Komentáře

Žijeme (a)sociálně

Spolupracujeme

  • Majáles
  • Scio