Dobrá, ihned na začátku se vám všem přiznám, že tato kapela pro mne až do včerejška byla velkou neznámou, jménem na plakátě vedle jiných, větších, zajímavějších. Proto, když jsem viděl, že vydávají album, přijal jsem výzvu a rozhodl se na ně napsat recenzi, což samozřejmě obnáší i spoustu poslechů. Původně měla přijít recenze na něco pohodovějšího, ale ani We Are The Ocean nejsou nic tvrdého. Nazval bych to něčím mezi. Návrat ke grunge, ale řízlý moderním emo-rockem.

Trošku klasických a nutných informací…Pro tuhle britskou partičku je to třetí řádný studiový počin, poslední album Go Now And Live z loňského roku se setkalo s rozporuplnými reakcemi. Pro některé skvělé album, pro některé nezajímavé a nezáživné. Na čem se ale všichni shodli, je fakt, že ve chvíli, kdy je slyšíte a hlavně vidíte naživo, jim jste schopni odpustit i to, že vám vzali poslední drobné na zítřejší oběd. Na pódiích jsou totiž bezchybní, zábavní a mají i ten důležitý šmrnc, který je může posunout vysoko. A nyní bychom se mohli posunout k desce samotné, co vy na to?

 34 minut, 10 songů, toť resumé alba.

 Tyto informace nestačí? Výborně, protože je potřeba říct ještě jednu věc – to album je skvělé! Ať už jej posloucháte po částech, vcelku, ve sluchátkách, na ohromné reprosoustavě, vždy na vás bude působit jinak a vždy dokáže překvapit. Dvě kytary, basa, bicí, vokál. Nic zvláštního, ale to, jak tyto nástroje ovládají už je věc jiná. Chlapci totiž ví, co dělají a je vidět, že každého baví něco trochu jiného, čímž pomáhají k pestrému obsahu alba. Má slova, nechť potvrdí úvodní vypalovačka Bleed. Se zavřenýma očima skvělá náhrada za Foo Fighters (nic proti FF, ale mně se začínají díky MTV, Rockzone a dalším kanálům slušně přejídat). Úderné kytary, zajímavé aranže a hlavně úžasný vokál Liama Crombyho. Dokáže přitlačit na pilu, ale jen tehdy, kdy je to vážně třeba a za jeho cit děkuji. Young Heart by mohla být novou hymnou hudebních televizí. Takhle já si představuju přídavek na vyprodaném stadionu, kdy po dvouhodinovém koncertě hraju poslední song, žhavým publikum, aby si se mnou zazpívalo refrén. Text je tak akorát zajímavý, aby vás neštval, ale zatím v něm nenacházím ani žádnou přidanou hodnotu, což se však může dvacátým poslechem změnit. Zatím na mě ale Hello mother, hello father, can you hear me, can you see me a jiné srdcervoucí texty nefungují. Jak jsem ale psal výše, neviděl jsem je naživo a věřím, že na koncertě bych zpíval z plných plic.

 Celé album je v podstatě protkáno skvělými písničkami, které mi vždy něco připomenou. Tu Foo Fighters, tu 30 Seconds To Mars, u jedné písničky mám dokonce pocit, jako bys poslouchal novodobé The Beatles (až uslyšíte Golden Gate, dejte vědět - zajímá mě, jestli mi jen hrabe a jsem jediný, kdo slyší While My Guitar Gently Weeps). Chlapci si opravdu berou to nejlepší z těch správných velikánů rockové hudby a je to jen ku prospěchu. A jako správná dojemná kapela, i WATO mají na konci alespoň jednu akustickou píseň, tu ale osobně řadím k 9(!) nejlepším věcem na téhle placce. Pokud bych měl něco opravdu vytknout…Možná ty texty, ale to by chtělo hlubší rozbor, na který jsem neměl doposud, přiznávám se nepokrytě, čas.

 Pokud máte stejný problém s touto kapelou jako já a to, že jí neznáte, doufám, že po přečtení této recenze se po nich podíváte, poslechnete si je a dojdete k názoru, že až budou hrát v Čechách, že si společně zapaříme pod pódiem. Do té doby příjemný poslech.

Hodnocení: 90%

Nejlepší songy alba: Young Heart, The Road, Golden Gate