Kromě respektu ke kravám a absence chemických hnojiv, jaké jsou výhody zemědělství, které na farmě provozujete?

V první řadě se snažíme přírodu nevykořisťovat. Stroje jsou důležité, ale potravu získává člověk díky tomu, že respektuje přírodu a neporušuje její zákony, například používáním umělých hnojiv, herbicidů, fungicidů… Člověk závisí na cyklech, které určuje příroda sama. V dnešní době zemědělství tyto cykly uměle potlačuje a lidé se snaží přírodu naprogramovat tak, aby to bylo pro ně nejvýhodnější. To zahrnuje umělé dozrávání plodin a genetické modifikace, které způsobují, že nám rostlina dá jen to, co potřebujeme, a vedlejší produkty už nevyplodí. My si uvědomujeme, že půda je nenahraditelná věc, a zároveň si všímáme, že jsou nějaké přírodní režimy, které musí člověk respektovat, protože je jejich součástí. Když je lidé potlačí, což v dnešní době dělají, tak to mohou dělat mnoho let, ale nelze to dělat věčně. My máme zemědělský systém, který fungoval od počátku lidstva. To, co se v současnosti děje, je maximálně sto let starý vývoj. Ale klasickým agrárním způsobem života lidé žili stovky, tisíce let před tím. To je důkaz, že ideálem není současná „dynamická“ produkce, kdy se z hektaru často získává sedm až osm tisíc kilo pšenice. Násilné „vymačkávání“ živin nemůže trvat věčně, protože tyto látky potom logicky musí někde chybět. Je důležité půdu obdělávat hospodárným způsobem, živiny do ní vracet a přijmout tolik, kolik je vám schopna dát přirozenou cestou, samozřejmě s provedením příslušných nedestruktivních technických opatření, zajišťujících co nejlepší výsledek. Tento způsob hospodaření se vyplatí nám i příštím generacím. Snažíme se hledět dopředu. Když se nad tím zamyslíte, co z půdy zůstane po mnoha letech bezohledného vykořisťování? V současné době vědci zjišťují, že dnešní půda je mrtvá. Jediné, co plodí, jsou látky, které se tam dodají na začátku sezony. Ale půda má plodit sama o sobě, má být živá, má mít v sobě živiny, které se do ní dostávají přirozeným koloběhem a zeleným hnojením. Jde o přirozenou obnovu. Dnes lze pšenici pěstovat velice jednoduše. Stačí dodat pár set kilogramů dusíku a dalších látek. Půda samotná už však nemá život, není sama o sobě produkčním prvkem. My se tedy snažíme dosahovat dobrých výsledků, aniž bychom ničili naše přírodní bohatství.

A myslíte, že „tradiční“ způsob hospodaření může pokrýt veškeré potřeby dnešního světa?

Země je schopna uživit mnohem více obyvatel, než má v současnosti. Záleží ale, jak s potravou lidstvo hospodaří. Jsou ekonomické kroky, které lidstvo dělá, aby se například udržela správná cena surovin. Množství surovin, jako je obilí nebo mléko, třeba končí v moři, jenom z toho důvodu, aby se udržela správná cena na trhu. Vypěstované plodiny bývají často neuvedeny a znehodnoceny, přitom by mohly nakrmit stovky lidí. Mnoho velkých nadnárodních společností navíc plýtvá s potravinami třeba jen v důsledku nějaké legislativy, která neumožňuje potraviny předat dál, protože například nesplňují kvóty Evropské unie. Za jejich porušení hrozí vysoké pokuty. Země sama tedy v současnosti produkuje dostatek pro živé bytosti, které žijí na zeměkouli. Lidstvo ale nesprávně využívá svou inteligenci a s potravinami špatně hospodaří. Živá stvoření kromě člověka většinou hladem neumírají.

Ale stává se to…

Stává se to většinou proto, že člověk nějakým způsobem naruší přirozený chod věcí.

V historii ale prokazatelně byla období, kdy člověk ještě neexistoval a kdy na Zemi vymřela většina všech druhů. Co tato vymírání mohlo způsobit?

Za prvé, člověk je tady mnohem déle, než si lidstvo myslí a máme uváděno v našich oficiálních dějinách. My nejsme odpůrci archeologických důkazů, ale je potřeba mít k nim správné informace. Takže je například naprosto nevyvratitelné, že zde po nějakou dobu bylo pouze moře a žili zde jen vodní živočichové. My ale akceptujeme, že Vesmír je dosti veliký a že lidstvo funguje i mimo Zemi. To bychom tu mohli na stovky hodin zapadnout do určité filosofické diskuse. Dnešní vědecká scéna je rozdělena na dva tábory, oficiální a neoficiální. Ten oficiální je určitá vládnoucí třída, elita vědců, která k nám pouští jen takové informace, které jsou pro nás „skousnutelné“. a pak existuje úplně stejná vědecká společnost, sdružení vědců, kteří jsou úplně stejní profesionálové, mají stejné znalosti, ale přicházejí s některými závratnými nálezy, co se týče lidské historie, které nezapadají do oficiálních poznatků, jimž se učíme.

Podle učení véd za veškerou materiální přírodou stojí nějaká inteligence. Takže jakékoli změny na planetě, třeba přepólování magnetického pole Země nebo zánik velkých civilizací, jsou nějakým způsobem řízené a ne slepé, chaotické. Když vymírá nějaký druh ve velkém, třeba na planetě Zemi, není to způsobeno náhodou, je za tím nějaký plán, řízení celého Vesmíru. Možná tu onen druh není schopen žít, protože se mění klimatické podmínky, připravují se pro úplně jiný druh života. My nejsme odpůrci toho, že zde dříve žila nyní vymřelá zvířata, což je dokazatelné, ale většinou nesouhlasíme s časovými údaji a způsobem jejich získávání. Odmítáme také tvrzení, že člověk se vyvinul z opice.

Sám Darwin ve svém spisu On the Origin of Species uvedl, že evoluční teorie má ještě velké mezery. Své dílo například tvořil v době, kdy ještě neexistovalo vědecké poznání o buňkách. A na úrovni buněk se koncept evoluce začíná rozpadat. Navíc třeba oko je orgán, který z vědeckého hlediska nemohl projít evolucí. Od začátku, sám o sobě, je sestaven jako oko. To není tak, že by se něco vyvíjelo a postupně vzniklo oko. Jsou důkazy o tom, že někteří prvoci by případnou evoluci nepřežili. Od samého počátku všechny komponenty jejich těla musely být pohromadě, kdyby nebyly, tak by prvok vůbec nemohl žít. Když z pastičky na myš odstraníte jedinou součást, funkce pastičky na myši zmizí. Totéž funguje v tělech živočichů. Takže odpadá myšlenka, že člověk se vyvíjel „postupně“. Tohle je jeden z příkladů. Existují celé dlouhé vědecké zprávy, které, jak říkám, nejsou uváděny v našich učebnicích.

Pojem lidí o délce naší historie a způsobu našeho vzniku je založen jen na některých artefaktech z archeologických nálezů, které jsme si sami dali do časové přímky. Stává se, že ve vědeckém a archeologickém světě se objevují nálezy, které úplně popírají to, co se my učíme. Opravdová věda je, když přijímáme fakta a nesnažíme se je nijak upravovat. Jakmile dojde k upravování fakt, stává se věda jen jakousi vírou. Některé faktické historické nálezy by absolutně zrušily naše současné pojetí biologie či historie. Proto je těžké říct, jak dlouhá je historie lidstva na Zemi.

Bradžarání se mi zmínila, že na farmě máte dva voly. Jsou to volové v pravém slova smyslu, nebo jsou to býci?

Naši volové jsou vykastrováni, tedy přizpůsobeni k práci. Zvířata kastrujeme humánně, při narození provedeme přerušení příslušných žláz. Zvíře pak může být zaměstnáno určitým pozitivním způsobem. V dnešní době od některých lidí slyšíme, že práce se zvířaty na poli je týrání. Mně ale ukončení života na jatkách připadá jako mnohem větší týrání. Domestikovaná zvířata si, stejně jako lidé, prací získávají obživu. Pomáhají farmáři v živobytí a stávají se pro něj ekonomickým přínosem. Existují dvě ekonomické možnosti. Buď je pro vás zvíře pracovní silou, nebo vám daruje své maso. My jsme zastánci první varianty. Totéž platí u krávy. Buď si od ní potravu vezmete v podobě masa, nebo v podobě mléka. Co se týče práva na život, je každá bytost rovna člověku. Nejde zde o inteligenci ani o schopnost vnímat některé věci. Kráva je velice užitečné zvíře, je na ní postavena ekonomika zemědělství. Rozdíl je v tom, kde nakonec skončí její život.

Jak dlouho žijete na farmě?

Patnáct let. Přišel jsem ve svých devatenácti. Naše děti už jsou ve vědomí Krišny vychovávané, ale nikdo je u nás nedrží, mají svobodnou volbu. Mladí lidé prostě hledají. Někteří zájemci o naši filosofii hledají únik od reality, ale to my nepřijímáme, protože nás realita zajímá. Další hledají skutečné poznání, transcendentální pravdu, a snaží se podle toho žít. Bez skutečného filosofického pochopení tu člověk dlouho nevydrží. Filosofické pochopení je nutné nějakým způsobem aplikovat do praxe. a zase naopak. Lidé se nás kolikrát ptají, zda je naše vědomí „víra“. Víra je začátek. Když přicházíte do školy, máte alespoň trochu víru ve svého učitele, že říká pravdu. To je základ. Pak už je otázka, zda informace, které dostáváme z písem, také realizujeme. Nejde o to, že v něco věříme. Například v reinkarnaci nevěříme, ale chápeme, že existuje jako přírodní zákon.

Takže vy myslíte, že slovní spojení „věřit v reinkarnaci“ je podobné jako třeba slovní spojení „věřit Ohmovu zákonu“?

Ano... Reinkarnace je fakt, stejně jako Ohmův zákon. Vědy typu psychologie ji dokáží prokázat. Je to záležitost jemnohmotného těla, ne hrubého. Dnešní lékařství se věnuje hlavně tomu hrubému tělu, materiálnímu. Je tu ale paralela. Když jíte, zažíváte pocit, že přestáváte mít hlad. Když praktikujete duchovní život, tak se s vámi uvnitř také něco děje. Člověk nejen věří, ale také prožívá. Ale je to těžko vysvětlitelné někomu, kdo tento proces neaplikuje. Když třeba položím ruku na horkou plotnu, bolest cítím pouze já. Aby ji cítil někdo jiný, musel by tam ruku přiložit také. Verbální vysvětlování nestačí. Názory na reinkarnaci se tedy mohou lišit podle toho, co konkrétní člověk v životě zažil a udělal.

Často zmiňujete posvátná písma. Jste si jist, že při zápisu písem a jejich předávání nemůže dojít k omylu, vynechání, manipulaci?

K omylu může dojít vždy, pokud je přítomen lidský faktor nedokonalosti. My ale poznání přijímáme přímo od zástupců Parampary, prastaré učednické posloupnosti. Učitel (guru) předává žákovi (sádhu), poznání, které ale musí být v souladu se šástrou, písmem, které je dané a neměnitelné. A tyto texty nebyly původně předány lidskou bytostí, proto se do nich nepromítly lidské nedostatky. Každý člověk má jiné vnímání světa, ale tahle individualita ve védách odpadá. Poznání písem nám bylo sděleno někým, kdo má mnohem vyšší dimenzi vnímání. Šástra nám popisuje celý Vesmír, kolik je tam živočišných druhů, jak jsou od sebe vzdálené planety, kolik jich je, co se na nich děje. Co mohu já jako malý člověk říci o Vesmíru? Co o něm mohou říci materialističtí vědci? Když ale dostanete informaci „svrchu“, tak se vaše poznání automaticky stává dokonalým. Moderní věda má vzestupný příjem poznání, védské přijímání informací je sestupné. Od dokonalého zdroje získáváme dokonalé informace. Morální standardy jsou na různých místech světa různé. Ten, kdo má udat obecně platné zákony, musí vidět celou situaci. Nejspolehlivější je někdo, kdo vede Vesmír. Vlastně se řídíme návodem konstruktéra Vesmíru, proto jsou naše informace dokonalé. V dnešní ateistické společnosti tohle vše zní trochu mysticky, ve skutečnosti se však existence Boha dá i vědecky prokázat. Ale to by bylo na dlouhé povídání.

Za předpokladu, že je vše Krišnova vůle, proč vzniká taková variabilita v typech problémů, které člověk může mít?

Situaci, do které se narodí, získává člověk na základě svých činů. Ta situace mu není vnucena, sám si ji tvoří svými činnostmi. Bůh dává lidem svobodnou vůli, ale ti jednají na vlastní nebezpečí. Buď přichází dobré výsledky, nebo špatné. Všechny možné potíže, nemoci tady jsou, dané už od materiální přírody, ale vstoupit do nich můžete pouze vlastním jednáním. Takže to není fatalistické, nejsou dopředu dáni bohatí a chudí, zdraví a nemocní.

Existuje obrovské množství duší. Ty vstupují do těl, která jsou odrazem jejich mentality. Veškeré projevy na fyzickém těle mají příčinu v astrálním nebo mentálním přemýšlení té bytosti. Podle toho, jak lidé přemýšlejí, jak jednají, se hrubohmotně manifestuje jejich tělesná schránka. Lidé, kteří jsou neustále ve stresu, například často trpí žaludečními vředy. Každá akce vyvolá odpovídající reakci. Některé reakce přicházejí okamžitě, některé třeba až v dalším životě. Proti všem tělesným potížím se ale lze bránit tím, že člověk pochopí svoji totožnost a prakticky zanechá materiálního těla, protože naše místo určení není tento materiální svět.

První díl: Život s Krišnou: Víra, půda a kamenný mlýn [#1]