Když se na jaře 2012 uzavíraly přihlášky na VŠ, řešila jsem dost neobvyklé dilema: žurnalistika, nebo medicína? Na poslední chvíli a na pokraji zoufalství jsem se rozhodla pro druhou možnost... A teď už jsem si jistá, že volba byla správná. Se psaním je to totiž podle mě stejné jako třeba s jazyky - když člověka baví a chce se jím zabývat, neznamená to hned, že by ho musel jít nutně studovat. Pro mě medicína zvítězila, ale psaní nebylo poraženo. A tak i nyní občas vzhlédnu od anatomického atlasu, abych do Easy napsala pár řádků třeba o tom, co je nového ve světě hudby. A ač se to u medika zdá k nevíře, kromě toho mi zbude čas i na lidi, co mám ráda, na sport, zábavu, vysedávání po zapadlých kavárnách, cestování (nejlépe po mé milované Francii) nebo chození do přírody. Zkrátka, jak řekl pan Čapek - jsem na svojí cestě životem tak trochu líná a dívám se na tisíceré věci, které míjím. A jestli tak dojdu k cíli? Už jsem k němu došla... Protože pro mě tahle cesta je cíl.