Byl tam takový obří kovbojský robot ve tvaru ruky…  FLCL je dílem studia Gainax, jež má ve zvyku jednou za čas vylézt z nory, vytvořit skvělé anime a pak se spokojeně uložit k zimnímu spánku na vydělaných penězích. Nejznámější jsou díky stvoření Neon Genesis Evangelion, nejspíše nejdiskutovanějšímu anime devadesátých let. Před dvanácti lety vzali rozpočet pro dvacetišestidílnou sérii a nacpali ho do minisérie o šesti půlhodinových dílech, která nemá obdoby. Jen si přečtěte popis příběhu prvního dílu:

Byl jednou jeden chlapec Naoto, který často osaměle posedává na mostě. Občas za ním přijde holka, jež je zamilovaná do jeho bráchy, ale to je asi vše. Pak najednou přiletí holka na žlutém mopedu a narazí předním kolem do Naotovy hlavy. To ho omráčí a ona začne s oživováním. Hned jak se Naoto probere, praští ho plnou silou elektrickou kytarou do čela a odjede na svém mopedu pryč. Na místě úderu mu vyraší obří boule ve tvaru rohu a on se ji snaží náplastí zakrýt před spolužáky. Po návratu domů zjistí, že jeho otec najal tuto dívku, jménem Haruko, jako uklízečku. Ukáže se, že Haruko je mimozemšťanka, která pomocí své kytary otevřela mezidimenzionální portál v Naotově čele. Následuje scéna, kdy se z Naotovy boule najednou stane robot velikosti člověka, jež se následně dá do boje s jiným mechanickým stvořením. Na konci se k němu domů nastěhuje nejen Haruko, ale i vítězný robot.

Pokud vám už teď přijde FLCL zvláštní, připravte se na další díly. Následují lidé s plátky suši řas místo obočí, kov požírající psovité stroje a obří kovbojští roboti ve tvaru ruky, kteří svým tělem pohybují s továrnou ve tvaru velké žehličky. Ale co je na FLCL vyjímečného? Ztřeštěností je spousta, v anime jsou ještě k tomu skoro všechny komedie šílené slátaniny kdečeho. FLCL má ovšem jednu věc navíc – všechno vám totiž v tu určitou chvíli dává naprostý smysl.

Nakonec odrazil meteor kytarou...

Teď když to říkám, tak normálně to nezní, co?  FLCL funguje na nějakém geniálním principu logiky, který mohou pouzí smrtelníci jen s odstupem následovat. Jakmile cokoli vytrhnete z kontextu, nikdo vám nepoví, jak k tomu došlo. Pokud je ovšem vše na svém místě, vůbec vám to nepřijde podivné. Jinak to prostě ani dopadnout nemohlo. Veškeré bláznivé scény zapadají do příběhu a člověk se prostě nechá svézt na střelené energii, jíž FLCL překypuje. Po díle je požádáte, ať vám popíší děj a jsou ztracení.

Samotné sérii se proto ovšem velmi těžko něco vyčítá. Po projetí nespočtu recenzí jsem narazil na jediný druh kritiky: „Nechápu to.“ Sám nemůžu prohlásit, že bych rozuměl, o co v něm jde. Asi existuje způsob, jak se prokousat dějem, nevýraznými metaforami, odkazy na South Park a neobvyklou animací a nakonec najít nějaký význam toho všeho. Hodně lidí v něm vidí příběh o dospívání puberťáka. Jednu věc lze ovšem říci s určitostí – FLCL je dokonalým příkladem toho, co dokáže pouze anime a nic jiného. Vzít si do parády téma, kterému by se ostatní média vyhnula oklikou, a stvořit z něj zajímavou podívanou.

FLCL je prostě jízda. Hodnocení: 85%