Česká kuchyně se za posledních několik desítek let dost změnila a inovovala, ale i tak mají některá jídla mnoho set letou tradici. Jiná se naopak objevila až ve 20. století, což jim ani v nejmenším neubírá na oblíbenosti či kvalitě. Možná dokonce naopak. Jaká je tedy TOP 10?

1. VEPŘO KNEDLO ZELO

Jasná jednička. Česká klasika, která je považována za náš národní pokrm. Už podle názvu jsou jasné všechny hlavní složky jídla, které ochutnal snad každý Čech, takže není potřeba je popisovat.  Původem z Bavorska (kde se můžete setkat v podstatě s totožnými podobami), se stalo i inspirací v hudebním průmyslu – je po něm pojmenovaná jedna česká kapela.

2. SVÍČKOVÁ NA SMETANĚ

Pokrm, který je složen ze surovin hojně se vyskytujících na našem území, je zmiňován již v první "české" kuchařce - ve slavné knize „Domácí kuchařka” vydané roku 1826, kterou napsala Magdalena Dobromila Rettigová. Skládá se z hovězího masa, omáčky z kořenové zeleniny a smetany a samozřejmě z knedlíků, nejčastěji kynutých nebo houskových. A proč svíčková? Poctivá svíčková se totiž podává s masem, nazývaným pravá svíčková, které se považuje za jedno z těch nejcennějších (u hovězího). Ale protože je poměrně drahé, používá se ve většině případů takzvaná falešná svíčková – zadní hovězí pečeň.

3. SMAŽENÝ SÝR

Tento pokrm, kterému se lidově říká „smažák“, se k nám dostal po druhé světové válce z Paříže. Je všeobecně považován za jedno z nejoblíbenějších českých jídel, ale pozor – tím rozhodně není myšlen smažák ve stáncích, či levných hospodách. Když připravíte toto jídlo, které se nejčastěji dělá z eidamu a podává se s hranolky a tatarkou, z kvalitních surovin, je to opravdová delikatesa. A protože v Paříži už na ni dávno zapomněli, jsme společně se Slovenskem snad jedinými zeměmi, kde si ho můžete v normálních restauracích objednat.

4. VEPŘOVÝ ŘÍZEK

Nejznámější řízek na světě je bezpochyby ten Vídeňský. Kde se však nápad obalit naklepané maso v trojobalu vzal, nikdo neví. Objevují se informace, že podobný recept používali již staří Řekové, první doložená zmínka však pochází z doby o mnoho let později, z Itálie. Tam obdobu řízku v srpnu 1848 ochutnal maršál rakouské armády Jan Josef Václav Radecký a po návratu do Rakouska předal recept samotnému císaři. Ten byl pokrmem tak fascinován, že ho okamžitě zařadil na svůj jídelníček a tím se onen Vídeňský řízek proslavil. U nás se však nedělá řízek z telecího masa (jako v Rakousku), nýbrž nejčastěji z masa vepřového. To je ten hlavní důvod proč je náš řízek menší, tlustší a prorostlejší. Podáván nejčastěji s brambory se stal i obměnou Vánočního kapra pro ty, kdož nemají rádi ryby.

5. TATARÁK S TOPINKAMI

K tatarskému bifteku, syrovému hovězímu masu, náleží skvělý příběh. Legenda totiž praví, že ho jedl už Hůnský král Attila se svou družinou. Celý den strávili muži v sedle a tomu musel být přizpůsoben i jejich jídelníček. Dostupné měli jen syrové maso, které schovávali pod sedla svých koní, kde pak po celodenní jízdě bylo správně naklepané a prosolené od potu zvířete. Stačilo už jen dokořenit a jídlo bylo hotovo. Pravdivost tohoto příběhu je však nepravděpodobná. K nám se nicméně tato lahůdka dostala až ve 2. polovině 20. století z Paříže, avšak i za tu krátkou dobu si dokázala vytvořit svůj vlastní „český“ recept. Takže i když se tatarák objevuje na mnoha místech světa, nikde Vám ho nenaservírují tak, jako u nás. S kečupem, hořčicí a očesnekovanou topinkou.

6. KAPR S BRAMBOROVÝM SALÁTEM

Slavnostní, Vánoční jídlo, které si většinou dopřáváme jen jednou za rok. Koho by taky bavilo, obírat každý den milion kostiček pro trochu masa? I tak se však dá říci, že je tento pokrm jeden z nejtypičtějších. Nebylo tomu tak ale vždy a kapr se stal součástí kuchařek až ve 20. letech 20. století. A ani tehdy netvořil hlavní Štědrovečerní chod. Trvalo dalších třicet let, než se tato tradice uchytila, nicméně dnes neodmyslitelně patří k českým Vánocům.

7. RAJSKÁ OMÁČKA

Typická česká omáčka připravovaná z rajčat a podávaná s plátkem hovězího masa a kynutým knedlíkem. Jídlo, které si můžete objednat snad ve všech českých restauracích, patří k těm oblíbeným již dlouhá léta i díky tomu, že je připravována ze surovin, které se dají vypěstovat v našem podnebí. A protože skvěle zasytí, byla velmi důležitá v dobách, kdy se jedlo jen jednou, či dvakrát denně.

8. OVOCNÉ KNEDLÍKY

Široký pojem pro chloubu české kuchyně, která má tisíce variací. Nejen že se mění ovocná náplň podle toho, jaké ovoce zrovna roste, ale i typů knedlíků je nespočet. Od kynutých, přes ty z tvarohového nebo odpalovaného těsta… Nejtypičtější jsou ty švestkové, o kterých je zmínka v kuchařce už ze 17. století. Oblíbil si je jak francouzský gurmán Edouard de Pomiane, který je zařadil mezi deset nejlepších jídel světa, tak i český spisovatel Jan Neruda, který o nich napsal jeden ze svých fejetonů.

9. KOPROVÁ OMÁČKA

Postrach školních kuchyní – koprovka. Pokud také patříte mezi ty, jejichž chutě jsou navždy ochuzeni o toto skvělé jídlo, je to velká škoda. Tato omáčka, spolu s plátkem hovězího masa a knedlíkem, je kulinářskou pýchou české kuchyně, ačkoliv nikdo neví, odkud se vzala a kdy. Je poměrně těžké ji připravit tak, aby se „dala jíst“, na což doplatily již zmíněné jídelny. Pokud ji ale uvidíte v jídelním lístku nějaké dobré restaurace, dejte ji druhou šanci. Slibuji, že vás už nezklame.

10. BRAMBORAČKA S BRAMBORÁKY

Bramboráky jsou placičky z těsta vytvořeného z tenkých nastrouhaných brambor. Tento pokrm je rozšířen u většiny slovanských národů a dokonce se (ačkoli s jiným názvem) jí při židovském svátku Chanuka. A bramboračka je asi nejznámější česká polévka, která se díky své hutnosti často jedla právě s bramboráky jako hlavní jídlo.